Vyhledávání

Redakce

Chcete zasílat novinky? Napište mi:
Radka Žáková (cykloRADKA) - editor.

Partneři

plzenskonakole.cz

Informační portál pro ty, co chtějí objevovat Plzeň a její okolí ze sedla svého kola. Tipy na cyklovýlety, užitečné rady a aktuální informace o komunikacích pro cyklisty

Jak jezdí cyklisté přes Plzeň na dálkových trasách

Wil a Koen z Holandska při průjezdu Plzní pod Chlumem

V červenci tradičně vrcholí cyklistická sezóna nejen u nás, ale i v zahraničí. Tou dobou se také vydávají na cestu dálkoví cyklisté. Někteří si vezou vše od oblečení až po stan, jiní jen to, co potřebují na sebe, a raději hledají ubytování někde pod střechou. Při svých cestách na kole po městě i jeho okolí se těchto cyklistických dobrodruhů vyptávám, abych zjistila, odkud a kam jedou, jak se jim tu líbí a zda jsou spokojeni. Postupně si tak vytvářím obrázek o lidech, kteří propadli kouzlu putování krajinou na dvou kolech. A teď jsem si takovou cestu s cizincem před pár dny sama vyzkoušela.

Autor: cykloRADKA (text a foto), Franta BECHYNĚ (foto) Aktualizace: 05.08.2010
Vstoupit do diskuse (0)

Sezóna dálkových turistů zpravidla začíná v dubnu, kdy na kolo sedají ti odvážnější a hlavně fyzicky zdatnější. Bývají to většinou muži a často jedou sami. Hledají většinou ubytování v kempech, za horšího počasí pod střechou. Na kemp se mne ptal i Christian Tews z Německa. Potkali jsme se za Brodem u Stříbra, kde na jednom z problematických úseků tlačil své plně naložené trekové kolo i se stanem. Byl mile překvapen, když jsem mu z brašničky vytáhla průvodce po dálkové trase Praha-Plzeň-Regensburg a na mapě v něm ukázala, kde jsou plzeňské kempy. Hodlal totiž z Plzně pokračovat dál na Prahu.

Lukasovi Kurmanovi ze Švýcarska bylo asi devatenáct, když jsem ho před třemi lety potkala na CT3 kousek od Merklína. Doprovázel ho můj kamarád cyklista ze Stoda Míla Ocásek. Ten ho také nechal u nich doma přespat. Další noc strávil u nás. Byla jsem překvapená jeho kolem - dámský rám, balonové pláště, k mladíkovi jeho věku mi to nesedělo. Když jsme se spolu bavili, řekl mi že kolo má od dědečka, kterému dělalo problém přehazovat nohu přes štangli. Na kole se vydal do světa na zkušenou. Nevěděl, kam dojede. Chtěl až na sever do Norska. Čas ho netlačil - právě dokončil školu a chtěl procestovat co nejvíc s penězi, které měl.

Loni jsem přímo v Merklíně potkala zajímavou skupinku Britů. Šest chlapů zralého věku tak od čtyřiceti do pětašedesáti. Zrovna něco opravovali na kole. Ukázalo se, že Homer, jak jednomu říkali, měl něco se sedlovkou. Tahle sehraná parta se nechala letadlem dovézt do Linze i s koly a odtud si to naplánovala přes Plzeň do Prahy, odkud se letadly zase vracela zpátky na ostrovy. Byla to veselá kopa. Nejstaršímu parťákovi říkali Homer a on také jako Homer vypadal - velká hlava bez vlasů a velké brýle. Jen když jsem se ptala po March, řekli mi, že ta je tu nevítaná osoba. Pochopila jsem, že to je pánská jízda. Jela jsem s nimi až do Dobřan, kde jsme ochutnali zmrzlinu a pak medové pivo a ještě trochu poklábosili. Musím říct, že oni si cestu opravdu užívali a já se dobře bavila. Byla to nejzábavnější parta, jakou jsem na kole potkala.

Loni koncem června jsme na cestě po CT3 z Prahy potkali dva Holanďany. Felix Fletcher se vydal na cestu na kole z Holandska se svým otcem. Když jsme je v Neumětelích potkali, jak lepí, měli za sebou již cestu z Holandska a přes Prahu si to zase mířili zpátky na západ do Německa. V Čechách se jim moc líbilo, pochvalovali si rozmanitou krajinu a svěřili se i se svými zážitky s českými službami. Byli velice překvapeni, když zjistili, že hotel někde za Prahou, kde se ubytovali, byl skoro prázdný a oni byli zřejmě jediní hosté. Čtyřhvězdičkový servis si tedy plně vychutnávali. I my jsme lepili a tak jsme se nakonec na trati sešli a kousek jeli společně. V Dobřívi jsme společně sedli nad mapu a prodiskutovali jejich další cestu na západ. Do Dobříva dojeli už dost unavení a tak tam nakonec zůstali a dál pokračovali až druhý den. Jeli přímo do Merklína a odtud na Všeruby a Regensburg. Měli totiž sraz se zbytkem rodiny a tak chtěli dojet včas.

Jen pár dní poté jsem u Papírenské lávky potkala partu Italů. Hledali správný směr na Prahu. Přestože byli kousek od značení CT3, v tomto místě byla pouze tabulka s číslem, po směrovce s destinací ani vidu ani slechu.Ještě, že mám průvodce po CT3 vždy v u sebe. Na mapě se cesta lépe vysvětluje. Doufám, že jsem trochu spravila naší reputaci, protože jeden z těch cyklistů byl novinář. Psal o cestování.

Počátkem července jsem v Plzni potkala pár mladých českých cyklistů, kteří jeli na Prahu a nemohli najít správný směr. Honzu s Pavlínou jsem potkala u Lochotínské lávky a po tom, co jsem si vyfotila, jak přerostlé keře zúžili prostor v zatáčce za stezkou, dovedla jsem je až k pivovaru, odkud to bylo po trojce už jednodušší. Jeli naštěstí jen do Rokycan a odtud do Prahy už vlakem, jen tu novou cyklostezku z Klabavy do Rokycan netrefili a vyšlápli si kopec navíc. Značení trojky je totiž stále postaru...

Poslední zajímavé setkání jsem zažila při poslední cykloprohlídce v sobotu 10. července. Již při výjezdu z Plzně jsme potkali manželský pár cyklistů z Holandska s plně naloženými koly. Několikrát jsme se míjeli - oni byli pomalejší, náš peloton zase musel občas zastavit, aby se nám někdo při kličkování v okrajových čtvrtích města neztratil. Nakonec jsem měli chvilku i na popovídání. V kempu Diana u Ejpovic jsme objevili defekt na jednom kole a já měla chvilku na to se jich vyptat. Wil a Koen jeli podle průvodce dálkovou cyklotrasou, kterou vyznačil holandský svaz cyklistiky. Měli tedy mapu i s informacemi a řídili se značkami v terénu. Dlouho před tím jsem si lámala hlavu tím, co ta šipka znamená a teď jsem to konečně zjistila. V Čechách se jim moc líbilo, překvapila je rozdílná kvalita cest: někde jsou pro cyklisty velice dobré, jinde plné děr, nebo vedou po frekventovaných komunikacích. Také s lidmi měli rozdílné zkušenosti. Někde velice vstřícní, někde až nepřátelští. Nejhorší zážitek měli v Chebu, když se rozhodli cestovat vlakem s koly. V pokladně jim nerozuměli, při nastupování také ne. (Pozn. red. Podotýkám, že vlaky mezi Plzní a Chebem mají povinnou rezervaci na kola kvůli výlukám.) To, co asi vnímali nejhůř, bylo jednání drážního personálu, který je direktivně směřoval, kam bylo třeba bez lidské vstřícnosti a nebyl schopen jim dát potřebné informace včas. Na nádraží totiž byli již hodinu před odjezdem vlaku!

Moje vlastní zkušenost z dálkové cesty

Dlouho jsem netušila, že informace a postřehy ze setkání s cizinci i českými dálkovými cyklocestovateli využiju sama. Došlo na to. Letos jsem doprovázela autora myšlenky Stezky železné opony Michaela Cramera na cestě z Waidhausu do Vyššího Brodu. Trasu jsme měli danou, i když ne úplně přesně. Cílem naší cesty bylo najít co nejlepší trasu kolem hranice, resp. vylepšit tu stávající, která již byla publikována v německém průvodci od Estelbauera. Hranice jsme přejížděli i několikrát denně. Měli jsme výhodu, že každý z nás se dobře domluvil na jedné straně hranice, takže jsme nepociťovali jazykovou bariéru. Přesto ale bylo někde v Čechách stále znát, že se k hostům neumíme chovat. Zatímco v pensionu Aura na Špičáku s certifikací Cyklisté vítáni nás doslova hýčkali, přestože jsme dojeli až za tmy ve 21.40 a v Klostermannově chatě na Modravě udělali vše, co bylo v jejich silách, abychom byli spokojeni, stejně jako v restauraci Rybník v Českém lese, kde jsme zastavili na oběd, v pensionu u Lišáka v Nové Peci jsme si připadali jako v před 20 lety. V Německu ani Rakousku jsme nikde takový problém neměli, ani když jsme zcela mokří zastavili na polévku ve čtyřhvězdičkovém wellness resortu.

Naše služby - naše vizitka

Jen pomalu a těžko se u nás mění představa o tom, jaký je cyklista zákazník. Většina hoteliérů si možná pořád ještě myslí, že na kole jezdí jen lidé, co nemají na pořádné auto. Přitom zejména u cizinců je často opak pravdou. Na kolech jezdí hlavně intelektuálové - lékaři, počítačové experti i manažeři. Vyvažují tím své sedavé zaměstnání. Není pak divu, že s plně naloženým kolem zaparkují ve čtyřhvězdičkovém hotelu stejně rádi jako v malém pensionu. Očekávají ale, že se k nim v obou případech bude personál chovat jako k hostům a ne nezvaným návštěvníkům. A to neplatí jen o ubytovatelích, ale i o restauracích či službách železnice atp. To, na jaké úrovni jsou naše služby v oblasti cestovního ruchu, poznáte nejlépe právě když doprovázíte nějakého cizince, nebo když zjistíte, co u nás zažil. Stále platí, že dobrá zkušenost je tou nejlepší vizitkou, protože „ono se to rychle rozkecá". Kéž by si to uvědomili všichni, kterých se to u nás týká.

Máte-li nějaké vlastní zkušenosti, můžete přispět do diskuse k tomuto článku - vstupte o pár řádek níže.

Dálkové trasy procházející Plzní

Panevropská cyklotrasa

Praha - Plzeň - Stříbro - Bělá nad Radbuzou - Železná/Tillischanz - Neustadt a.d. Waldnaab - Nurnberg - Stasburg - Nancy - Pažíž

Mezi Plzní a Prahou je zatím vedena po CT3, od hlavního cyklistického rozcestníku ve Štruncových sadech pak až na hranice po CT37. Z Eslarnu do Neustadtu a.d. Waldnaabpak vede po Bocklradweg (po bývalé železnici).

Cyklotrasa číslo 3 nebo také RT3

Praha - Plzeň - Dobřany - Merklín - Koloveč - Kdyně - Všeruby/Eschlkam - Furth im Wald - Cham - Regensburg - Mnichov

V celé české části je značena jako CT3, za hranicemi pak kolem Dračího jezera a z Furthu dále po Chambtal Radweg.