V Mariboru, Evropském hlavním městě kultury 2012, se na kole jezdí docela běžně

Když jsem se o prázdninách dověděla, že pojedu do Slovinského Mariboru, ještě jsem nevěděla, že je to letošní Evropské hlavní město kultury (EHMK). Teprve, když jsem zjistila, že Maribor má s Plzní mnoho společného, rozhodla jsem se ho prozkoumat v sedle svého skládacího Bromptona, se kterým jsem do druhého největšího města Slovinska v polovině září přijela. Můj pohled cyklistky-cizinky jsem pak doplnila o pohled zástupce místní cyklistické iniciativy, která se v rámci příprav na EHMK zapojila do příprav...

Autor: cykloRADKA (text&foto), fotoarchiv Josipa ROTARA Aktualizace: 26.12.2012
Vstoupit do diskuse (0)

Do Mariboru jsme přijeli v pondělí večer, když už se stmívalo. Podle mapy jsem si vybrala cestu z hlavního nádraží vedlejší ulicí do centra směrem na Slomškov trg. Hned u přechodu pro chodce před nádražím jsem narazila na pruh pro cyklisty. Jeden cyklista tu už stál a čekal na zelenou. Čas po sekundách do zelené odpočítával semafor nad červeným panáčkem. Když byla na odpočtu číslice 3, cyklista vystartoval do křižovatky a já se intuitivně vydala za ním. Plynulým nájezdem na protější chodník, poté chodníkovým cyklopruhem kolem gymnázia až k pěší zóně v centru Mariboru. Přestože jsem celou dobu jela cyklopruhem v chodníku, jízda byla příjemná a plynulá. Žádné drcnutí při nájezdu na obrubník, při kterém bych musela zpomalit nebo dokonce zabrzdit. Všechny chodníkové nájezdy byly bez nerovností, při přejíždění komunikací, které jsem křižovala, mi navíc řidiči dávali přednost. Nabyla jsem dojmu, že tu cyklisté mají podobnou přednost, jako u nás pěší na přechodu. Až později jsem se od Josipa Rotara dověděla, že tomu tak není. Řidiči aut tu cyklistům dávají přednost dobrovolně a s milým úsměvem. To se u nás tak často nestává. Pro mne to bylo příjemné uvítání v druhém největším městě Slovinska (po Lublani).

Na pěší zóně jsem opatrně slezla z kola a vydala se pěšky s kolem v ruce dolů k řece. Nikde jsem totiž u značky pěší zóny nenašla dodatkovou tabulku s výjimkou pro vjezd kol. V Plzni ji tam máme. Brzy mne předjel cyklista,

po chvilce další a tak jsem si připadala jako doma. Nezaregistrovala jsem ale žádné problémy vzájemného soužití cyklistů a chodců. Ani na pěší zóně, ani na chodníku. Jistě k tomu přispívá i to, že celá plocha všech novějších cyklistických pruhů je červená. Průjezd křižovatkou a hlavně odbočování vlevo je tak i pro nezkušeného cyklistu intuitivně zvládnutelné. A řidiči vědí, kde mají čekat, že jim cyklista bude křižovat cestu. V podstatě všechny hlavní komunikace v Mariboru jsou lemovány chodníkovými cyklostezkami, podobně jako v Plzni. Na rozdíl od Plzně vám to ale při sjíždění a najíždění na chodník nedrcne přes obrubník, jako u nás.

Maribor leží na řece Drávě. Ta pramení v Itálii, do Slovinska teče přes Rakousko. Do Dunaje se vlévá u Chorvatského Osijeku. Když jsem si byla prohlédnout Staru trtu, asi 440 let starý vinný keř (nejstarší na světě), který roste před domem přímo na nábřeží u Drávy, zahlédla jsem tu i několik cyklistů jedoucích na těžko. Dráva je v Mariboru široká jako Vltava v Praze, tedy mnohem širší, než kterákoli z plzeňských řek.

Maribor obklopují hory s vrcholky vypínajícími se až do nadmořské výšky jeden a půl kilometru. Na mapách je najdete pod názvem Pohorje. Téměř kilometr vysoké vrcholy lze vidět z kteréhokoli z mostů přes Drávu. Právě kolem jednoho z nejvyšších vrcholů se jezdí populární cyklistický závod Marathon kolem Pohorje, který založil jeden z propagátorů cyklistiky a zakladatel Mariborské cyklistické sítě (Mariborska kolesarska mreža) dnes dvaadevadesátiletý Lojze Fajdiga. Ten se také zasloužil o vznik prvního BMX areálu v tehdejší Jugoslávii, který byl postaven nedaleko Mariboru.

Cyklisticky Maribor prošel vývojem jako mnoho jiných měst. Cyklistická historie je tu ale dlouhá - první cykloklub tu založili místní Němci (v té době byl Maribor součástí Štýrska). Ještě v 50. letech minulého století se tu jezdilo na kole opravdu hodně. V té době měl Maribor pět velkých cykloparkovišť pro celkem téměř tisíc kol. V 80. letech se město stalo průmyslovým centrem s několika velkými továrnami, do kterých lidé dojížděli převážně autobusy veřejné dopravy S nárůstem automobilizace v 90. letech hodně lidí přesedlo z kol do aut a hustý provoz vytlačil cyklisty na chodníky, kde již, až na malé výjimky, dnes zůstali. Podíl lidí, kteří se po Mariboru pohybují na kole, je ale hodně závislý na počasí. Když jsem v úterý večer přijela, byl teplý letní večer a město venku přímo žilo. Předzahrádky a spousty pěších a cyklistů - to jsem potkávala po oba teplé letní dny. Poté, co se v noci přehnala silná deštivá fronta a výrazně se ochladilo, cyklisty jsem potkávala jen zřídka, zato dopravní zácpy v centru města byly na denním pořádku. Přesto jsem ale za deště zahlédla paní na kole s deštníkem v ruce, či několik dam i pánů v pláštěnkách. Efekt zrychlení automobilové dopravy se zvyšujícím se počtem lidí používajících kolo na cesty po městě tu byl přímo ukázkově vidět v praxi.

Diametrální rozdíl mezi Mariborem, resp. Slovinskem, a Plzní, resp. Českem, je ale v cyklistickém značení. Za celou dobu, co jsem se po Mariboru pohybovala, jsem nepotkala jedinou směrovou značku nějaké cyklotrasy, takže vlastně ani nevím, jak vypadá. U nás bych jich potkala nejspíš hned několik. Po městě mi to moc nevadilo, protože trasy, po kterých jsem jezdila, vedly po cyklostezkách, u kterých bylo zřejmé, kam dále pokračují. Díky jasnému ohraničení cyklopruhů bílou čarou s červenou plochou mezi nimi, bylo hned jasné, kudy jet. Zaváhala jsem jen jednou - v místě, kde jsem neměla z přejezdu pro cyklisty přejet na druhý chodník, ale odbočit do komunikace, kde byl cyklopiktokoridor. Tam mne také později vzal Josip, aby mi ukázal toto velice nové a v Mariboru průkopnické řešení křižovatky před mostem, která je hrdlem pro dopravu z části města na pravém břehu Drávy do centra na břehu levém.

Moje zážitky z projížďky po městě doplnil během deštivého čtvrtečního odpoledne Josip Rotar, předseda sdružení Mariborská cyklistická síť (Mariborska kolesarska mreža). „První malované cyklostezky vznikaly v letech 1995 - 2000, v dalších pěti letech se muselo značení obnovit, vznikly ale i nové stezky. Pak se výstavba nových tras rozjela z EU fondů," vysvětloval Josip Rotar. „V roce 2008 dalo město na cyklistickou infrastrukturu 80 tisíc eur, o rok později, to bylo 150 tisíc eur. Od roku 2010 není položka na cyklistickou infrastrukturu samostatnou položkou rozpočtu, takže částka na cyklistická opatření není transparentní," dodal Josip. Maribor ale uspěl s žádostí na projekt financovaný z EU. Během jeho tříletého trvání vzniknou nové úseky "malovaných" cyklopruhů, budou odstraněny další bariéry a počátkem roku 2013 by mělo být otevřeno nové cyklocentrum. To bude současně úschovnou a opravnou kol. Velký skok udělal Maribor v letech 2008 a 2009, kdy bylo vybudováno mnoho kilometrů nových cyklostezek.

Výsledek srovnání

Poznat Maribor v sedle svého Bromptona pro mne rozhodně byla zajímavá zkušenost. Městu srovnatelnému s Plzní nějen velikostí, ale i kulturou a historií,  titul Evropské hlavní město kultury 2012  jistě patří. I z jeho krátké návštěvy bylo jasné, že některé stavby se dokončovaly letos či loni. Zda to bylo dobře či ne, o tom lze diskutovat. Mně stačilo několik rozhovorů s místními, abych zjistila, že i v Mariboru si někteří myslí, že peníze z rozpočtu města by mohly být vynaloženy jinak, zvlášť v období krize. Mne zajímal ale hlavně pohled cyklistický. Kulturu většinou táhnou mladí a ti se v Mariboru hodně pohybují na kole. Město, které má univerzitu stejně jako Plzeň, jim podmínky stále zlepšuje. Cyklistická síť cyklopruhů v chodníku i ve vozovce mi v Mariboru připadala srovnatelně rozvinutá, jako v Plzni. Ve srovnání s parkovací infrastrukturou na kola by ale Plzeň prohrála na plné čáře - nejen v kvantitě, ale zejména v kvalitě. „Malované" chodníkové cyklostezky jsou relativně levné řešení, bohužel ale neaplikovatelné u nás. „Takto namalovené cyklopruhy bez hmatného pásu pro slepce bychom u nás udělat nemohli,” podotkl můj kolega Jaroslav Martinek, národní cyklokoordinátor, který se mnou byl v Mariboru.

Odkazy

www.maribor.si -  oficiální stránky Mariboru

cs.wikipedia.org/wiki/Maribor -  Maribor na wikipedii

http://kolesarji.org/about/mreza/mariborska-kolesarska-mreza/ - stránky cyklistického sdružení Mariborska kolesarska mreža

Diskuse (0)

Fotogalerie

Život v Mariboru začíná ráno na trhu

Nejedna hospodyňka si sem dojede na kole

Pak nakoupí čerstvé ovoce a zeleninu a dá je do košíku

Ve velké kryté tržnici někteří odstavují kola ještě než se vydají mezi stánky na tržiště

Jiní ale klidně nakupují přímo s kolem

Kolo můžete odložit i do stojanů před tržincí

Stojany jsou před kdejakým obchodem

...i před universitou (i když tady kvalita poněkud pokulhává za ostatními)

Z některých řešení cykloparkovišť bychom si v Plzni měli vzít příklad

Takové řešení by se hodilo třeba na pěší zónu v Kopeckého sadech v Plzni

Tento stojan je vhodný pro jakákoli kola včeteně těch skládacích

Zato tento se mému Bromptonu moc nelíbil :-(

Na večerní posezení do hospůdky můžete i na kole - parkoviště kol je na dohled

A plný stojan najdete i u vchodu do univerzitní knihovny

Pro studenty je kolo levný a příjemný dopravní prostředek

V univerzitní uličce na kole zahlédnete povídající si cyklistky...

...či slečnu na elegantním kole s košíkem vpředu

...i pána v civilnějším saku - že by někdo z přednášejícíh?

V Mariboru, Evropském hlavním městě kultury 2012, se na kole jezdí docela běžně

Pánové v kravatě do práce

Dámy třeba i na nákup

Či s nezbedným dítkem v sedačce

Občas můžete zahlédnout i nějakého dálkového cyklistu na kole obtěžkaném brašnami

Nebo pošťáka na žlutém služebním kole

Na pěší zóně u Slomškovo trgu jezdí cyklistů hodně. Schválně, kolik kol napočítáte na obrázku?

Na mostě do centra se i děti způsobně drží své části chodníku

Cyklistický provoz je tu totiž pěkně hustý

Mimo historické centrum cyklisté jezdí většinou po chodníkových cyklostezkách

Někde cyklopruh sjede do hlavního dopravního prostoru

Ten plynulý přechod bez drcnutí o obrubník jim ale závidím

Přejezdy pro cyklisty bývají často u přechodů pro chodce

Jen křižovatka u mostu do centra, která je dopravním "hrdlem" je trochu složitější

Josip mi tu ukazoval místo, kde se cyklopruhy mění v první a jediné mariborské cyklopiktokoridory

Vyznačují průjezd cyklistů touto frekventovanou křižovatkou

V místech, kde se z hlavního směru rovně odděluje směr vpravo na stezku podél řeky Drávy

Těsně před mostem cyklopruh najíždí na chodník. Pro větší bezpečnost cyklistů jsou tu všechny cyklopruhy označeny červeně

Na několika místech ve městě najdete pod barevnou koulí s motivy EHMK malý infostánek

Tento žlutý stál proti vodárně u řeky Drávy

Jen nedaleko od Starej trty, nejstaršího exempláře vinné révy na světě

Tento vinný keř tu opečovávají nejen proto, že je častým cílem turistů

V zeleném pásu u řeky Drávy najdete nejen příjemné hospůdky, ale i takovéto jednoduché pítko

Na cyklisty tady nemyslí jen při přecházení

Ale hlavně s parkovací infrastrukturou, tedy se stojany

Tady třeba vzniklo větší cykloparkoviště na pěší zóně před supermarketem

Maribor je Evropským hlavním městem kultury 2012 - to nepoznáte jen z vozidel MHD

...na pěší zóně

...i před nádražím, kde stojí hned vedle stojanů pod zelenou koulí infostánek

Z tohoto dopravního značení jsem ale nebyla moudrá ani já

Některé z komunikací do centra jsou pro auta jednosměrné, pro cyklisty ale obousměrné

Sjíždění a najíždění na chodník je v Mariboru mnohem přívětivější a bezpečnější než u nás.

Zato parkující řidiči se tu k cyklistům chovají stejně neohleduplně - nepřipomíná vám to průjezd v Plzni pod Šafaříkovými sady?

Takto zde řeší zastávku autobusu v místě, kudy prochází cyklopruh v hlavním dopravním prostoru - je vidět na konci zastávkového prostoru

Slovinská obdoba naší značky služeb Cyklisté vítáni - náš hotel měl jen jedno kolečko z pěti, takže jsem měla kam dát své kolo

Ve vlaku cestoval můj skládací přítel ve vyhrazeném prostoru pro kola