Naturathlon projížděl po Železné oponě Plzeňským krajem
Účastníci Naturathlonu se sešli v maďarském Šopronu, místě tzv. Panevropského pikniku, kde česká účastnice Jitka Vrtalová převzala Memorandum za ochranu Zeleného pásu. To má peloton dopravit do Štrasburgu. Plánovaných 1600 kilometrů po Železné oponě překonávají na kolech v ostrém tempu až 160 kilometrů za den. Členové týmu se střídají a jako štafetový kolík si předávají místo v cyklistickém pelotonu, zatímco jiní lezou po skalách nebo jezdí na koni. Tým tvoří zástupci Slovinska, Slovenska, Maďarska, Rakouska, Německa a Česka. Naše čtyři účastníky Jitku Vrtalovou (editorku NaKole.cz), Dana Mourka (Nadace Partnerství), Kubu Smolíka (Nadace Partnerství) a Honzu Rittera jsem jela navštívit do Bavorské Rudy osobně v doprovodu Jaro Vargy z Klatov. V Bavorské Rudě se k nám připojil ještě Franta Řezáč. Vzhledem k tomu, že peloton měl dojet asi o hodinu dřív, než mi Dan den předem avizoval, byla i pro mne cesta na kole z Plzně na Špičácké sedlo spíš závodem.
Na vlakovém nádraží Železná Ruda - Alžbětín - Bavorská Ruda bylo už kolem půl druhé, kdy jsme přijeli, pěkně rušno. V 15 hodin zde měl proběhnout start hromadného pochodu s hůlkami (Nordic walking) za účasti spolkového ministra životního prostředí Sigmara Gabriela a dvou známých německých lyžařů Rosi a Christiana. Já ale netrpělivě čekala na peloton cyklistů připravená na místě, odkud je pěkně v záběru i nedaleký vrchol Javoru. Když se blížila k monstrózně připravenému pódiu a množství stánků skupina cyklistů v černých dresech Naturathlonu, nechtělo se mi věřit, že tu na ně čekám sama. Všechny kamery a fotoaparáty byly u pódia, příjezd cyklistů jakoby je nazajímal. Byla jsem v šoku! Skupinka mne zaregistrovala, vytvořila formaci a někteří dokonce vyloudili úsměv. Udělala jsem ještě pár záběrů dalších přijíždějících naturathloňáků. Teprve, když jsem stiskla spoušť naposledy, poznala jsem v projíždějící cyklistce Jitku Vrtalovou. Doběhla jsem k pódiu, kde se na členy pelotonu již vrhli novináři a moderátorka. Začala sympaticky česky a hned v úvodu se zeptala, kdo je tu z Čech. Zvedlo se jen asi pět rukou. Nechtěla jsem tomu věřit - Že by tu kromě nás byli jen dva Češi? Teprve později jsem objevila několik dva strážce Národního parku Šumava spolu a dala se s nimi do řeči. Na místě byla i náměstkyně ředitele Národního parku Šumava paní Iveta Štefanová a další zástupkyně správy parku, který se zde prezentoval jako partner na stánku Národního parku Bavorský les.
S Danem jsem nakoukla na tiskovku s ministrem, a pak vyzvídala, jak probíhala akce zejména na našem území a zda byl nezájem novinářů a představitelů místní správy na Lipně a v Podyjí podobně zoufale nízký. Jak mi řekl Dan, za českou stranu aktivně vystoupil pouze ředitel Národního parku Podyjí. Přitom signálky, po kterých vede cyklotrasa Železná opona (Iron Curtain Trail) vedou zčásti jižní Moravou, jižními a západními Čechami. Dav se shromáždil v místě bývalého hraničního přechodu před budovou nádraží a po záběrech tří protagonistů v čele měl vystartovat. Před kordón chodců se však stoupnul pes a jako dirigent před zahájením koncertu zaujal pozici před orchestem. To vyvolalo smích. Teprve po chvilce tedy chodci vyrazili na trať. Davy Němců na startu mne utvrdily v tom, že chůze s holemi je Německu nyní velice populární. Zachytila jsem ještě Kubův pozdrav v davu holemi ťukajících Němců - tím moje reportáž skončila a já se mohla vrátit ke kamarádům a ke kolu.
V Bavorské Rudě se večerního programu účastnil starosta Železné Rudy Michal Šnebergr. Se svým bavorským protějškem vařili společnou večeři pro účastníky. Jak dopadla, jsem už ale nezjistila. Po závodním dopoledním dobývání Špičáckého sedla jsem ráda usedla do vlaku, abych pro vás získala informace pro další článek.