Před bouřkou ale i v jejím začátku fouká silný vítr, kterému je nutné vzdorovat řidítky i tělem

Letošní povodně vystřídala vedra a po těch následují skoro vždy silné bouřky. S přicházející změnou počasí se bouřek objevuje víc a víc. Já měla v posledním týdnu to „štěstí", že jsem projela hned dvěma. Tedy předbouřkovým větrem i první fází bouřky - prudkým deštěm. Byly to zážitky, ze kterých si beru poučení, jak se před bouřkou chovat a jak ji zvládnout, když zrovna sedíte v sedle a musíte šlapat...

Autor: cykloRADKA (text&foto), Jaka KRAUSOVÁ (foto) Aktualizace: 07.08.2013
Vstoupit do diskuse (1)

Příběh první - dojezd na vlak

Po dvou horkých dnech strávených na kole v Pošumaví jsme se vraceli domů. Ze Strážova, odkud jsme chtěli původně dojet až do Klatov, jsme zvolili variantu na nejbližší vlak do Plzně, tedy do Janovic n/Ú. I když ve Strážově v době našeho odjezdu ještě svítilo sluníčko a obloha na západě byla jen tmavě modrá, po dvou kilometrech sjezdu do údolí se vše rychle změnilo. Vítr nezvykle rychle zesílil a při dojezdu do Janovic po silnici obklopené poli a bez stromořadí cloumal řídítky tak, že nám hrozil místy pád. Vzpomněla jsem si na můj poslední výstup na Mt. Ventoux (=Větrná hora) a vítr tak silný, že jsme nebyli schopni ani kola odltlačit do závětří. Moje drobnější kolegyně musela mít ještě větší problémy než my tenkrát na Mt. Ventoux, protože byla pro vichr lehčím soustem. Nabídla jsem jí jízdu ve větrném stínu, ale ona odmítla - měla z toho strach. Obě jsme se držely dále od krajnice, aby nás případný poryv nesmetl do příkopu. Při dojezdu do Janovic nad Úhlavou jsme viděly sílu větru - před námi právě začalo couvat auto. Dva ze stromů lemujících hradby bývalých janovických kasáren totiž padly na silnici a ty další se ohýbaly pod náporem větru. K nádraží to byly pouhé 2 kilometry, a tak jsme natáhly pláštěnky na tělo i na brašny - začaly totiž padat první těžké kapky deště. Když celá naše skupinka odbočovala z hlavní k nádraží, začínal déšť sílit. U zámku, jen kousek před nádražím se z něj stal liják, takže moje kolegyňka přehlédla odbočku k nádraží.

Na nástupišti pod střechou jsme teprve začali přemýšlet, kdy nám jede vlak. Měli jsme ale štěstí. Rychlík, který tudy projížděl, měl kvůli počasí zpoždění a jen co jsme koupili lístek, fofrem jsme kola nakládali do vlaku. Tentokrát dokonce s brašnami - my ani průvodčí jsme v tom lijáku nechtěli být ani vteřinu déle, než bylo nezbytně nutné. Cesta do Plzně se trochu protáhla. Další popadané stromy byly na trati do Plzně, takže jsme ve Švihově skoro ¾ hodiny stáli. Naštěstí jsme měli s sebou suché oblečení a ve vlaku se mohli převléknout.

Příběh druhý - jenom kousek domů

To odpoledne jsem si naplánovala projet trasu nové cykloprohlídky na Rokycansku. Ještě když jsme kontrolovali v mobilu radarové snímky blížících se bouřek, vypadalo to, že déšť dorazí na Plzeňsko nejdřív tak v deset večer. Když jsem se v Rokycanech s kamarádem loučila, věděla jsem, že on jede na tu lepší stranu. Já jela bouřce naproti. Místo stezky jsem tentokrát zvolila cestu po silnici. Kdyby se mi něco stalo, na stezce by mne někdo našel nejspíš až druhý den. Déšť mne zastihnul hned za Rokycanama. Při výjezdu do táhlého kopce mi vítr pěkně cloumal řídítky. Blesky jako přírodní osvětlení ukazovaly, kde je krajnice a kde už začíná příkop. Půda ještě nebyla nasáklá vodou, takže silnice byla jen mokrá. Těžké kapky teplého deště píchaly jako špendlíky. Průzorem mezi kšiltíkem přibly a brýlemi jsem jako přes hledí pozorovala povrch komunikace, po které jsem jela. Pod dálničním mostem jsem se na chvíli schovala. Napsala jsem SMSku kamarádovi, že mne to chytlo a pokračovat budu až za chvíli, až poryvy větru trochu zeslábnou.

Vítr tam ale zaháněl poryvy deště, takže ani pod mostem nebylo sucho. Postupně se u krajnice pod mostem začala ukrývat i auta. Začala jsem chladnout a došlo mi, že musím co nejrychleji zase šlápnout do pedálů. To už nárazy větru nebyly tak silné, ale déšť sílil. Ze silnice se stával potok. Čím větší sklon vozovky, tím větší proud. Když jsem dojížděla do dolíčku na křižovatku v Ejpovicích, kde jsem musela odbočit doleva, otočila jsem se, abych zkontrolovala, zda za mnou někdo nejede, a vjela do hluboké louže... Bylo to jako projet brodem. Sandály mi protékala teplá voda, která se ohřívala o sluncem vyhřátý asfalt.

V tu chvíli jsem již byla zcela mokrá od hlavy až k patě a doslova vyhmátla pohyb, kterým jsem bránila vodě stékající mi po čele, aby mi natekla do oka. Jet po cestě při dálnici až nad Letkov jsem zavrhla. Bylo mi jasné, že silnice je bezpečnější. Hned za křížením dálnice na cestu padnul menší strom, před Tymákovem jsem potkala další. Doslova cesta potokem bylo stoupání z Tymákova do Letkova. Na silnici se valila voda z cest v kopci a jen občas jsem ve světle blesku zahlédla pouhý asfalt bez vrstvy dohněda zabarvené dešťové vody. Naštěstí moc aut nejelo a řidiči byli opatrní, tak se i vyhýbání v zatáčkách, kde byly doslova vodní laguny, zvládlo bez problémů. V Božkově už byl z bouřky jen nevinný deštík a po slejváku zbyly jen v zatáčce u mostu vodní laguny. Tu poslední jsem si udělala, když jsem parkovala v chodbě kolo. Crčelo ze mne jako z vodníka. Tedy vlastně vodnice. Průjezd bouřkou, který jsem neplánovala, mne zastihnul jen částečně připravenou. V dešti už jsem několikrát jela, jízdu za tmy i v terénu také zvládám, přesto pro mne byla tahle cesta velkým poučením. Proto přidávám pár rad a postřehů pro ty, co by se dostali do podobné situace a čekal by je průjezd pořádným deštěm.

Jak se připravit na průjezd pořádným deštěm

Zvažte, zda deštěm musíte jet, či zda máte možnost popojet dál vlakem nebo déšť někde v suchu přečkat.

Pokud už víte, že do deště musíte, řádně se na něj připravte.

Oblečení - v létě, když je teplo, je lepší mít na sobě méně (nejlépe funkčního) oblečení. Pokud chytnete pořádného plaváka, stejně vše, co máte na sobě, bude mokré, Nezapomeňte vytáhnout z kapes vše, co by voda mohla poškodit.

Boty - ideální jsou sandály. Rychle se namočí a rychle uschnou. Ponožky do bot většinou fungují jako drenáž - voda z nohou po nich stéká do boty a ta se rychleji nacucne.

Brýle - rozhodně použijte brýle. Máte-li možnost, vyměňte si skla za čirá. V kombinaci s kšiltem od přilby si při posunutí brýlí z nosu vytvoříte „hledí", kterým můžete sledovat cestu před sebou, aniž by vám šly kapky do očí. Pokud brýle nemáte, skloňte aspoň hlavu, aby vám kšilt od přilby chránil oči před rychlými dešťovými kapkami.

Technika (mobilní telefon, fotoaparát, GPS atp.) - Pokud je nemáte ve speciálním voděodolném pouzdře (na mobilní telefony i na fotoaparáty se již běžně prodávají), použijte igelitový sáček nebo tašku a zařízení do něj zabalte, nejlépe tak, aby vrstev bránících proniknutí vody bylo hned několik na sobě. Pokud nic z toho nemáte, zkuste najít kolem sebe - v příkopu u silnice občas bývá prázdná PETka nebo nějaký igelitový obal, do kterého můžete techniku schovat. Outdorové GPS navigace na kolo jsou na déšť připraveny, takže je můžete nechat na řídítkách, pokud používáte např. GPS přístroj z auta, zabalte jej jako fotoaparát.

Mapa - pokud máte jen papírovou mapu, snažte se nastudovat cestu i se všemi odbočeními ještě za sucha. Jakmile mapa zvlhne a vy ji začněte rozkládat, roztrhá se. Pokud používáte GPS, zkontrolujte stav baterií a případně je vyměňte za nabité. Počítejte s tím, že během bouřky se často prudce ochladí a to má vliv i na baterky.

Brašny - pokud máte pláštěnku na brašnu, použijte ji a řádně upevněte. Vítr bývá v bouřce silný, mohl by ji odfouknout. Pokud pláštěnku nemáte, můžete použít třeba igelitku.

Kolo - použijte obě světla, případně ještě navlékněte reflexní pásky na ruku či nohu, aby vás řidiči včas zahlédli.

Jak jet na kole bouřkou s prudkým deštěm a silným větrem

- Držte pevně řídítka, abyste mohli vyrovnávat případné nárazy větru   

- Pro případ, že by s vámi vítr zacloumal, jeďte raději dále od krajnice

- V prudkých závanech větru sledujte stromy kolem sebe a buďte připraveni uhnout před padající větví, či stromem

- Pozor na louže! V kalné vodě není zřejmé, jak je louže hluboká a zda v ní není díra, či dokonce jáma.
- Pokud chcete zastavit, vyberte si vhodné místo - pod mostem či lávkou, kam pokud možno nezavání vítr a déšť a kde nebudete překážet
- Pozor na viadukty a podjezdy - při přívalových deštích se v nich tvoří hluboké laguny a nemusí být tedy průjezdné.

- Brzdy nebývají tak účinné jako za sucha - myslete na to včas a brzděte s předstihem.

Co udělat po dojezdu 

Oblečení - co nejrychleji svlékněte, abyste se nenachladili. Tělo v pohybu na kole mokrý dres snese, když v něm ale budete postávat, koledujete si o angínu, nebo aspoň pořádnou rýmu.

Technika - vyjměte z obalu, případně osušte a nechte volně vyschnout na suchém místě. Pokud se „zapařil” displej třeba na mobilu nebo na cyklokompjútru, vložte ho na pár hodin do misky s rýží. Rýže z něj vytáhne vlhkost. Pokud se vám někde do elektroniky dostala voda, nezapínejte ji, dokud ji řádně nevysušíte, a to i zevnitř.

Kolo - pořádně s ním zatřeste, ať vyklepete všechnu usazenou vodu i písek a kamínky, případně ostříkejte. Písek a jiné nečistoty se  po průjezdu vodou dostanou i do nezvyklých míst. Dokud je kolo mokré, snadno je stříkající hadicí odstraníte. Když kolo uschne, namažte řetěz a prohlédněte, zda je vše v pořádku.

Diskuse (1)

Fotogalerie

Před bouřkou ale i v jejím začátku fouká silný vítr, kterému je nutné vzdorovat řidítky i tělem

Bouřkový mrak z dálky nevypadá tak nebezpečně. Zdání ale často klame.

Během chvilky se může zcela změnit počasí.Vítr láme větve a vyvrací stromy.

Mobilní telefon lze upevnit na řidítka i ve vodotěsném obalu.Ve spodní části obalu jsou sáňky, které se nasunou na pevný držáček na řidítkách.

Sáček se svarem i pouzdro je lehce odnímatelné.

Materiál je průhledný a umožňuje ovládání i telefonů s dotykovou obrazovkou.