Když venku leží sníh, na kolo to moc neláká. O to víc času bývá na sledování novinek či výběr nového kola. Také již uvažujete o novém kolečku? I když si můžete říkat, že to, na kterém dosud jezdíte, je postačující, o tom, že vývoj se pohnul dál vás může přesvědčit jen nové kolo. Stojí to ale za to? Nabízím své zkušenosti se srovnáním.

 

Autor: cykloRADKA Aktualizace: 20.02.2009

Jako většina kolamilovných Čechů jsem i já začínala na favoritce. První (pánskou) jsem dostala k patnáctinám, druhou (dámskou) jsem si pořídila, když bylo mé dceři 18 měsíců a já se rozhodla ji vozit na kole. Vozila jsem ji na předním sedátku skoro tři roky, než se pod ní začalo sedátko trhat. Moc ráda na tu dobu vzpomínám. Dámská favoritka mi sloužila ještě dalších pár let. To už jsem jezdila s partou cyklistů z plzeňského magistrátu a přestože jsem měla přehazovačku jen se čtyřmi kolečky, z kopce mi málokdo stačil. Dlouhé silniční sjezdy a dobrá ovladatelnost v zatáčkách mi umožnila si opravdu vychutnat zejména dlouhé horské sjezdy se serpentýnami. Kluci mi často říkali, že to kolo budou muset rozebrat, aby zjistili, proč jsem při jízdě z kopce rychlejší než oni... Jenže tou dobou už jsem jezdila i sto kilometrů denně, roční suma najetých kilometrů už byla v tisících a já i přes velkou péči svého mechanika musela zvažovat koupi jiného kola.

Chtěla jsem podobnou stavbu rámu, protože mi jízdní vlastnosti dámské favortitky moc vyhovovaly. Na trhu ale zrovna v těchto typech výběr nebyl, tak jsem si pořídila kolo z druhé ruky s rámem podobným favoritce, ale tentokrát už hliníkovým. A bylo to znát! Byla jsem znatelně rychlejší do kopce. Tou dobou jsem už jezdila asi šest ticíc kilometrů ročně, takže komponenty třídy slušného cykloturistického standartu jsem měnila častěji. Nejen řetěz, ale i pastorky, pláště, pedály a ráfky, dokonce i náboje v kolech. Při tom množství najetých kilometrů už přestávaly být opravy efektivní a já zvažovala další změnu. Bylo mi jasné, že už jsem zralá na opravdu dobré cestovní kolo. Na poslední sezónu před jeho pořízením jsem koupila trekkingové kolo Author. Bylo to takové provizorium, abych měla na čem jezdit, než si pořídím kolo podle svých představ. Bylo mi jasné, že moje vysněné služební kolo budu chtít dobře vybrat a to bude chvilku trvat, tak abych měla zatím na čem jezdit. Měla jsem několik zvláštních požadavků, ale hlavně jsem dobře věděla, co od svého vysněného kola chci:

• aby bylo spolehlivé
• aby komponenty vydržely moje spousty najetých kilometrů (loni 8800km) i váhu a já nemusela často do servisu
• aby mělo dobré jízdní vlastnosti a bylo dobře ovladatelné hlavně v zatáčkách
• aby mne z něj nebolela záda do dlouhého táhlého kopce
• abych na něm mohla jezdit po silnici i v terénu - chtěla jsem spíš trekingové kolo, než horské

Začala jsem se vyptávat kamarádů na jejich zkušenosti, na zkušenosti jejich kamarádů, hledala jsem recenze na internetu a navštívila několik prodejen kol. Ukázalo se, že to stálo za to. Nejen, že jsem se o kolech a jejich komponentech hodně dověděla, ale také jsem zjistila, která kola, či komponenty bývají problémové a proč.  Mé konečné rozhodnutí nakonec ovlivnilo několik věcí:

• zkušenost kamarádky, která na mnou vybraném modelu se mnou společně najezdila několik tisich kilometrů a neměla technický problém
• individuální přístup výrobce s možností rámu na míru
• cena přímo od výrobce
• a to, že jako ekologicky smýšlející člověk a místní patriot podporuji raději místní firmy

Jak už asi tušíte, moje volba padla na touškovský DURATEC. Firma s dobrým renomé, která začínala v podnikatelském inkubátoru na Borských polích. Mezi cyklisty je známá, ale spíš svými rámy pro horská kola, že dělají i trekkingová kola, věděl jen málokdo z těch, co si pak mého stříbrného dvoukolého oře se zájmem prohlíželi. Kolo jsem si pořídila na Vánoce 2007 a během hlavní cyklistické sezóny 2008 na něm najela přes pět tisíc kilometrů. Za celou tu dobu jsem díky plášťům Vittoria, které mi v DURATECu doporučili, píchla jen jednou, zatímco s plášti od Authora, či Ritchie se mi to přechozí sezónu podařilo asi patnáctkrát! Když jsem šla s DURATECEM po asi 4500km poprvé na servis, ukázalo se, že řetěz by ještě těch 500 kilometrů do pětitisícovky vydržel, aniž by poškodil kolečka na pastorku zadního kola a ostatní je v pořádku...

Mně ale nejvíc potěšil požitek ze samotné jízdy, který mi dával rám udělaný na míru. Konečně jsem si zase mohla vychutnávat dlouhé táhlé sjezdy - můj DURATEC TROPHY D10 totiž pěkně točí zatáčky. Oproti Authorovi, na kterém jsem jezdila necelý rok předtím, to byl obrovský rozdíl. Na Authorovi jsem často musela z kopce do zatáček brzdit, protože špatně točil a párkrát mi dokonce hrozilo, že zatáčku prostě nevyberu. Když jsem na cestě po Greenway Praha - Vídeň prvně předjížděla svého parťáka z táhlého dlouhého kopečka, křičel na mne, že mám místo kola stříbrnou raketu. Že dělá DURATEC opravdu rychlá kola by jistě potvrdil i Jan Ježek paralympijský mistr světa z Pekingu.

Když jsem se dívala na anketu redakce Pelotonu TOP KOLA 2009, zjistila jsem, že můj názor na kvalitu DURATECu sdílí i hodně jiných cyklistů. Každé ze tří kol, které redakce do anktery zařadila, je teď na medailovém postu - DURATEC Cappel CR2 je v kategorii Drahá silnice na bronzové příčce, DURATEC Torain C1 v kategorii Kola pro ženy je na stříbrné a DURATEC Cool je momentálně vítězem v kategorii Levná silnice. A to tam nejsou ještě moje a vaše hlasy. Hlasuje se do konce února a já doufám, že svého regionálního výrobce kol podpoří hlasováním v jednotlivých kategoriiích i cyklisté z regionu...

Své želízko v ohni v podobě modelu DURATEC Cult má touškovská firma i mezi kandidáty na VELO STARS 2009. DURATEC Cult lze přirovnat ke světové novince? Jde totiž o kolo s celokarbonovým rámem vyrobeným revoluční technologií AFCF.