Vzorová greenway?

Letos již popáté pořádá Nadace Partnerství Týden na kole po greenways z Prahy do Vídně. Ten letošní byl oproti předchozím trochu delší. Vyjíždělo se již 28. května z Drážďan, kam se čeští cyklisté i s koly přepravili vlakem. Odtud je čekalo asi tisíc kilometrů po cyklotrasách Greenway Labe a Greenways Praha -Vídeň. Protože i Plzní procházejí dvě mezinárodní cyklotrasy, zajímalo nás, jak taková akce pro spoustu lidí s více než padesáti zastávkami v obcích a městech na trase probíhá. Přidali jsme se tedy na úsek z Prahy do Jindřichova Hradce.

Autor: cykloRADKA Aktualizace: 09.06.2008

Sami na kole Prahou

Do Prahy jsme se i s koly dopravili ranním rychlíkem. Ze Smíchova jsme to zkusili místo původního plánu metrem po vlastní koloose - chtěli jsme poznat trasy pražských cyklistů. První bariéra na nás čekala hned u nádraží - schody na lávku. Pak troubení řidičů, když za námi museli jet pomaleji díky uzavírce druhého pruhu na Plzeňské. I když by to bylo po hlavní nejrychlejší řešení, chtěli jsme poznat cesty mimo komunikace, a tak jsme na kopci sjeli do parku v Malé ohradě a přes horní část Prokopského údolí nakonec nalezli místo startu v Centrálním parku pod tubusem metra. Trochu jsme hořekovali nad nedostatečným značením pro cyklisty, díky němuž jsme na start dorazili právě ve chvíli, kdy se peloton vydával na trasu. Jakoby nic jsme se přidali na konec, abychom nekazili záběry kameramanům a fotografům, a po bleskovém zjištění, kam s nadbytečnou bagáží, jsme se vrátili složit zavazadla k doprovodnému vozidlu. Peloton se nám ovšem ztratil. Doptáváním jsme ho dojeli až v Prokopském údolí. Na fotky po cestě tedy času nebylo.

Prahou s pelotonem od jedné městské části k druhé

První zastávka nás čekala v Prokopském údolí, kde jsme se dověděli o záslužném projektu Prahou na kole, který představuje mapu Prahy na internetu s vhodnými cestami pro cyklisty. Návrhy cest, jak nám tento mapový portál představil Vratislav Filler, jsou dílem asi padesáti cyklistických nadšenců, kteří s jeho tvůrcem spolupracují. Jitka Vrtalová, editorka portálu NaKole.cz, pak navázala informací o generelu cyklistické dopravy na Praze 5.

Následovala cesta na Prahu 11, kde nás přivítala paní místostarostka slovy „Vídeň začíná už v Praze!" a nabídla všem malé Sacher dorty a propagační materiály vč. první cyklomapy městské části v Praze. V doprovodu městské policie jsme pokračovali až do Prahy-Újezda, kde nás kromě starosty čekal i radní hl.m. Prahy Petr Štěpánek, který si mezi startem v Centrálním parku a Újezdem zaběhnul ještě jakýsi závod. Ve volné chvíli zvědavě okukoval mého nového stříbrného DURATECa šitého na míru a vyptával se... Po párečku a doplnění tekutin se peloton na rozloučenou s Újezdem rozezpíval „My vám děkujem..." Tváře všech hostitelů se zaradovaly a my se mohli vydat na cestu. Já si ale ještě zajela pár metrů před křižovatku vyfotografovat první směrovku do Vídně - bylo na ní 425km.

Sedlčanskem na kole

Pokračovali jsme ve svižném tempu, které jsem po třech hodinách spánku tak tak zvládala, přes Štiřín do Neveklova. Zmáhalo nás vedro a předbouřkové dusno. V Neveklovské škole jsme si se zájmem prohlédli výstavu exponátů z Nové Guineje a poté si popovídali s hejtmanem Petrem Bendlem. Mrzelo ho, že se tentokrát nemůže přidat. Jeho veselé povídání nás postavilo všechny na nohy. V diskusi jsem ho upozornila na letos otevřenou Panevropskou cyklotrasu, která je na území středních Čech v žalostném stavu. Do sedlčanského muzea jsme přijeli již notně znaveni místními kopci, a tak si všichni pochvalovali ovocné občerstvení. V cíli první etapy v Sedlci-Prčicích nás čekalo překvapení - přivítání farářem a malý koncert. Dostali jsme i požehnání na cestu. Penzion Dalmo, kde jsme ten den přespávali, předčil naše očekávání - areál s vlastní restaurací, barem a hlavně bazénem. Oáza po sedlčanských kopcích.

Druhý den ze Sedlce-Prčic

Naše druhá etapa měřila skoro stejně jako ta první - 117 km - a byla kořeněná krásnými kopečky. Po ranním přijetí na sedlecko-prčické radnici nás čekala ještě parádní vyhlídka nad Červeným Újezdem a zastávka v hospodě v Borotíně. Na Radkov vzpomínám zvlášť ráda - po ovocném občerstvení jsme se spolu s druhou cyklistkou Radkou vyfotily u značky obce.

V Táboře peloton zakroužil několikrát kolem náměstí, což mi umožnilo udělat první fotky cyklistů za jízdy. Pak jsem hned studovala betonové cyklostojany, před které chytře postavili reklamní áčko, takže většina stání ani nešla použít. V infocentru byli ale vybaveni jak materiály, tak informacemi - mapa města i regionu s cyklotrasami byla samozřejmostí.

Kousek za Táborem jsme z hlavní greenways do Vídně odbočili na tematickou Greenway Selského baroka. Zdobené vesnické domky lahodily oku. Poté, co jsme část trasy selského baroka projeli, seznámili jsme se před obědem také s jejím budováním v krátké prezentaci paní Hadravové z infocentra, která s námi i značnou část této tematické trasy projela. Trochu mne zamrzelo, že mi v restauraci Na soutoku, kde měli i uzamykatelné koloviště, odmítli natočit vodu do cykloláhve. Od certifikovaného zařízení Cyklisté vítáni bych to očekávala. V jiných restauracích na trase jsem s tím problém neměla.

Bouřka nás obešla obloukem - že by se lekla? - a tak jsme mohli až do kempu Křivonoska pokračovat za sucha. Bohužel jsme minuli bez zastavení vyhlášené pískovny za Veselím nad Lužnicí - smýt asi třetí solnou vrstvu z těla by bylo příjemné...

Cesta při Vltavě do Hluboké většinou klesala, při krátkých stoupáních jsem překvapeně sledovala zcela hnědou vodu ve Vltavě z průtrže mračen, která tu byla včera. Stoupáníčko od Vltavy v Hluboké bylo posledním kopcem toho dne. Čekal nás kemp s chatičkami a dobrá večeře. Zvládli jsme to bez deště, tak jsme se mohli těšit na další den.

Třetí den z kempu u Hluboké nad Vltavou do Nových Hradů

Pro mne konečně kousek známé trasy, protože v Hluboké jsem byla před třemi lety na cyklokonferenci. Po zastavení u kostela s místostarostou - dojeli jsme tam cyklistickým pruhem v protisměru jednosměrné ulice - jsme pokračovali do Budějovic přes Bavorovice po nejvyužívanější jihočeské cyklostezce, která vede v údolní nivě Vltavy. Tady se mi podařilo několikrát peloton v čele s budějovickým certifikátorem cyklisté vítáni Petrem Šramem předjet a udělat několik fotografií této vzorové cyklostezky.

Na dvoře budějovické radnice nás čekala náměstkyně primátora Ivana Popelová a úžasné ovocné občerstvení. Po spoustě melounových kousků, vinných kuliček a Be-Be sušenek jsme pokračovali podél Vltavy ke Zlaté Koruně. Průjezd městem byl natolik hladký, že jsem ho vlastně ani jako průjezd městem nevnímala. Ostatně spousta cyklistů všude kolem - to svědčilo o tom, že v tomto městě se kolo využívá více než v Plzni. Dokonce i magistrátní koloviště ve dvorku mají a hlídané kamerou!

Než jsme začali sjíždět k Vltavě do Zlaté Koruny, musela jsem zastavit - pohled na cestu vinoucí se krásnou krajinou mne uchvátil, tak jsem ho musela zdokumentovat fotoaparátem. Takhle bych si já představovala greenway! Fotila jsem také tříjazyčnou výstražnou žlutočernou značku NEBEZPEČNÉ KLESÁNÍ, kvůli které jsem se musela vrátit pár metrů do kopce. Označení piktogramem nebezpečného klesání, jak ho známe z dopravních značek (použili ho už na cyklostezce podél Rakovnického potoka) by bylo pro rozjetého cyklistu asi vhodnější. Cisterciácký klášter Zlatá Koruna byl pak opravdu Zlatým hřebem celého sjezdu. Asi týden před tím jsme byli na prohlídce cisterciáckého kláštera v Plasích, a tak jsme mohli srovnávat. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků na naší cestě. Do Českého Krumlova nás ale čekaly ještě kopečky. Šlapat je musela i skupina dálkových cyklistů (Holanďanů nebo Němců), kteří jeli proti nám. Panorama Krumlova, které na mne juklo při následném sjezdu, bylo prostě úchvatné. Stihla jsem jen jednu fotku, další zastavování bylo na kočičích hlavách nemožné - v úzkých uličkách tohoto města bych peloton ztratila. Pár fotografií jsem si musela vtisknout jen do své paměti. Milé překvapení mne čekalo v Českém Krumlově. Vítala nás místostarosta Jitka Zikmundová, kterou jsem si pamatovala ještě z jejího působení v německém zastoupení České centrály cestovního ruchu. Čekala přímo na náměstí před radnicí a u nohou pro nás měla připravený proutěný koš plný dobrot.

Krátké čekání na oběd nám zpestřil Honza Bendl, když usedl za piáno ve stylové hospodě Na Louži a zahrál. My mezitím pročítali plechové reklamní tabulky na stěnách hospody. Prazdroj na nich byl dokonce dvakrát. Krumlovské odpoledne jsme zakončili ještě zmrzlinou a fotografií u vyhlídky na známé panorama města. Pak nás čekal opět šťavnatý kopeček do Chabičovic a ještě jeden do Svatého Jana nad Malší. Odtud byl výhled přímo božský!

Cesta do Nových Hradů byla už značně pohodová a tak jsme se mohli občas i pokochat krásnou krajinou kolem. V cíli nás opět čekalo překvapení - ubytování v klášteře! Vedli jsme tedy kola křížovou chodbou až ke speciálnímu kolovišti. Pak nás čekala klášterní jídelna s klenutými stropy zdobenými štukaturou - jedinečný zážitek! Když se Vašek protahoval k našemu dlouhému stolu v rohu, u těch ostatních to zašumělo. Studenti u zbývajících stolů byli z plzeňského církevního gymnázia a Vašek měl v tu chvíli zrovna žlutočerný dres plzenskonakole.cz. Já se těšila na ten můj zelenobílý, který měli i ostatní. Někam se v autě zatoulal, a tak jsem ho oblékla až v poslední den. V podkrovních pokojích kláštera jsem ještě nespala. Společná návštěva hospody před radnicí neunikla ani panu starostovi, který nás druhý den ráno zaujal fundovaným výkladem. Jak se ukázalo, dělával průvodce a navíc je to dálkový cykloturista. Věděl tedy, čím nás zaujmout. Ostatně, Novohradsko má co nabídnout. Trasy v terénu, ale i propagační materiály - to je jeden z důvodů, proč bych se sem ještě někdy s kolem ráda vrátila.

Čtvrtý den z Nových Hradů do Jindřichova Hradce

Čekala nás cesta do Dobré Vody, Jílovic a přes Kojákovice do Třeboně. Z Dobré Vody jsme až na třetí pokus vyrazili správným směrem na Jílovice. Lesní zpevněnou cestou se to pelášilo! Byla to rovinka, navíc většinou lesem po cestě, kde nejezdí auta, takže do Jílovic jsme dorazili pěkně včas. Tady nás čekalo opět milé přivítání paní starostkou a samozřejmě dobrá voda a Be-Be sušenky. V Kojákovicích nás už vyhlíželi, a to dokonce bez předchozí domluvy. Zastávka ale stála za to - místní vlastivědné muzeum s ukázkami řemesel mělo svůj půvab. Já nejvíc obdivovala výšivky zdobené, jak jinak než šupinkami z třeboňských kaprů.

Do Třeboně jsme vjeli od hráze rybníka Svět vjezdem, kterým smí vjíždět jen dopravní obsluha a cyklisté. První kapky nás varovaly před bouřkou, a tak jsme kola raději zaparkovali do podloubí vedle infocentra a po oficiálním přijetí rychle prokličkovali do místního pivovaru, kde jsme měli poobědvat kapří hranolky. Skupina cyklistů, kterou jsem potkali u hráze rybníka Svět, nás ale předběhla a zabrala kolostavy i opěrná místa u zdí. Rozhodli jsme se zaparkovat kola ve stylovém altánku pod poklicí varného tanku, aby byla kola chráněna před blížící se bouřkou. Málem se to nepovedlo. Postarší dáma s visačkou hlídací služba nás chtěla přinutit k zaparkování u nechráněných zdí. Teprve argument Vaška Volrába, že nám nemohou zmoknout sedla, protože nás čeká ještě 600 kilometrů na kolech, ji nejspíš přesvědčil. Všechna kola se kupodivu do altánku naskládala těsně před tím, než se spustil liják. Přečkali jsme ho u kapřích hranolků s bramborami. Následná diskuse, zda jet po plánované cestě terénem, když tak pěkně napršelo, nebo zda popojet pár kilometrů po státovce nakonec vedla k rozdělení pelotonu.

Odpočinkový den s pouhými šedesáti kilometry jsme dojížděli už v klidu - nikam jsme už nespěchali. Sjezd do Jindřichova Hradce jsem si opravdu vychutnala. Doteď mne ale mrzí, že jsem nevyfotila maminku, která vezla ve vozíku za kolem jedno dítko a bedlivě sledovala to druhé, které šlapalo před jejím kolem. To by byla propagační fotka pro rodinné cyklistování. Po zmrzlině na náměstí v Jindřichově Hradci jsme ještě zajeli do Trvalkové školky Florianus. Na tu jsem se moc těšila, ovšem, abychom stihli přímý vlak na Plzeň, museli jsem z ní odjet o něco dřív. Po večeři jsme se smutní rozloučili s ostatními členy zelenobílého pelotonu greenways, naložili bagáž a vydali se k nádrží na vlak do Plzně. Naše čtyřdenní dobrodružství skončilo. Škoda. Pokračování snad příští rok.

Greenway na Plzeňsku?

Při zpáteční cestě mne trochu zamrzelo, že v Plzeňském kraji nemáme žádnou greenway trasu a že neděláme podobné cyklojízdy pro její propagaci. Pro mne byla čtyřdenní jízda inspirací k tomu, abych zasela zelené semínko nějaké greenway i u nás. Kandidáty bychom měli, tak proč ne? Takto jsem zatím mohla jen obdivovat společného ducha, který vládnul v pelotonu, zpívané děkování hostitelům před odjezdem z vesniček i měst, stejně jako míč, který jako symbol společné cesty podepisovali všichni starostové na trase. Míč, který jako štafeta dovezou zelenobíle odresovní cyklisté do Vídně v době, kdy tam začíná fotbalové mistrovství.

Greenways Praha-Vídeň

Greenways Praha-Vídeň je síť cyklistických a pěších tras a stezek mezi Prahou a Vídní. Na této stezce můžete krok za krokem odhalovat místní krajinu a její historii, přírodu, kulturu i tradice. Na páteřní trasu navazují tematické okruhy. Greenways Praha-Vídeň založilo stejnojmenné sdružení občanů již v roce 1992. Od roku 1998 projekt spravuje Nadace Partnerství v rámci svého grantového a asistenčního programu Greenways. Partnerem v USA jsou Friends of Czech Greenways se sídlem v New Yorku http://greenways.cz

Týden na kole

Letos dvanáctidenní cesta Týden na kole z Drážďan do Vídně spojila Greenway Labe a Greenways Praha-Vídeň. Tradiční týdenní putování po greenways z Prahy do Vídně, které proběhlo již čtyřikrát, se letos protáhlo o tři dny a úsek z Drážďan do Prahy. Z Drážďan Peloton startoval 28. května, do Vídně dojede 8. června 2008.

Nadace Partnerství

Je nejvýznamnější českou nadací podporující projekty udržitelného rozvoje ve všech regionech České republiky. Během své existence podpořila formou nadačních příspěvků již více než dva tisíce projektů - v Plzni například cyklistickou odpočívku pod Douleveckou lávkou. Mezi nejznámější projekty Nadace partnerství v oblasti cyklistiky patří právě greenways, Moravské vinařské stezky a systém certifikovaných zařízení pro cyklisty Cyklisté vítáni.

Odkazy

Fotogalerie

Na naší první zastávce v Prokopském údolí s Jitkou Vrtalovou a Vratislavem Fillerem.

Na této lávce v Praze mají cylisté průjezd časově omezen.

Vřelé přivítání na Praze 11...

...slovy "Vídeň začíná už v Praze" a Sacher dortem.

V Praze Újezdě se starostou a radním Prahy Štěpánkem.

V Praze-Újezdě jsem objevila první cyklosměrovku do Vídně.

Povídání s hejtmanem Bendlem v Neveklovské škole.

V Sedlci-Prčicích nám v kostele na cestu požehnal pan farář.

Vyhlídka nad Červeným Újezdem.

Do Radkova se s námi na kole vydala i bývalá starostka ze Sedlce-Prčic

Přijetí čerstvým ovocem v Radkově

Peloton dojel v plné parádě na náměstí v Táboře

Greenway selského baroka u Veselí nad Lužnicí

Stylové zelené jídlo na greenway ve Veselí nad Lužnicí

Čapí vítání v Hluboké nad Vltavou

Kolem selského baroka v Bavorovicích

Jednou z nejvyužívanějších cyklostezek v Čechách z Hluboké do Č. Budějovic nás provedl Petr Šram.

Vzorová greenway?

Hladký průjezd Českými Budějovicemi

Přijetí paní Popelovou v chládečku radničního dvorečku

Měli tu i magistrátní koloviště hlídané kamerami

Můj nejhezčí pohled na greenway

Podél Vltavy do Zlaté Koruny

Prohlídka cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna

Panorama Českého Krumlova

A přivítání paní místostarostkou s košíkem dobrot

Posledný pořádný kopec do Sv. Jana nad Malší

... a z něj báječný výhled do krajiny pod ním.

Ubytování v klášteře v Nových Hradech bylo zážitkem...

Klášterní jídelna s klenbou zdobenou štukaturami.

Ranní přivítání v Nových Hradech u radnice

Přivítání v Jílovicích - jak jinak než Dobrou vodou z Novohradských hor

Kojákovice...

...a jejich vskutku zajímavé místní muzeum, kde najdete zdobení krojů kapřími šupinkami

Na rozloučenou zazpíval peloton "My vám děkujem..."

Do Třeboně my cyklisti můžeme i tudy

Na štafetovém míči přibývají podpisy...

Dohadování o zaparkování kol v altánku - schylovalo se k bouřce...

...a pivovarský dvorek byl plný kol.

Jabub Smolík hlavní organizátor letošní cyklojízdy obklopen cyklistkami z pelotonu

Náš poslední sjezd - do Jindřichova Hradce

V cíli toho dne si Kuba dal zmrzlinu - určitě si to zasloužil. Kubo díky!

Trvalková školka Florianus v Jindřichově Hradci