Vyhledávání

Redakce

Chcete zasílat novinky? Napište mi:
Radka Žáková (cykloRADKA) - editor.

Partneři

plzenskonakole.cz

Informační portál pro ty, co chtějí objevovat Plzeň a její okolí ze sedla svého kola. Tipy na cyklovýlety, užitečné rady a aktuální informace o komunikacích pro cyklisty

Přijeďte na jednání na ministerstvo na kole

A teď na magistrát na Mariánském náměstí...

Situace s parkováním kol se u nás mění jen pomalu. Přitom právě nemožnost bezpečně si uložit kolo je jedním z nejčastějších důvodů, proč hlavně ve městech lidé na kolech nejezdí. Ti otrlejší parkují, kde se dá, třeba i u značky. Jak jsou na návštěvy, které přijedou na kolech, připravena česká ministerstva? Sondovat jsme se vypravily spolu s editorkou portálu NaKole.cz Jitkou Vrtalovou. Na elektrokolech jsme se vydaly zmapovat situaci před plánovaným jednáním, na které chceme i s kolegy přijet na kolech. „Kam si můžeme během jednání uložit kola,” zeptali jsme v našich nejvyšších úřadech...

Autor: cykloRADKA (text a foto), Jirka JUŘÍK (foto), Jitka VRTALOVÁ (foto) Aktualizace: 21.04.2010

Investigativní žurnalistika dvou cyklonovinářek na elektrokolech byla pro nás obě zážitkem. Vybaveny fotoaparáty a diktafonem jsme se v řádném oblečení slušně ptaly v recepci nebo už před budovou ostrahy, kde si můžeme nechat kola, až sem pojedeme s kolegy na kolech na jednání. Snaha recepčních či ostrahy nám pomoci byla zjevná, vstřícnost byla standartem, leč nabídka řešení „kam s kolem” s tou to bylo trochu horší.

Naše cesta začala u Vltavy na Ministerstvu dopravy, kam často chodíme na jednání. Nabídka patnácti replik plzeňských tulipánových stojanů spolu s pruhem pro cyklisty byla příkladným řešením, kde nezůstalo jen u samotného parkoviště pro kola, ale došlo také na bezpečný přístup na kole z blízké páteřní cyklostezky kolem Vltavy. Zaparkovat by zde mohlo celkem třicet kol - tady už bychom mohli udělat jednání s následnou pracovní vyjížďkou na kolech. Ministerstvo dopravy na tom bylo nejlépe ze všech úřadů, které jsem na naší cestě s Jitkou navštívila.

Hned o pár set metrů dál byla budova Ministerstva zemědělství. Tam jsme kola musely zamknout o značku, jiná možnost nebyla - stojan chyběl. Ani v recepci jsme nepochodily. Musely bychom se domluvit dopředu se správcem budovy, zda by to šlo nějak zařídit. Jak by to dopadlo, kdybych příjezd na kole na ministerstvo předem neavizovala, si netroufám posoudit...

Třetí zastávka na nábřeží u Vltavy byla u Ministerstva průmyslu a obchodu. Tady jsme pro zaparkování opatrně použily zdobné secesní zábradlí. Jak se ukázalo při rozhovoru v recepci, tohle řešení je od památkářů zakázané. Doporučili nám zamknout kolo o protější zábradlíčko před vchodem - tam totiž dohlédnou i kamery. Spoléhat se na ně ale nemáme. Dobře nám ale poradili: „Zkuste se zeptat na tom hlídaném parkovišti vedle budovy. Třeba by Vám tam kola ohlídali.” Zeptali jsme se. Prý by to šlo, hlídač ale nevěděl, kam by tolik kol bylo možné postavit, přesto byl ochoten je zadarmo pohlídat.

Cestou k Ministerstvu pro místní rozvoj jsme se zastavily také u budovy Technické správy komunikací hl. města Prahy (obdoba Správy veřejného statku města Plzně), která se stará o údržbu chodníků a komunikací v Praze. Tady jsme našly 3 krásné nerezové stojany v krytém prostoru loubí před vchodem. Příkladné řešení hodné následování.

U Ministerstva pro místní rozvoj, které sídlí na Staroměstském náměstí, jsme váhaly, zda kola zamknout ke značce či mříži vchodové brány. Vzhledem k množství natěsno parkujících aut jsme zvolili druhou variantu. Podle ostrahy je nepřípustná. Pokud bychom chtěli během jednání uložit někam kola, musely bychom to předem ohlásit tomu, za kým půjdeme, ten by musel možnost úschovy řešit s tím, kdo má na starosti správu budovy. Opět si říkám, ještě že jen sondujeme před jednáním... Jsem zvědavá, jak to dopadne, až sem s kolem na jednání opravdu přijedu.

Před cestou na Úřad vlády jsme ještě musely zaparkovat kola před budovou Magistrátu hl. města Prahy na Mariánském náměstí. Stojan tam byl, pěkně bytelný, ale nejlepší způsob, jak tam zaparkovat moje skládací ekolo.cz byl zamknout k němu kolo ze strany.

Úřad vlády byl jednou z dalších budov, která měla u bočního vchodu cyklostojan. Tenhle „lamač drátů” dokonce s kovovými ozdůbkami jsem raději ani nezkoušela. Když zkoušela kolo zaparkovat Jitka, se ukázalo se, že by kolo spíš poškodil, než aby ho uchránil před odcizením. I když v tomto případě si myslím, že by si každý zloděj rozmyslel, zda bude krást kolo přímo za zády policisty.

Nelehká situace byla na Ministerstvu financí. Kola jsme si opět zamkly ke značce přímo před budovou. Ani zde není možné si kolo uschovat nebo zaparkovat někde uvnitř. Po stojanech ani památky.

V Senátu nám strážící policista doporučil zaparkovat na zadním nádvoří u sochy Albrechta z Valdštejna. Jak se ukázalo, byla to docela dobrá volba - vedle sochy bylo zábradlí a jen pár metrů od ní lavičky, kde jsme krátce posvačily. Že by tento policista byl také cyklista? Jiný policista hlídal vjezd na nádvoří a tak byla naše kola pod stálou kontrolou.

V Parlamentu jsme ale dopadly mnohem hůř. Díky nedostatku „kandelábrů”, jsem kolo nakonec zamkla k hromosvodu, na Jitčin stroj už parkovací místo nezbylo. Ani službukonající policista nám nedokázal poradit lépe.

Naše ebiky nás hbitě vyvezly do vyšších sfér Malé Strany k Černínskému paláci, kde sídlí Ministerstvo zahraničí. K zaparkování kol nám musel posloužit sloup veřejného osvětlení. Nic jiného tu nebylo. Jen co jsme k němu přizamkly naše kola, byl tu policista. Prý se to nesmí. To jsme tušily, lepší řešení k zaparkování kola během naší plánované schůzky nám ale neporadil. Zkusily jsme to na recepci. Tam nás odkázali na správce budovy. Zase.

Ministerstvo školství v Karmelitské sice nabídlo možnost zaparkovat kdesi ve dvorečku, ale ani tady to nebylo víc než místo u hromosvodu. Za pana ministra Lišky, který prý občas do práce na kole přijel, tu prostor pro uložení kol byl, nyní ale pro návštěvy nefunguje.

Poslední zastávku, kterou jsem s Jitkou stihla, bylo Ministerstvo kultury. Kola jsme uzamkly ke kandelábrům a šly zjišťovat, zda nejdou uložit uvnitř. Nádvoří ministerstva skýtalo pod loubím spoustu krytého prostoru, ale stojan zase nikde. Prý bychom se museli domluvit předem ještě před jednáním s tím, ke komu půjdeme, zda by nám možnost uložení kola předem nezajistil... Připadalo mi to jako ohraná písnička.

Další úřady už Jitka objížděla beze mne. Osobně mne mrzelo, že jsem nenavštívila Ministerstvo životního prostředí, kde mají kryté koloviště využívané nejen zaměstananci, ale i návštěvníky ministerstva. Také mne mrzí, že jsem nebyla na Ministerstvu zdravotnictví, kde byla reakce „velice obezřetná”. Ale není všem dnům konec. Na jednání, až na vyjímky, jezdím na kole a po této cestě je mi jasné, že mne čeká ještě spousta podobných a mnohdy ještě mnohem překvapivějších zážitků, než při jedné inspekční jízdě po ministerstvech.

Shrnutí

Přestože recepční či ostraha prokázaly ochotu a vstřícnost, naše okružní jízda po ministerstvech jasně ukazuje, jak jsou tyto nejvyšší státní úřady připraveny na návštěvníka-cyklistu. Mnohé z nich se trápí s dopady naší přeautomobilizované společnosti jako jsou obézní děti, stoupající náklady na zdravotní péči a negativní vlivy na životní prostředí ale sami, až na vyjímky (Ministerstvo dopravy a Ministerstvo životního prostedí) nejdou příkladem v podpoře ekologického a zdraví prospěšného způsobu dopravy. A přitom by stačilo tak málo...

Doplňující informace

Jitka Vrtalová, editorka portálu NaKole.cz, která navštívila i zbývající ministerstva, sestavila jejich přehlednou tabulku i s výsledky. Pohled jejíma očima najdete v článku Česká ministerstva cyklisty přijímají rozpačitě na portálu NaKole.cz.