Odlezelské jezero vzniklo sesuvem svahu Potvorovského vrchu do údolí Mladotického potoka. Za závalem vzniklo jezero, které je dnes chráněným přírodním výtvorem. Není příliš hluboké a ornice, splavovaná z polí jej postupně zanáší, takže časem pravděpodobně zanikne, je třeba si proto s návštěvou pospíšit. Potok, překonávající překážku, vytváří několik vodopádů, které jsou v kterémkoliv ročním období malebné a velmi fotogenické.

Na kole se sem dostanete nejlépe po silnici z Mladotic do Chrášťovic, tady na návsi odbočíte dolů, podjedete železniční trať polní cestou k bývalému Spálenkovu mlýnu, po lávce přes potok, pak asi 100 m vystoupáte a tady se již můžete orientovat podle sluchu - hukot vody padající kaskádami je nepřeslechnutelný. Brzy na jaře ale bývá úsek z Chrášťovic dost rozbahněný.

GPS: 50°0'52.570"N, 13°22'23.749"E (v mapě zde)

V Čechách jde o ojedinělý výchoz souslojí Radnické černouhelné pánve. Ve svahu zde můžete vidět vrstvy černého uhlí, které se v Radnické pánvi těžilo během 19. a 20. století. Radnická černouhelná pánev má tvar deformované elipsy o délce skoro tři kilometry a na jejím území bylo několik dolů. Zdejší černé uhlí se dobývalo v několika lávkách (patrech), přičemž ta spodní již vykutaná se během těžby zavážela hlušinou. Uhlí se zde nachází ve dvou vrstvách (slojích) o mocnosti 10-14 metrů u svrchní vrstvy a 4 metry u spodní. Těžit se tu přestalo 1. března 1969.

GPS 49°49'56.522"N 13°34'7.859"E (v mapě)

Jde o zachovalou těžební stěnu bývalého povrchového dolu Kateřina, ve které jsou zřetelně vidět karbonské arkózové slepence a arkózy. Stěna je asi 70 metrů dlouhá a 20 metrů vysoká. Tvoří ji spodní kladenské souvrství středočeského karbonu (přesněji nýřanské vrstvy). Dříve představovala nadloží černouhelné sloje, kde se těžilo. Vytvořily se zde zajímavé zemní pyramidy a kužely. Místo nazývané také  V uhelných jamách se nachází v oblasti Radnické kamenouhelné pánve, kde hlavní těžba probíhala v 19. a 20 století. Více se o težbě dovíte na infotabuli u nedaleké přírodní památky Bašta. 

Přístup k místu je z cesty od Vranovic do Kříší a Stupna. Při prohlídce buďte opatrní, neboť pískovcové podloží není příliš stabilní a okraj stěny by se pod vámi mohl utrhnout.

GPS  49°50'13.081"N 13°33'53.161"E (v mapě) 

Zatopená štola ve svahu nad silnicí je pozůstatkem po těžbě kyzové břidlice, která se v 17. století používala na výrobu kamence. Kutisko i s kamencovou hutí, kde se vytěžená hornina se sírany loužila, náleželo královskému městu Domažlice. Kamencová huť stávala v místě dnešní Staré Huti a zaměstnávala mistra s tovaryšem a dvěma dělníky. Těžba zanikla pravděpodobně na konci 18. století, kdy byl důl náhle zatopen vodou. Podle nepodložených pověstí zde v přívalu podzemních vod zahynulo na 200 horníků. Vlastní kutisko, z něhož zůstala do dnešní doby jen jeskyně Salka, je stará povrchová dobývka o rozměrech 20 x 15 x 8 m zakončená zatopenou úpadní štolou. V zimě se ve vchodové části jeskyně vytvářejí mohutné ledové rampouchy. Přístup k jeskyni je pěšinou ve svahu asi 200 metrů od silnice. Asi 20 metrů před vchodem do jeskyně je infotabule. Území je chráněno od roku 1990. Místo je jako stvořené pro scénu boje rytíře s drakem o princeznu.

GPS: Loc 49°23'11.957"N, 12°53'25.157"E  (V mapě)

Luftova zahrada je stará rezidenční zahrada  s množstvím zajímavých dřevin, rostlin i živočichů. V současnosti je oplocena a otevřena 1x měsíčně + na vyžádaní (viz  dále). Zahrada je v současné době využívána zejména jako zázemí správy městské zeleně (SVSMP), rybníky slouží k pěstování ryb pro potřeby města (např. do Mlýnské strouhy, Lobezkého parku). Jen občasně se zde dosud konaly na vyžádání různé akce, jako botanické a dendrologické exkurze, ekologická výchova pro žáky škol, akce plzeňských skautů, svatby, společenská setkání a samozřejmě moštování.

K zahradě dojetete po CT3, odbočka k zahradě je asi 50m za koncem Tyršova mostu (při jízdě z Plzně-Doudlevec).

GPS: Loc: 49°43'1.006"N, 13°22'52.187"E

Kopec Zlín byl na počátku 20. století pkryt mozaikou hajních a keřových společenstev a ploch bez dřevin. Porosty byly protkány stezkami. Stávala tu výrovna, na stezkách se líčily nástrahy na škodnou. Území se dlouho využívalo jako bažantnice. Většinu součastného stromového porostu tvoří duby přibližně osmdesát let staré. Na Zlíně je zajímavé zejména bylinné patro, kde lze nalézt například rostliny jako bělozářka liliovitá, zimostrázek alpský, řimbaba chocholičnatá, zvonek broskvoňolistý a klubkatý, konvalinka vonná, hvozdík pyšný pravý, lilie zlatohlávek, pupava obecná, jaterník trojlaločný, jetel alpinský či růže galská. Zdejší koncentrace zvláště chráněných a vzácných teplomilných druhů rostlin nemá na Plzeňsku obdoby. Přístup do rezervace je pouze po úvozové cestě od Lišic. U místní komunikace ze Snopoušov do Krasavců je informační tabule.

GPS 49°36'18.304"N, 13°22'11.248"E (v mapě)

Chejlava je národní přírodní rezervace uprostřed přírodního parku Buková hora - Chýlava severozápadně od Nepomuka. Představuje původní bukový porost s prastarými exempláři buků a suťovými lesy a hájovou květenou vyhlášená chráněná již od roku 1933. Roste zde například oměj vlčí (Aconitum vulparia) nebo lilie zlatohlávek (Lilium martagon).

Kolem rezervace vede zelená turistická značka po zpevněné cestě, lze na ni odbočit na křižovatce Na kole z CT 2148. Vstup do rezervace je zakázán.

Zbytek zachovalé různověké doubravy v polesí Vysoká jihozápadně od obce Čižice na převážně jihovýchodně orientovaných svazích. Je zde pestrá hájová květena např. jaterník trojlaločný, bělozářka liliovitá, lilie zlatohlávek, jetel alpinský.

Přírodní památka je přístupná po červené turistické značce z Čižic do Předenic. Část této cesty je však na kole jen těžko sjízdná.

GPS 49°38'12.296"N, 13°23'25.624"E (v mapě)

Zbytek třetihorní čedičové sopky na levém svahu údolí říčky Třemošné představuje nejjižnější polohu třetihorních neovulkanitů v Českém masivu ležící na jižní periferii Doupovských hor, s nimiž má pravděpodobně společný zdroj magmatu. Příčina ojediněle erupce Příšovské homolky je zřejmě tektonická. Sopka vznikla na křížení velkého příčného zlomu, vedoucího od Všerub k Plzni, s pásmem zlomu tvořících osu plzeňské pánve. Erupci pravděpodobně způsobil styk vystupujícího magmatu se zvodnělými partiemi permokarbonu. Forma povrchové sopečné exploze je v Českém masivu ojedinělá. Výplň objektu tvoří komínové brekcie, tvořící někdejší jícen a sopouch, žíly čedičové horniny, které prorážejí komínovou brekcii a tvoří výplň Starých trhlin, a vrstvy sopečných popelů a tufů na obvodu tělesa. Chráněno již od roku 1933. Nejblíže vede CT35 v Ledcích, odtud je nutné jet necelé 3 km do Příšova a zde odbočit doprava na Nevřeň. Asi 1,2 km od křižovatky v Příšově hledejte homolku po pravé straně na svahu u lesa.

GPS  49°49'2.372"N, 13°17'50.494"E (v mapě)

Příkrá skalnatá stráň přecházející postupně až do roviny východně od příměstské části Bukovec při pravém břehu Berounky navazující na severní straně na přírodní rezervaci Háj Cenný přirozený reliktní bor a smíšený lesní porost habrové doubravy s bohatou hájovou vegetací.Typické jsou tu  habrové háje, v nichž vedle habru obecného roste také dub zimní a letní, lípa srdčitá, javor klen, mléč a babyka, jeřáb břek a bříza  bílá. Stromy na podzim opadávají, les se prosvětlí, aby na jaře mohly v podrostu vykvést rostliny jako sasanka hajní a pryskyřníkovitá, konvalinka vonná, dymnivka dutá a bobovitá, jaterník trojlaločný, ostřice třeslicovitá (známá jako čalounická tráva) kopytník evropský a kokořík mnohokvětý a zákonem chráněná lilie zlatohlávek (kvete v červnu). V létě, kdy jsou koruny olistěny vykvétají stínomilné rostliny. Pro tyto acidofilní doubravy k nim patří jestřábník Lachenalův, bika hajní, brusnice borůvka a rozrazil lékařský. Pozoruhodnou rostlinou zdejších lesů je kyčelnice cibulkonosá, rozmnožující se pomocí pacibulek  vyrůstajících v paždí listů. Vede zde NS Zábělá. Nejlepší doba pro návštěvu: duben-květen. Smíšená habrová doubrava s hájovou vegetací, jako např. kyčelnicí cibulkonosou. Vede zde NS Zábělá.  Nejlepší doba pro návštěvu: duben-květen.

Zdroj tzv. plzeňské lázeňské vody, dnes v areálu nemocnice v Kotíkovské ul. V bažinatém okolí bývalo mno­ho jiných pramenů, pokládaných za léčivé. O využití vod k léčebným účelům uvažoval už plzeňský lékař Bernard Říha (1740-1794). Z pod­nětu plzeňského purkmistra Martina Kopeckého byl pramen v r. 1833 podchycen a využíván pro pitné kúry, zčásti byla voda vedena potru­bím do nově zřízené budovy lázní (dnes Lochotínský pavilon) a vyu­žívána pro vanové koupele. Nad pramenem byla postavena kamenná kolonáda, zvaná templ. V r. 1883 byl pramen pojmenován Kopeckého po tehdejším plzeňském purkmistrovi. Podle současných plat­ných kritérií nejde o minerální vodu, i v minulosti se mohlo jednat spíše o přírodní léčivou vodu. Dnes voda naplňuje bazén pod prameništěm. Údajné léčivý lázeňský pramen, dříve vedený do Lochotínských lázní. Nyní pramen pojmenovaný po jednom z plzeňských purkmistrů napájí bazén pod prameništěm.

Stráň nad Berounkou navazující na jižní straně straně na přírodní rezervaci Zábělá.Bohatá hájová vegetace v dubohabrové doubravě. Nejlepší doba pro návštěvu: duben-květen. Smíšená dobohabrová doubrava s hájovou vegetací.  Nejlepší doba pro návštěvu: duben-květen.

Severní Plzeňsko je přímo poseto pozůstatky průmyslové činnosti nedávné historie. Těžilo se tady zlato, byly zde proslavené sklárny, v době průmyslové revoluce se tu rozšířila těžba černého uhlí, kaolinu a také vitriolových břidlic.
Hromnické jezírko je právě takovým pozůstatkem, kdy se povrchovým způsobem vytěžené břidlice vodou se z nich louhoval polotovar pro výrobu kyseliny sírové. Ta se pak vyráběla na místě, později v chemické továrně firmy J.D.Starck v Kaznějově. Těžba probíhala až do roku 1893 a oprám po těžbě spolu s okolními haldami dokládají množství práce, která tady musela být vynaložena. Spodní část jámy je zaplavena výluhem z okolních hald, takže voda je načervenalá, silně kyselá a chybí v ní jakékoliv známky života.

GPS: 49°51'0.803"N, 13°26'48.402"E (v mapě) 

Skalní útvary na levém břehu řeky Mže (skalní okna, kulisy, římsy vzniklé zvětráváním v sedimentech plzeňského karbonu). Ve skalním defilé zahrnutém do chráněného území jsou odkryty sedimenty kladenského a týneckého souvrství středočeského karbonu, včetně jejich styku. Všechny povrchové tvary na území PP vznikly modelací povrchu proudící vodou v různé podobě, od dešťového ronu až k přímé erozi vodních toků. Morfologicky jsou pozoruhodné typově velmi rozrůzněné formy zvětrávání. Na skále postaven v 19. stol. romantický zámeček, dnes sídlo soukromé uměleckoprůmyslové školy. Pískovcová skála s různými formami tvarů vzniklých zvětráváním.

GPS  49°45'30.081"N, 13°20'18.686"E (v mapě) 

Ochrana zbytku borové doubravy se skupinou dvěstěletých dubů. Z entomologického pohledu je možno toto území označit za jedno z nejkvalitnějších plzeňských biocenter, neboť se zde nachází vzácné druhy hmyzu, které jsou vázány na přestárlé listnaté porosty, zvláště vzácným druhem je např. tesařík Acimerus schaefferi. Na dně údolí bývalo rašeliniště, ale dnes je vysušeno. Území zasahuje i částečně na rovinu nad svahem, kde jsou četné skalní výchozy. Na jednom z nich je zajímavý geomorfologický útvar tzv. pupek - pískovcová konkrece uprostřed s dutinou, která vystupuje ze skály. Zbytek doubravy se skupinou dvěstěletých dubů. Výskyt  vzácného hmyzu, např. tesaříka (Acimerus schaefferi).

GPS  49°47'21.059"N, 13°23'21.861"E (v mapě)

Skalní pyramida ve svahu nad Chotíkovským potokem s viditelnými sedimenty plzeňského karbonu. Zblízka si ta můžete prohlédnout, jak se na sebe vrstvily  usazeniny v pomalých a rychlých vodách. To je zřetelné z velikosti materiálu, který se usazoval. Právě pískovcové arkózy a slepence jsou zde pěkně vidět.

Skalní útvar se nachází blízko pěšiny, po které vede žlutá turistická značka z Malesic do Chotíkova. Na cestě jsou úseky, kde je z důvodu bzpečnosti lepší kolo vést.

GPS 49°46'56.009"N, 13°18'48.086"E (v mapě)

Příkrý spilitový svah nad Berounkou v  polesí Háj. Díky své jihozápadní orientaci je zde rozšířena  teplomilná květena např. hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum) krvavec menší (sanguisorba minor) atp. Chráněné území na skále se spoustou teplomilných rostlin.

GPS 49°47'1.280"N, 13°26'6.554"E (v mapě)

Tvoří ji významné rašeliniště v údolní potoční nivě se zachovanými společenstvy rašelinné flóry a fauny a zbytkem přirozené slatinné louky s výskytem vzácných druhů rostlin. Zjištěno celkem 165 druhů vyšších rostlin. Z ochranářsky důležitých druhů stojí za zmínku např. prha arnica (Arnica montana), kosatec sibiřský (Iris sibirica), ostřice přeslicovitá (Carex brizoides), Carex lasiocarpa, rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), Dryopteris thelypteris, jalovec (Juniperus communis), Lycopodium innundatum, Menyanthes trifoliata, Pulicaria vulgaris, Radiola linoides, Rhynchospora alba, Galix repens ssp., sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), klikva bahenní (Oxycoccus quadripetalus) z vodních druhů byly pozorovány rdest vzplývavý (Potamogeton natans), Callitriche palustris a bublinatka jižní (Utricularis cf. neglecta). Rašeliniště v údolní potoční nivě se zachovanými společenstvy rašelinné flóry a fauny např. kosatcem sibiřským (Iris sibirica) viz foto, vlochyní bahenní (Vaccinium uliginosum).

GPS 49°47'22.844"N, 13°22'38.061"E (v mapě)

Protáhlá a úzká údolní niva podél Boleveckého potoka se v minu­losti užívala jako louka jménem Petrovská. Pro typ zemědělského hos­podaření, uplatňovaný po r. 1945, ztratila význam kvůli nevelké vý­měře, odlehlosti a nutnosti údržby odvodňovacích zařízení. Postupně se tu opět vytváří přirozená mokřadní a lužní společenstva, která jsou botanicky velmi zajímavá. Jsou tu zastoupena společenstva rákosin a vysokých ostřic, fragmenty přechodových rašelinišť, vlhkých luk, bažinných olšin a lužních olšin. Z dřevin převažují olše, vrby a střemcha, z bylin se vyskytují karbinec evropský, tužebník jilmo­vý, krvavec toten (Sanguisorba officinalis), vrbina obecná, blatouch bahenní, kyprej vrbice, prstnatec májový, kosatec sibiřský, kapraď hřebenitá, ocún, přeslička, skřípina aj. Území chráněné  pro typický charakter rozmanité vegetace zahrnující  původními stanovišti místní bolevecké odrůdy borovice lesní a pro geomorfologické zajímavostmi . Údajně nejmocnější (až 5 m) známé vrstvy rašeliny na Plzeňsku. Zastávka Sigmondovy NS. Chráněná niva u Boleveckého potoka s mokřadními rostlinami.

GPS 49°47'12.579"N, 13°21'54.316"E (v mapě)

Představuje cca osmihektarový příkrý svah v údolí řeky Úslavy pod místem zvaným Hůrka. V černošedých jílovitých břidlicích a slídnatých pískovcích středního ordoviku lze nalézt  zkameněliny dobrotivského souvrství, mezi něž patří trilobiti, ale i různé druhy ramenonožců, ostnokožci atp. Chráněné území se zkamenělinami.

GPS 49°42'11.367"N, 13°29'8.227"E (v mapě)