Vyhledávání

Redakce

Chcete zasílat novinky? Napište mi:
Radka Žáková (cykloRADKA) - editor.

Partneři

plzenskonakole.cz

Informační portál pro ty, co chtějí objevovat Plzeň a její okolí ze sedla svého kola. Tipy na cyklovýlety, užitečné rady a aktuální informace o komunikacích pro cyklisty

CykloPéeFky a Silvestr na sněhu s cyklosněhulákem

Již tradičně vyjíždíme na Silvestra na společné setkání. Někdo na kole, jiný to vezme pěšky, autem nebo autobusem. Letos nám ale napadalo tolik sněhu, že místo na kolo to bylo spíš na výlet na běžky. Přestože na kolech jela jen čtyřčlená skupinka čítající i jednoho koloběžkáře, ve sportpensionu Pohoda se nás nakonec sešlo téměř dvacet. Kromě tradičního posezení s počítáním kilometrů najetých na kole v roce 2010, jsme ještě před obědem stavěli sněhuláka. Ale ne ledajakého - ten náš byl totiž cyklista...

Autor: cykloRADKA (text&foto), Milan VŘEŠŤÁL (foto) a Vašek ROJÍK (foto) Aktualizace: 01.01.2011
Vstoupit do diskuse (0)

Letošní cesta na tradiční silvestrovské setkání cyklistů s počítáním kilometrů moc lákavá díky spoustám sněhu nebyla, zato program, který jsme měli ve sportpensionu Pohoda, zlákal i ty, co na kole delší dobu neseděli. Již několik let jsem si říkala, jaké by to bylo pěkné na silvestrovském setkání postavit sněhuláka. Počasí nám ale sněhem nepřálo, tak zůstal nápad dosud nerealizován. Letos máme sice sněhu dost, ale pro stavění sněhuláka nebyl zrovna ideální - vůbec se totiž nelepil. Nezbylo nám tedy nic jiného, než poprosit o kyblík s vodou a sníh vodou polévat, aby se aspoň částečně stal lepivým. Do práce jsme se dali hned po příjezdu - uvítací výbor před sportpensionem Pohoda představovala Alenka Dupáková, která dojela na běžkách, a Petr Nový, který jel autobusem. Záhy dorazili ještě další, podle instrukcí vybaveni lopatkami a rekvizitami pro sněhuláka. Záměrně jsme vybrali místo u příjezdové cesty před pensionem, kde byla hromada sněhu. Tedy vypadalo to tak. Poté, co jsme začali budovat kruhový základ sněhuláka, se ukázalo, že je to spíš zmrzlý led přikrytý vrstvou přemrzlého prašanu. Z koulení koulí se tak stalo sekání lopatkami do ledu a lepení vodou prolitého sněhu na sněhulákovo tělo. Nebylo moc teplo, takže postupně všichni zúčastnění přiložili ruku k dílu a snažili se tak naplnit moji původní představu, jak postavit z ledového „suchého” sněhu cyklosněhuláka co nejdříve. Nad způsobem ztvárnění hlavy a hlavně jejího usazení na nepříliš pevné tělo došlo k diskusi. Pak jsme ještě přidali kola, řidítka, pumpičku a cyklistickou lahev a udělali společnou fotku. Výsledek byl přiměřený mrazu, kvalitě sněhu a množství vhodných rekvizit. No posuďte sami, udělali byste lepšího?

Po trošce pohybu na sněhu jsme konečně zasedli do restaurace zcela nekuřáckého sportpensionu Pohoda, který jako jedno z mála ubytovacích zařízení v Plzni má certifikát Cyklisté vítáni. Pěkně v teplíčku jsme probrali zážitky z cest a pak začali počítat najeté kilometry. Začali jsme na osmi stech a končili nad osmi tisíci. Pro ty, co najezdili v roce 2010 na kolech nejvíc kilometrů byly připravené krásné knížky, které věnovalo plzeňské nakladatelství Cykloknihy. Za 6242 kilometrů na kole dostal knihu A. Charitanovského Muž se železným sobem Vašek Rojík. Loni si ji za nejvyšší počet kilometrů odnesl Petr Nový a tak si po převzetí měli o čem povídat. Na druhého v pořadí, Bohouše Vřešťála, který vloni najel 8140 kilometrů (z toho asi tisícovku s manželkou Věrou nebo synem Milanem na tandemu) čekala kniha Jana Vlasáka V Albánii nejsou lvi. Bylo vidět, že ho opravdu potěšila, i když mu zdravotní hendikep nedovolil si pro ni dojet do Letkova na kole. Jen o 260 kilometrů víc najel silvestrovský vítěz kilometrového žebříčku Petr Nový. Za 8300 kilometrů na kole získal knihu Lucky Kovaříkové a Michal Jona Cyklostezky Evropy z dílny nakladatelství Cykloknihy manželů Říhových. Kilometrový žebříček, který každoročně kolem poloviny ledna zmiňuji na svých osobních stránkách www.cykloradka.cz, dostál po loňské silvestrovské diskusi malých změn. Mohou do něj být zařazeni jen ti, co se zúčastnili aspoň jedné mojí organizované vyjížďky. Pokud mezi ně patříte, pošlete mi své loňské kilometry a já vás do Kilometrového žebříčku přidám. Pokud váš součet kilometrů čítá víc než sedm tisíc, máte šanci získat cenu příští rok vy. To ale jen v případě, že se zúčastníte některého z cyklovýletů nebo cykloprohlídky, které připravuji, a samozřejmě si přijdete svůj roční součet s námi porovnat osobně do sportpensionu Pohoda. Příští rok vychází Silvestr na sobotu, takže doufám, že budou moci dojet i ti, co tentokrát museli do práce. Restaurant sportpensionu Pohoda je na polední dobu v sobotu 31. prosince 2011 již zamluven.

Cyklistické PéeFky

Stejně jako v loňských letech se zájmem sleduji PéeFky, které mi lidé posílají. Jako novinářka pohybující se neustále s foťákem v batohu dokážu ocenit pěkný záběr i dobrý nápad. O povedené cyklistické PéeFky se s vámi teď podělím a vypíchnu ty NEJ podle mého gusta, všechny je paknajdete ve fotogalerii nakonci tohoto článku.

Nejstylovější je dle mého PéeFka Evropské cyklistické federace (ECF), kterou jsem uvedla tento článek. Krom přání prezidenta a generálního sekretáře také lehce nabádá "Vytrvejte v jízdě na kole, aby byl rok 2011 úspěšný a trvale udržitelný" (Keep on cycling for succesful and sustainable 2011)
Nejpokrokovější je dle mého PéeFka Rady města Pardubice, kde se radní spolu s primátorkou nechali společně zvěčnit na fotce s koly. A všimněte si jaká kola mají - jen jeden náměstek je ve sportovním! Z mého pohledu je toto nejodvážnější počin městských radních na tomto poli a je zřejmé, že v Pardubicích to s cyklistikou myslí vážně.
Nejnápaditější je dle mého opět po dvou letech PéeFka pražského architekta, projektanta a urbanisty Tomáše Cacha. V černobílém provedení více vyniká, jak může být i ranní polibek při stání na semaforech normální součástí běžného života městského cyklisty. Škoda jen, že Tomáš neměl možnost tento záběr nafotit někde u nás.

Pokud jste i vy letos měli cyklistickou PéeFku, můžete ji zaslat, přidáme ji do galerie. Názory na ně připojte do diskuse k článku.

Knihy pro cyklisty z vrcholu Kilometrového žebříčku

Již podruhé je poskytlo plzeňské nakladatelství Cykloknihy, za což Vlaďce a Jirkovi Říhovým moc děkujeme. Pokud by vás zajímalo, v čem si vítězové Kilometrového žebříčku počtou, níže najdete stručné anotace všech tří knih.

Lucie Kovaříková a Michal Jon: CYKLOSTEZKY EVROPY

Pohodově na kole - téměř po rovině trasy vhodné pro rodiny s dětmi i pro cyklopřívěsy. V knize naleznete: 2 085 km popsaných tras, na 30 cyklostezkách a cyklotrasách, v 11 zemích Evropy

Lucie Kovaříková a Michal Jon se poprvé vydali na kolech po Evropě v roce 1994. Od té doby projeli na kole přes 40 zemí po celém světě, v letech 2002-2005 svět objeli. Tentokrát se však nevypravíme se známými světoběžníky do vzdálených krajin, zůstaneme v Evropě, ale projedeme ji opravdu důkladně. Oba cyklocestovatelé nás provedou po 30 nejznámějších cyklostezkách, počínaje nejfrekventovanějšími - Labskou a Dunajskou a konče cyklostezkou mezi pohádkovými zámky kolem řeky Loiry. Také celé Švýcarsko s nimi procestujeme křížem krážem. Lucka s Michalem všechny trasy osobně v posledních letech projeli, takže knihu sestavili z vlastních zkušeností. Protože se jedná ve většině případů o putování po rovině a bez automobilového provozu, jsou tipy mimořádně vhodné pro rodiny s malými dětmi. Jednak s těmi v přívěsných vozíčcích, ale také s těmi, které na malých kolech absolvují své první samostatné kilometry. Jedná se již o sedmou knihu těchto cyklocestovatelů, která obsahuje jako vždy spoustu užitečných informací a fotografií, jimž dá vyniknout podlouhlý formát této edice.

Jan Vlasák: ALBÁNII NEJSOU LVI

S cyklotrempem zemí bunkrů a kalašnikovů - první český cykloprůvodce po Albánii

Autora této novinky není třeba příliš představovat. Honza Vlasák je šoumen. Na besedách a promítáních baví naplněné sály, jeho historky vyvolávají salvy smíchu. Také jeho publikační činnost je obdivuhodná: sepsal čtyři knihy, které vyšly celkově v osmi vydáních. Tato kniha je tedy devátá v pořadí. Albánie Honzu dostala - jak sám s oblibou říká. Miluje ji a je na ni expertem. Málokterý cykloturista ji má projetou tak důkladně, a pokud ano, těžko by ji přiblížil poutavěji. Z jeho vyprávění je poznat, jak rád má tamní přátelské a vstřícné lidi. Každého pozdraví, s většinou se dá do řeči. A také pomůže. Třeba podaruje léky ze své lékárničky chlapíka, kterého bolí zuby nebo se vzdá svých brýlí ve prospěch někoho, kdo vidí ještě hůř než on. O Albánii prohlašuje, že je poslední zemí v Evropě, kde se dá prožít objevitelské dobrodružství. Ještě hodně horských cest prý čeká na průkopníky, kteří je zmapují. Pokud jde o fotogeničnost krajiny, v Evropě jí může konkurovat snad jen Norsko. A zkazky o nebezpečnosti země, jsou prý výplody lidí, kteří tam nikdy nebyli a snaží se vypadat zajímavě. Tato kniha není cestopisem, na jaký jsme od Honzy zvyklí. Tentokrát pojal text více jako cykloprůvodce. Ale nebojte se, o zážitky nepřijdete. Těch se mu z dosavadních šesti cest do Albánie nahromadilo dostatečné množství. Namátkou vzpomeňme nádherné historky, které zažíval, když cestoval společně s Patricií.

A. A. Charitanovskij: MUŽ SE ŽELEZNÝM SOBEM

Arktická odysea cyklisty Travina s unikátními dobovými fotografiemi a originální mapou trasy

Zapomenutý příběh neuvěřitelného hrdinství a odvahy je sice starý osmdesát let, ale časový odstup mu nikterak neubral na jeho velikosti. Naopak, vždyť v době, kdy Gleb Travin svoji tříletou cestu absolvoval, neexistovaly žádné cyklistické speciály se širokými pneumatikami, žádné vybavení do extrémních mrazů, funkční prádlo ani potravinové doplňky, které by okamžitě doplnily energii. V polárních oblastech, kde vznikala jeho arktická epopej, měl k jídlu pouze to, co si sám ulovil. Ať už to byly ryby, nebo maso zvířat, které zastřelil. Mnohdy projížděl oblastmi, kde místní lidé kolo v životě neviděli a neměli pro něj jiné pojmenování než „železný sob". Neobyčejnost příběhu tkví také v tom, že se už nikdy nikomu nepodařilo tuto cestu zopakovat.