Velký Ostrý: Na kole k vrcholu s prvním sněhem
Na Velký Ostrý: Kvůli sněhu to přece nevzdáme!
Tak máme za sebou oficiální zakončení sezóny 2012 cyklovýletů posumave.cz. Včerejší výlet na Ostrý i závěrečné posezení v nýrském kempu se odehrálo bez našeho velitele Františka. Velká škoda, Franto, že jsi nemohl být s námi. Tvůj poslední naplánovaný cyklovýlet na Ostrý se díky nepřejícímu počasí málem ani neuskutečnil. Ale ve stanovený čas v 9:00 hod. bylo u Infocentra připraveno 6(!) cyklistů a cyklistek. Jak celý výlet probíhal, se pokusím krátce popsat.
Protože v sobotu už od rána pršelo, tak jsme se na místě dohodli, že pojedeme po naplánované trase k Zadním Chalupám a tam rozhodneme, co dál. Když jsme tam dojeli, nabízelo se vše vzdát a otočit to na lesní křižovatce doprava zpět na Nýrsko. Rozumnější dámy Pavlína, Irena a Jana P. byly pro. Stále se totiž na nás s měnící se intenzitou snášel studený déšť, který nevěštil nic dobrého. Moc nescházelo k tomu, aby se tak stalo. Ale to by nesmělo být velkých harcovníků Michala a Evy, kteří chtěli ve výletu pokračovat a nakonec i mne rozhoupali k rozhodnutí jet dál po Frantou naplánované trase. A tak jsme se v Zadních Chalupách rozdělili a ve výletu k vrcholu Velkého Ostrého pokračovali již jen ve třech. Při stoupání Královským hvozdem směrem pod vrchol Lomničky začínal déšť asi ve tři čtvrti na jedenáct pozvolna přecházet ve sněžení. V momentě, kdy jsme překročili hranici, jsme se již mohli koulovat a Michal postavil svého prvního letošního minisněhuláka.
Tím hnacím motorem, který nás hnal k jízdě až na vrchol Ostrého, bylo pomyšlení na vytopenou vrcholovou hospodu. Zvlhlá lanka a sněhem obalené mechanické části brzd a přehazovačky brzy začaly odmítat poslušnost, a tak jsme chvílemi museli tlačit i tam, kde bychom v létě bez problémů jeli. O přibývající sněhové pokrývce ani nemluvě. Přesto jsme i tak pokračovali dál. Nechci si představit, co bychom si počali, kdyby bylo nahoře v hospodě zavřeno. Ve sněhu na cestě vzhůru k vrcholu nebyly vidět žádné stopy, a tak jsme začali mít pochybnosti. Ale to by nesměli provozovat chatu Němci, kteří jsou zvyklí stanovená pravidla a zvyklosti dodržovat. Otevřeno zde má být do konce října a také bylo! Když jsme se vydrápali až ke spodní boudě, byl tam zaparkovaný jeep a to bylo konečné potvrzení. Tak jsme honem naložili kola na záda a po strmé cestě přes skálu kolem vrcholového kříže konečně přibližně v poledne zdolali Velký Ostrý. Zde jsme již viděli stopy ve sněhu od lidí a tak jsme byli rádi, že nahoře nebudeme sami. Praskající krb, teplá polévka a čaj byly pro nás velkou odměnou za náročný výšlap.
Když jsme pookřáli, byl čas vyrazit k cíli. Ještě povinné foto u vrcholového kříže a hurá dolů. Po Michalovo návrhu jsme se z Ostrého vydali nejkratší cestou po modré na Stateček. Měl jsem z toho trochu obavy, ale bylo to rozumné rozhodnutí. Vynaložená námaha, při které jsme na svých bedrech nesli své bicykly přes kameny, nám ušetřila síly, které bychom jinak věnovali šlapání po delší trase, která celé místo objíždí. Cestou dolů jsme potkali několik pěších, kteří byli při pohledu na nás očividně rádi, že se našli ještě větší blázni, kteří se v tomto počasí vydali na Ostrý a ještě k tomu na kolech :-) Po chvíli jsme se konečně dostali k lesní cestě a čekal nás sjezd. V létě by to byla otázka několika minut, ale nám to teď trvalo mnohem déle. Prochladlé prsty na rukou se začínaly hlásit a byla nám fakt zima. Na Statečku nám psychické síly dodal pocestný, kterého jsme zde potkali. Pouze pomocí svých nohou se vydal pěšky na cestu kolem našich hranic až do Aše (stydím se, že si nevzpomínám odkud šel, asi jsem to ani nezaslechl) s tím, že za den urazí pěšky 40 - 50 km a přespává pod širákem či v různých přístřešcích stranou civilizace, hotely, kempy a jiné nocležny odmítaje. Popřáli jsme mu šťastné dosažení cíle cesty a vydali se přes Hamry do vytouženého nýrského autokempu. Sjezd do Hamrů byl kvůli zimě dost krutý a tak jsme bez námitek na chvíli zastavili ve zdejším hostinci na horký čaj. Po tomto občerstvení a absolvovaných zážitcích byl dojezd víceméně pohodička až na protivný a silný vítr, který nám do tváří vháněl padající sníh. Přibližně ve čtyři hodiny odpoledne jsme byli konečně v cíli.
Nebudu si nic nalhávat, byla to docela dřina. Rčení, že cyklistika někdy bolí, jsme si ověřili na vlastní kůži (tedy spíš na vlastní prochladlé prsty). Ale i tak jsme si to v téměř minimálním obsazení náramně užili. Myslím, že na tento výlet jen tak nezapomeneme.
Po Šumavě a Pošumaví s cykloprůvodcem
Tento výlet naplánoval Franta Bechyně, cykloprůvodce z Nýrska. Franta zná dobře šumavské kopce i kopečky na české i bavorské straně hranic a v cyklistické sézoně po nich pořádá pravidelné vyjížďky na kole. Přidat se můžete i vy, pokud se na to budete cítit. Rozhodně to stojí za to. Frantovo trasy jsou promyšlené a na zastávkách máte možnost poznat spoustu zajímavého. Cesty totiž Franta (stejně jako já při cykloprohlídkách) doplňuje výkladem. Pokud se chcete přidat, sledujte novinky na Frantovo portále www.posumave.cz nebo v naší sekci Akce pro cyklisty --> V regionu ...
Přečtěte si také
Na kolo v zimě - jak na to? - rady pro ty, kteří chtějí zkusit i jízdu na kole v zimě
Odkazy
www.posumave.cz - portál nýrského cyklo a běžkoprůvodce Franty Bechyně
Zákres trasy tohoto cyklovýletu v mapě