Informační portál pro ty, co chtějí objevovat Plzeň a její okolí ze sedla svého kola. Tipy na cyklovýlety, užitečné rady a aktuální informace o komunikacích pro cyklisty
V pelotonu jely i dívky
Počátkem května jezdí pravidelně čeští a neměčtí skauti na kole pro cyklostrase spojující Plzeň a Regensburg. Mně tahle zajímavá akce už poněkolikáté unikla, tak jsem požádala o článek jednoho z účastníků. Jaké to bylo si můžete přečíst v článku šestnáctileté Veroniky Finkové, skautky ze střediska ICHTHYS v Plzni. Tak co, neláká Vás taková cesta taky?
Cesta, asi nejobávanější část celého výletu do Regensburgu, byla vážně dost dobře zvladatelná. První část, než jsem si zvykla na ten režim „kola", tak se mi nejelo právě dobře, nehledě na to, že prvních dvaceti kilometrech jsem měla poloprázdné kolo - to se pak vážně jede špatně. Ale po nafouknutí se mi jelo zase fajn. Bylo to taky nejspíš skupinkou. Byla jsem se samými holkami, měly jsme přestávky na smrkání, protože alergie udělala své, jízdy do kopců se taky nepřeháněly - snažily jsme se, to jo, ale když to půlka skupinky musela vytlačit, tak nebyl žádný problém na ně počkat. Alespoň jsme si odpočinuly. Přestávky se dělaly po čase tak akorát. A na otevřený auto s neomezeným počtem tyčinek Deli, Corny, banánů a litry vody byl krásný pohled. Navigace byla skvěle zařízená až na pár výjimek, ale od toho byl vedoucí skupinky, který měl mapu.
Co se týče české a německé strany jízdy, tak je pravda, že německá je lehčí... Je to takové „nizozemí" se dvěma kopci zabijáky. A taky možná hezčí, jak se nejede celou cestu po silnici. Ale možná je to také tím, že jsem se více rozhlížela, když to bylo po rovině. Spoustu věcí taky záleží na počasí - vážně by se mi nechtělo jet v pláštěnce. Nám ale vyšlo počasí krásné. Bylo docela dost teplo, ale pořád to bylo lepší, než kdyby lilo. Tady v Čechách bylo celou cestu modro, co si pamatuji, v Německu to ráno vypadalo, že snad bude dokonce nějaká bouřka, dokonce spadlo pár kapek, ale nakonec se vyjasnilo a bylo taky krásně.
Po první stovce kilometrů v nohou jsme dojeli do Furth im Waldu. Po odložení kol a ubytování v tělocvičně jsme šli rovnou do bazénu. Skvělé osvěžení. Umyli jsme se, svaly se uvolnily, ale pak už jsem byla tak akorát zralá na spaní. Ale na jídlo jsem naštěstí ještě došla a bylo báječné! Večeře formou švédských stolů --bylo i maso pro kluky, jinak spoustu salátů, omáček, těstovin, pečiva. V tělocvičně, kde se spalo, jsem pak dlouho nemohla usnout, protože jakmile se něco hnulo na druhým konci, bylo to slyšet i ke mně. Snídaně byla narychlo, a tak jsme to do sebe museli nacpat a pak rychle běžet na proslovy. Ale to k tomu patří, aspoň byla legrace...
A jelikož jsme už byli na německé straně, trochu na mě dolehl další problém - jazyková bariéra. „Ich hatte grosse Angst" - ale nakonec mi to dost dalo. Po cestě nebylo moc příležitostí se dát do řeči, tak jsme akorát občas něco prohodily a trochu se otrkaly. S mojí němčinou toho bylo vážně málo. U nás ve skupině byly tři Němky. U jedné jsme nakonec i přespávali. Její rodina byli milí a komunikativní lidé. Uměli také skvěle anglicky, pro nás to bylo jenom dobře, alespoň jsme se líp domluvili. Sice jsem míchala oba jazyky dohromady, ale oni rozuměli. A když ne, tak jsem jim to nějak znázornila. Celkově to bylo vtipné. A ještě jsem si stačila ověřit, že v praxi má nějaká gramatika dost malý význam. A jak jsem byla nucená tam mluvit, tak teď mi to nedělá takový problém ani ve škole. Prostě celkově skvělá akce!
V pelotonu jely i dívky
Skauti a skautky...
...pod dohledem roverů...
...kteří zajišťovali i technický servis.
Jela s nám i malá světluška
Tento projekt získal finanční podporu z grantu města Plzně
Text &foto (C) 2007-2023 Radka ŽÁKOVÁ, veřejné publikování fotografií a textů nebo jejich částí uvedených na těchto stránkách pouze se souhlasem redakce a s uvedením zdroje
Created in B&M - Benes&Michl
