Na úvodní stránku
mail

plzenskonakole.cz

Informační portál pro ty, co chtějí objevovat Plzeň a její okolí ze sedla svého kola. Tipy na cyklovýlety, užitečné rady a aktuální informace o komunikacích pro cyklisty

ZDE! aneb moje dva dny s Ebicyklem na Plzeňsku

article

Oba plzeňští ebicyklisté, Jirka Říha a Martin Poupa, vyjížděli z Chebu společně

Když Ebicykl projížděl naposledy Plzní, chystal se portál plzenskonakole.cz právě ke spuštění. Při psaní úplně prvního článku o této akci do novinek, jsem netušila, že se po šesti letech ocitnu v pelotonu ebicyklistů i já. Spanilá jízda profesionálních i amatérských astronomů má již třicetiletou tradici a vede od hvězdárny ke hvězdárně. Jak se jede, plánuje, i drží pospolu, jsem si letos vyzkoušela na vlastní pedály. Nabídla jsem pomoc s průjezdem Plzní a dostala tak možnost, přidat se k pelotonu už v Chebu a také udělat rozhovor s hejtmanem Jiřím Grygarem o jeho vztahu ke kolu...

Autor: cykloRADKA (text&foto), Jirka ŘÍHA, Cykloknihy (text), Jirka ŠTEKL (foto) Aktualizace: 31.07.2013

testV době, kdy jsem s Jirkou Říhou a Martinem Poupou, jedinými ebicyklisty z Plzně, pomáhala tvořit itinerář, byla jsem zvědavá, jak tato akce probíhá. Itinerář, úžasně propracované dílko, jehož vznik koordinuje Mirek Janata ze Zašové u Rožnova pod Radhoštěm vypadal tak dokonale, že jsem si říkala, že pokud bude takto dokonalá i samotná organizace Ebicyklu, bude to pro mne úžasná inspirace. Už krátce po příjezdu do Chebu jsem ale pochopila, proč je tak důležité mít dokonalý itinerář. Moje představa, že peloton přibližně padesátky cyklistů vyjíždí z klíčových bodů společně, se rozplynula hned u chebského gymnázia, odkud se v neděli 2. července startovalo. Spolu s Mírou Landou, který měl průvodcovat nedělní trasu vedoucí zvětšiny Karlovarským krajem, jsme na start dorazili od vlaku jen s pár minutovým zpožděním. Větší část ebicyklisů ale už byla na trase. Mirek Janata to omlouval slovy: „Někteří nechtěli čekat, tak už vyjeli na trasu." Těšila jsem se, že se ten den nebudu muset soustředit na to, kudy pojedeme, protože průvodcovat bude Míra, ale ouha. Jet jako ovce, jak říkají mí kamarádi, kteří na mých výletech ani nepomyslí na to, kudy by měli jet, když průvodcuje trasu cykloRADKA, mi asi nebylo dáno. Představa spousty kopečků u železné opony, které byly v itineráři, způsobila, že se peloton rozdělil na dvě skupiny, které společně projely pouze Chebem zpátky k nádraží. Míra si lišácky vzal tu silniční, se kterou jel Jiří Grygar, ebicyklisty nazývaný hejtman, já vyfasovala větší skupinku těch, co se nebáli kopců podél železné opony a chtěli projet trasu dle itineráře. Trochu jsem zalapala po dechu, neboť jsem po sobotní stokilometrové pátrací cyklovýpravě do Brd už nezvládla projít linii nedělní trasy Ebicyklu v mapě a byla tak „úplně dutá". Duchapřítomně jsem Míru se zvýrazňovačem v ruce požádala aspoň o čáru v mapě a pár rad k výjezdu z města a s pomocí papírové a GPS mapy (ovšem bez plánované linie) se pak snažila vést peloton směrem k Tachovu, kde nás čekal oběd. Od gymnázia jsme vyjeli až v půl desáté.

 

testKopečky železné opony dobře znám - signálky, jak když střelí, přeloženo do řeči cyklistické: Nahoru a dolu a pak zase nahoru a dolu. Když jsme měli po prvních 30 kilometrech nastoupáno skoro 500 výškových metrů, začala jsem pochybovat, že oběd v Tachov bude obědem. Snažila jsem se dle svého zvyku kontrolovat, zda nikdo nechybí, abychom u hranic někoho nenechali v nesnázích. Mirek mi ale vysvětlil, že ebicyklisté si umějí poradit a že netřeba na všechny čekat. Ukázalo se, že prvních pár desítek kilometrů 1. etapy bylo opravdu, aspoň co se týče stoupání, nejšťavnatějších, ale jak jsem zjistila, všichni ebicyklisté to zvládali. S dotazem: „Máme po cestě nějakou cukrárnu?" jsem se od svých cyklistů už dlouho nesetkala. Když se ale v Krásném na křižovatce ukázalo, že je tu k mání čerstvý domácí štrůdl, bylo mi jasné, proč ta otázka na Ebicyklu padla. Zastavili tu totiž téměř všichni. A když došel štrůdl, dali si jinou dobrůtku. To už se k nám připojil Tonda Hříbal z Tachova, aby nás protáhnul městem do sídlištní restaurace, kde se dalo naobědvat na terase pod slunečníky. A jídlo bylo vskutku výtečné.

 

Zatímco první ebicyklisté se při našem příjezdu vydávali již po obědě na trať, nás čekala kromě oběda ještě návštěva nedaleké jízdárny ve Světcích. Na prohlídku této jedinečné stavby se vydala asi polovina pelotonu. Skupinka, kde jsem byla já, Jirka Říha, hejtman i Mirek Janata, opouštěla restauraci jako poslední. V odpoledním žáru pak s plnými cyklolahvemi stoupala z Tachova zase do kopečka vstříc dalším krásným výhledům. Nikdo se přitom neztratil, ani nezranil. Při tak rozptýleném pelotonu to bylo až s podivem. Tou dobou jsem začala chápat, jak to tady funguje. Jirka Říha mi informace o Ebicyklu doplnil při cestě do Horšovského Týna.

Ebicykl neboli Expedice na bicyklech se konají od roku 1984, takže letos se jel už 30. ročník. Je to cyklistická jízda astronomů a příznivců astronomie aneb spanilá jízda od hvězdárny ke hvězdárně. Státi se ebicyklistou může jen ten, kdo je doporučen jiným ebicyklistou, který se za něho zaručí a je jeho garantem. Nováčci musejí složit slib, kterému se říká Základní Dogma Ebicyklu (Z. D. E.) a zní: NULTÝ EBICYKL SE JEL TO LÉTO PŘED VELKÝM TŘESKEM. První dodatek: Účastnili se ho všichni Ebicyklisté. Druhý dodatek: A pršelo. Po jeho odříkání je pravým husitským palcátem pasován pasířem Ebicyklu formulkou: Budiž ebicyklistou/ebicyklistkou.
Ebicyklisté se tak zdraví pozdravem „ZDE!", což pro neznalého působí zpočátku trochu zmateně. Kdybych nebyla žena, asi by mi to připomnělo vojenskou službu. To ale není zdaleka jediné slovo svébytné terminologie Ebicyklu, které tu můžete zaslechnout. Kromě hejtmana Jiřího Grygara, má Ebicykl také strážce měšce, který hradí společné výdaje a také sleduje, aby jejich cena byla přiměřená. Ebicykl doprovází Vozová hradba, letos v podobě minidodávky s označením EBICYKL 2013 - Česká půlkopa. Na některých místech ebicyklisté vytvoří živý obraz, který je pak zdokumentován.

 

Postupně jsem se začala zorientovávat... Kopce v Plzeňském kraji, tedy mezi Borem a Horšovským Týnem, nebyly už tak vydatné, a tak se zdálo, že do školy na kraji Horšovského Týna dojedeme relativně včas. Bylo to opravdu jen relativně. Vozová hradba dojela chvilku po mně, takže jsem stihla jen zaparkovat kolo do jedné ze tříd blízko vchodu a najít si místo na spaní na gymnastickém koberci v tělocvičně. Než jsem se dostala do sprchy, byla už veškerá teplá voda pryč. Pánové vedle byli rychlejší a já, i když jsem v dámských sprchách byla první, se už jen odvážně osvěžovala ledovou vodou. V nové cyklistické sukénce jsem vyrazila na prohlídku rodného domu slavného hvězdáře a matematika Josefa Jana Littrowa. Pan Kuneš nám nejprve řekl něco o vztahu Horšovskotýnského rodáka ke svému městu, Jiří Grygar ho pak doplnil. Astronomové se mezi účastníky nezapřeli - hned poznali, že se na desku na rodném domě Josefa Littrowa vloudila malá chybička. Když jsme šli na prohlídku zámku, už se stmívalo. Asi hodinová trasa s výběrem toho nejlepšího potěšila i ty, co před začátkem nestihli večeři. V zámecké knihovně jsme objevili soubor rytin s vyobrazením souhvězdí noční oblohy. Že by důsledek působení Josefa Littrowa v Horšovském Týně?


Zástupci města nám připravili bohatý program. Po prohlídce zámku následovalo promítání filmu o Slunci v místním 3D kině - určitě dobrá volba pro astronomy. Mnozí, včetně mne, ale už vadli únavou, a tak se pravidelný brífink před další etapou (tou přes Plzeň) tentokrát přehoupnul již do pondělního rána. Tou dobou ale již někteří ebicyklisté spali na karimatkách či žíněnkách po náročném dni s více než sto kilometry v nohách. Cestou z kina jsem ještě stačila zjistit, že snídani si každý zajišťuje sám.

 

testTělocvična se začala probouzet již před sedmou hodinou, ale ještě v 9 hodin ráno, kdy byl plánovaný odjezd, byli mnozí ebicyklisté před školou. Oprava prasklých drátů z cesty po železné oponě způsobila, že poslední skupinka vyjížděla od školy až v 9,30 hodin. Tedy na snídani. V 10 hodin z Horšovského Týna. A zase do kopce. První plánovaná zastávka byla ve Staňkově. Ještě teplé krchlebské koláče tu nakoupil další Plzeňan, který se k nám dnes připojil - Olda Škach. Poté, co je nakrájel, se po nich jen zaprášilo. V samotných Krchlebech nás čekala objížďka, díky které jsme dům, kde se tahle dobrota vyrábí, minuli. U stánku s vyhlášenou zmrzlinou v Dobřanech jsme po koláčovém dopingu již nezastavovali, zato ochutnávku zdejšího piva si nikdo nenechal ujít. Stihli jsme ještě nakouknout do kostela sv. Víta a pak v poledním žáru našlápli kola s vidinou plenění u Poupů.

 

Plzeňský ebicyklista Martin Poupa totiž pozval peloton na zahradní občerstvení. Plenění, jak to ebicyklisté nazývají, bylo ovšem velice příjemné a kultivované. Jak se ukázalo, informace prosákly ven a tak přímo z místa vysílal Jiří Blažek rozhovor s Jiřím Grygarem na vlnách Českého rozhlasu. Opouštění vypleněného sídla zdokumentoval pro Plzeňský deník fotograf Zdeněk Vaiz, takže se už odpoledne vše rozkřiklo. Nás ale ještě čekala zastávka v Meditační zahradě Luboše Hrušky, se kterým se Jiří Grygar vídával ještě v předrevolučním období. Odtud část ebicyklistů odjížděla přímo do Rokycan, ti astronomii věrní však ještě zamířili do sídla plzeňské Hvězdárny a planetária v Domažlické ulici. Rychlejší a početnější skupinku jsem Plzní provedla já, o ostatní se postaral Jiří Blažek. Po páté jsme již parkovali kola na Domažlické a horlivě doplňovali tekutiny. Z resumé českých a moravských hvězdáren a planetárií, které společně provedli Jiří Grygar s ředitelem té plzeňské, Lumírem Honzíkem, opět vyplynula známá ale nepříjemná skutečnost: Budoucí hlavní město kultury stále nemá svoji hvězdárnu.

 

Odjezd směrem na Rokycany se neobešel bez pivovarské zastávky, kterou jsem využila k rozhovoru s Jiřím Grygarem o jeho vztahu ke kolu. (Pozn. red. Na ten si ale ještě budete muset počkat.) Nejkratší cestou jsme se vydali do Rokycan, kde jsem po milém rozloučení peloton opustila, abych stihla dojet domů za světla. Ještě cestou domů ve mně dozníval tento jedinečný zážitek tím spíš, že mne někteří přemlouvali, abych s pelotonem pokračovala dál. Možná ani netušili, jak mne mrzelo, že to nešlo. Nezbývá mi než doufat, že to nebyl můj poslední Ebicykl a že si třeba zase při úplňku prohlédnu na trase jinou hvězdárnu...

 

test

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kniha o Ebicyklu

testO Ebicyklu také vyšla výpravná kniha, jejímž autorem je Dr. Jiří Grygar a kolektiv dalších ebicyklistů. Jmenuje se NA KOLE KE HVĚZDÁM, obsahuje 232 stran, je celobarevná na křídovém papíru a v pevné vazbě. Vydalo ji plzeňské vydavatelství CYKLOKNIHY.


Kniha je obsahově rozdělena do tří částí:

- Co to je EBICYKL
- Tipy na týdenní cykloputování
- Průvodce po hvězdárnách a planetáriích

 

Jiří Grygar je skvělý vypravěč, a tak text není jen suchopárným výčtem odborných poznatků z astronomie, ale koření ho i jeho lehce filozofické pohledy na život a historky z cest jeho i mnoha dalších účastníků Ebicyklu.

 

Přečtěte si také

Ebicykl 2007 projížděl Plzní -  úplně první článek na portále plzenskonakole.cz psal o Ebicyklu, který se před šesti lety také zastavoval v plzeňské Hvězdárně a planetáriu

 

Odkazy

www.ebicykl.cz -  stránky Ebicyklu

 

Fotogalerie