Dáma v kostýmku a pán v obleku - oba na kole na cestě do práce. V Berlíně nic neobvyklého.

V rámci třídenní exkurse pro zástupce českých měst jsem se zúčastnila návštěvy Drážďan, Lipska a Berlína. Drážďany jsem projížděla na kole již podruhé stejně jako Berlín. Jenže tam jsem tentokrát využila příležitost, vzala svého Bromptona a přivstala si na osobní seznámení. Rozhodla jsem se splynout s cyklistickým davem v ranní dopravní špičce německého velkoměsta. Našlápla jsem kolo a od první křižovatky nedaleko hotelu se dala vést proudem místních cyklistů...

Autor: cykloRADKA Aktualizace: 12.07.2012
Vstoupit do diskuse (3)

Město nejlépe zažijete, když se po něm procházíte nebo jím projíždíte na kole, a to sami. Tuto zkušenost mám již z jiných měst, například z Mnichova. Dát se vést cyklistickým davem, tedy přidat se k proudu cyklistů a tak nějak nenápadně mezi ně zapadnout, to bylo mým cílem i v Berlíně. Vybavena mapou a foťákem, vyrazila jsem na cestu. Nejdřív jsem se dala zlákat stezkou kolem kanálu. Připomněla mi plzeňské greenways a to, že Němci budují cyklostezky zejména podél vodních toků. Dala jsem se vést zeleno-bílými značkami podél řeky a sledovala protijedoucí cyklisty. Občas jsem zastavila, abych si mohla některé z nich nenápadně vyfotit. Často jsem přitom akci maskovala objektivem namířeným na okolní zajímavosti. Moje skládací kolečko ale i tady vzbuzovalo pozornost a tak jsem musela s fotoaparátem manipulovat velice obezřetně. Němci totiž nemají zrovna moc v lásce, když je někdo cizí fotografuje.

Stezka kolem kanálu mne dovedla až k Východnímu nádraží (Ostbahnhof). Tam jsem s foťákem ovšem zaváhala a tak mému objektivu unikl šedovlasý muž v obleku s aktovkou v předním košíku. Chvilku jsem sledovala cvrkot ulice, tedy ten cyklistický, samozřejmě! Všímala jsem si hlavně mladých děvčat a jejich oblečení. Sama totiž od chvíle, kdy jsem se rozhodla pořídit si skládacího Bromptna, vyměňuji šatník, abych mohla být i na kole za dámu. Inspirace by se tu našlo dost - od krátkých společenských šortek až po rozevláté sukně romantického stylu, které mi připomněly paní Sládkovou z Postřižin. Po pár minutách jsem sebrala odvahu a z klidné stezky podél kanálu se vydala na pruh v hlavním dopravním prostoru frekventované komunikace. Přestože jsem šlapala docela rychle, musela jsem se držet blízko obrubníku - každou chvíli mne totiž předjížděl nějaký cyklista nebo cyklistka. Až jsem se divila, jak se tu ráno jezdí rychle. Divit bych se ale asi neměla, protože ráno do práce spěchá většina z nás, málokdo ale na kole. Tedy u nás v Plzni.

Zkoušela jsem počítat cyklisty na křižovatce, když jsem musela spolu s ostatními zastavit na červenou. Průměr byl mezi osmi a deseti (v jednom směru). Nikdo z nich se ale neflákal, takže jakmile blikla žlutá, ti nejhbitější vystartovali do křižovatky. Postupně jsem se dostala skoro až ke známé komunikační věži. Poté, co se postupně tahle hlavní třída, po které jsem s ostatními přijela, stočila k místu, kde byl náš hotel, opustila jsem myšlenku vracet se stejnou cestou zpět, abych ve velkoměstě nezabloudila. Chvíli jsem sledovala cyklisty v rušné křižovatce a přemýšlela, kam pojedu a před kterým semaforem bych vlastně měla se svým kolem čekat, než mi padne zelená. Pak jsem jen nasedla a opět se nechala vést davem místních. Po dvou zastaveních a překonání řeky Sprévy a blízkého kanálu jsem se ocitla na frekventovaném městském bulváru Leipziger Strasse. V mém směru čtyři jízdní pruhy pro auta a jeden cyklopruh v hlavním dopravním prostoru u krajnice a přesto jsem se cítila bezpečněji, než u nás. Nejspíš i ti kolem mne, kteří mne na křižovatce při čekání na zelenou ještě předjížděli, aby získali aspoň malý náskok své startovací pozice. V tu chvíli nás na kolech bylo v této části křižovatky dvanáct. Počet cyklistů v křižovatce tak mohl dosáhnout i padesáti a s tím jsem se nesetkala ani v našich cyklistických městech, jako jsou Břeclav, Uherské Hradiště nebo Pardubice. Jenže tam najdete na křižovatce maximálně dva pruhy a z toho ten jeden je vždy odbočovací. Nutno říci, že za celou moji ranní vyjížďku mne "lízlo" jen jedno auto. Zejména řidiči MHD byli na hlavních komunikacích velice ohleduplní a objížděli mne pěkným obloučkem. Ten pocit většího bezpečí ale vnímali i kolegové při společné vyjížďce, kdy už se troubících řidičů na naší skoro čtyřicetikolou skupinou našlo dost. Já při své ranní sólo cestě ale žádné troubení na bicykl nezaregistrovala.

Infrastruktura opravdu myslí na cyklisty

Začala jsem si všímat detailů infrastruktury. Když stavba na Leipziger Strasse musela zabrat chodník, chodci byli převedeni do vozovky a jejich prostor byl ohrazen v celé délce červenobílými samostojnými označníky. Podobně se tu zcela normálně budují objízdné trasy pro cyklisty. Se smutkem jsem si vybavila schůzku v Plzni, na které jsem se snažila vysvětlit lidem ze SŽDC a odboru dopravy, že cykloobjížďka je tam, kde cyklisté jezdí často, věcí normální a logickou, a investor by na ni měl myslet vždy, když stavbou přetne nějakou cyklisticky frekventovanou komunikaci. Všímala jsem si ale hlavně průjezdů křižovatkami. Cyklopruh po průjezdu křižovatkou, kdy má cyklista stejná práva a přednosti jako auto jedoucí souběžně s ním v pruhu vlevo se za křižovatkou mnohdy nenápadně vplížil na chodník nebo aspoň na částečně vyvýšený pás u hlavního dopravního prostoru komunikace. Co bylo ale velice příjemné a uvědomila jsem si to až po chvíli, bylo, že to nedrclo jako u nás. Žádný povinný rantlíček při nájezdu na chodník, jak to zažívám denně v Plzni.

Dva zámky nebo dvě kola - chytré řešení do města

Že jsou cyklisté v Berlíně integrální součástní dopravy nedokazují jen čísla. Na kole tu jezdí po městě 13 % lidí, auto ale stále ještě používá celkem 33 % lidí. Cyklisté často kombinují kolo s veřejnou dopravou. Hlavně u stanic metra a S-bahnu (městské okružní železnice) můžete najít hodně zaparkovaných kol. Někde však najdete jen prázdný bytelný zámek bez kola. Systém dvou či více zámků je v Berlíně velice běžný. Většina českých cyklistů při výběru zámku vybírá namísto podle jeho odolnosti vůči zlodějům spíš podle jeho váhy. Kdyby si uvědomili, že právě pro pravidelnou dojížďku do práce si mohou zámek na kolo nechat v místě, kde parkují, tohle kritérium by nejspíš už nepoužili. Někteří berlínští cyklisté k cestě do práce dokonce používají kola dvě - to první k cestě na metro nebo S-bahn, to druhé pak na cestu z místa, kde z tohoto dopravního prostředku vystupují. Druhé kolo přitom může by z automatické půjčovny. Bikesharingový systém Call a bike, který provozují v několika německých městech německé dráhy Deutsche Bahn prošel v posledních letech velkou změnou. Tento bikesharingový systém, který dříve fungoval na zavolání po telefonu, má teď své stanice, kde si můžete vypůjčit či vrátit kolo, většinou u stanic metra či S-bahnu. Tím podporuje intermodalitu, tedy kombinaci různých typů dopravy, v tomto případě kola a metra či S-bahnu. Půjčení kola je rychlé a levné. I zde totiž platí, že první půlhodina je zadarmo. Za půl hodiny však ve městě ujedete několik kilometrů, mnohdy rychleji než auta, která trčí v zácpách. Proto také kola používá pro pohyb po městě v Berlíně stále více lidí. O tom, že v Berlíně nehrají prim auta, svědčí i jiná čísla. Víte, že například v Berlíně 46% domácností nevlastní auto? Pro srovnání - v Praze je to jen 39 % (aktuální číslo za Plzeň není známo, při sčítání v roce 2001 to bylo 49%, v Plzeňském kraji nemělo auto podle ČSÚ v roce 2011 celkem 30% domácností). Lidé, kteří používají pravidelně kola, jsou v Berlíně ale často uživateli carsharingových systémů. Díky tomu ale auto používají jen když je opravdu potřebují, jinak se pohybují na kolech či veřejnou dopravou, či právě výše uvedenou kombinací obojího třeba se dvěmi koly.

Přednost pro cyklisty, přednost pro pěší

Zatímco nejčastějším tématem u nás jsou problémy v místech společného provozu pěších a cyklistů, v Německu jsou pravidla a priority jsou mnohem jasněji nastaveny. Ve většině německých měst mají tzv. Fahrradstrasse neboli cykloulici. Místo, kde mají cyklisté přednost. Fahrradstrasse  bývá plná stojících zaparkovaných aut a pohybujících se cyklistů. Právě v této ulici mohou jet i vedle sebe, čehož mnohdy využívají ke společným rozhovorům. Auta pak opatrně uhýbají před zde respektovanými a preferovanými cyklisty. V Berlíně najdete ale i podobný případ priority chodců. Na ten jsem si vzpomněla když jsem jela z Mikulášského náměstí na hlavní nádraží na kole po chodníku kolem Mikulášského hřbitova. Tomu, aby tu vznikla stezka se společným pohybem pěších a cyklistů, tu prý brání několik metrů dlouhý úsek, kde se chodník zužuje a nesplňuje tak šířkové poměry pro smíšenou stezku. Kdybychom měli možnost použít podobné značení, jako jsme zahlédli na některých málo frekventovaných chodnících v Německu, bylo by  vyřešeno. K modré značce stezka pro pěší tu totiž přidali jen dodatkovou tabulku "Fahrrad frei" (Mimo kolo). Ta sice umožní cyklistům vjezd, ale jasně říká, že stezka je hlavně pro pěší a ti tu také mají přednost. Cyklista je tu tedy nesmí ani ohrozit, ani omezit.

Koloviště kam se podíváš

To, co náštěvnka z Čech, zvlášť z Plzně, v Berlíně přímo trkne, je velké množství parkovacích stání pro kola. Na koloviště, jak říkám cyklistickým parkovištím, narazíte opravdu všude. Občas jsem měla pocit, že architekti některých nových budov záměrně nechávají před vchodem krytý prostor přístupný z ulice, kde je možné vybudovat koloviště pod střechou. Všechny takovéto prostory, které jsem v Berlíně, ale i v jiných městech zahlédla, byly alespoň zčásti zaplněny cyklostojany. To je ale trend většiny měst, kde to s podporou cyklistiky myslí vážně a to nejen v Německu. Kryté prostory u vstupů do budov či pod mosty jsou nejčastějšími místy pro vytváření kolovišť. Městské bulváry, které lemují obchody a obchůdky, pak mají cyklostojany integovány přímo do uličního řešení. Jednoduchá účka vyplňují většinou meziprostor v linii stromořadí lemujících bulváry při vnější straně chodníku, hned vedle pruhu pro cyklisty. Jinde lze ochranné zábradlíčko kolem stromu (většinou tři ohnuté V trubky) využít i jako stojan na kola. Parkovací hnízda, jak se říká několika cyklostojanům vytvářejícím koloviště například najdete i v parcích nebo u škol. Že tu parkují i dětská kola, pak ukazuje, jak jsou v Německu daleko s podporou cyklistiky u mladé genrace. V Plzni má cykloparkoviště sice již několik škol, na kole však do školy dojíždějí jen žáci druhého stupně nebo středoškoláci. I já jsem zahlédla v ranní dopravní špičce rodiče s dětmi v sedačkách či v přívěsných vozícíh ale i bedlivě hlídající své dítko šlapající do školy na malém dětském kole.

Německé zkušenosti do Plzně

Návštěvu Berlína jsem absolvovala v rámci exkurse pro čtyřicítku českých cyklokoordinátorů a cyklopolitiků z měst, která podepsala Uherskohradištskou chartu. Exkurse se konala jako součást mezinárodního projektu Central MeetBike, jehož cílem je přenést zkušenosti s rozvojem cyklistické dopravy v Německu do českých, slovenských a polských měst. Protože Plzeň Uherskohradišťskou chartu nepodepsala (primátor Baxa uvedl, že vedení města se  tím zabývalo, a nakonec došlo k názoru, že pro rozvoj cyklistiky v Plzni není připojení k ní nutné), ze zaměstnanců města Plzně tu nikdo nebyl, já se účastnila z titulu své funkce komunikační manažerky projektu Cental MeetBike pracující pro Centrum dopravního výzkumu, v.v.i. Protože exkurse měla účastníky hlavně inspirovat k novým pro-cyklistickým opatřením v našich městech, už při zpáteční cestě jsme zjišťovali, co jednotlivé zástupce měst v Německu inspirovalo a jaká řešení by chtěli pro cyklisty ve svých městech prosadit. Nad tím jsem se zamýšlela i já. První místo, na které jsem si v Plzni vzpomněla, byl málo používaný chodník od nádraží na Mikulášské náměstí kolem Mikulášského hřbitova. Tomu, aby tu vznikla stezka se společným pohybem pěších a cyklistů, tu prý brání několik metrů dlouhý úsek, kde se chodník zužuje a nesplňuje tak šířkové poměry pro smíšenou stezku. Kdybychom měli možnost použít podobné značení, jako jsme zahlédli na některých málo frekventovaných chodnících v Německu, bylo by vyřešeno. K modré značce stezka pro pěší tu totiž přidali jen dodatkovou tabulku "Fahrrad frei" (Mimo kolo). Ta sice umožní cyklistům vjezd, ale současně jasně říká, že stezka je hlavně pro pěší a ti tu také mají přednost. Cyklista je tu tedy nesmí ani ohrozit, ani omezit. Myšlenka na Fahrradstrasse neboli cykloulici se mi vybavila jen o kousek dál na Slovanech. Zatímco pro auta a veřejnou dopravu je tu hlavní ulicí Slovanská třída, pro cyklisty je jí souběžná Zahradní ulice, která už vlastně jako cykloulice funguje. Když jí ráno projíždím, tak i v zimě míjím alespoň jednoho cyklistu, než dojedu z Motýlí ulice k papírně. Teď v létě jsem jich napočítala i deset. Auta, která tudy jezdí, jsou většinou rezidentů, kteří už vědí, že s cyklisty tu musí počítat i v zimě.

Chcete si Berlín na kole vyzkoušet také?

Pokud vás náš článek inspiroval k ochutnávce berlínského cykloživota, nabízíme ještě pár šikovných rad a informací:

- Kolo vlastní nebo půjčené

Znáte tyto pojmy?

Uherskohardišťská charta - sdružuje česká a moravská města, která aktivně prosazují cyklistickou dopravu. Jednou z podmínek Uherskohradišťské charty je, že město musí zřídit funkci cyklokoordinátora. Musí mít také cyklopolitika, který pomáhá navrhovaná opatření ve městě prosazovat.Inspirací pro Uheskohradišťskou chartu byla tzv. Bruselská charta, kterou podespsal i zástupci několika evropských měst u příležitosti největší evropské cyklokonference Velo-city 2009 v Bruselu a zavázali se tím mj. ke zvýšení podíu cest na kole ve městě na 15% do roku 2020.

Fahrradstrasse (česky cykloulice) - dopravním značením vyznačený úsek komunikace, kde mají přednost cyklisté. Mohou zde například jezdit vedle sebe, nemusí uhýbat autům, která je chtějí předjet. Pro auta zde platí nejvyšší povolená rychlost 30 km/h a řidiči  zde musí  jízdu přizpůsobit provozu kol. Fahrradstrasse je označena modrobílou značkou zpravidla doplněnou dodatkovou tabulkou, která umožňuje vjezd zásobování či rezidentům. Fahrradstrasse najdete v německých městech na frekventovaných cyklistických tazích, první Fahrradstrasse byla vyznačena v Brémách, které patří k nejcyklističtějším městům Německa.

Cyklopruh v hlavním dopravním prostoru (cyklopruh v HDP) - samostatný pruh pro cyklisty vyznačený v komunikaci při pravé straně pruhu vodorovným značením: piktogram kola, u nás na červeném podkladě. Od pruhu pro motorová vozidla je oddělen bílou čarou. Motorová vozidla do něj nesmí vjíždět, mohou jej jen křižovat při odbočování či přejíždění komunikace s cyklopruhem z jiné komunikace. V křižovatce bývá zakončen Prostorem pro cyklisty („předsunutou stop čárou”)  nebo nepřímým levým odbočením.

Prostor pro cyklisty („předsunutá stop čára”) na světelné křižovatce - umožňuje cyklistům využívajícím cyklopruh v HDP, aby při čekání na zelenou stáli před auty v pruhu pro motorová vozidla a nemuseli dýchat zplodiny z výfuků. Umožňuje cyklistům rychlý a bezpečný výjezd z křižovatky a přesunuje je do prostoru mimo přímý vliv výfukových plynů. Představuje jedno z řešení, které zajišťuje větší bezpečnost cyklistů, jako zranitelnějších účastníků silničního provozu v jednom z nejkritičtějších míst. Řidič auta nemůže cyklistů přehlídnout. Více o tom, jak použít představený prostor pro cyklisty najdete zde.

Nepřímé levé odbočení - používá se v místech, kde je pro cyklistu odbočování vlevo např. kvůli hustému provozu nebezpečné. Cyklista jedoucí v pruhu v HDP před křižovatkou místo aby se zařadil do levého odbočovacího pruhu, se zařadí úplně vpravo, tam zastaví a na místě se otočí o 90^o doleva. Pak na přechodu (vedoucí kolo) nebo na přejezdu pro cyklisty (jedoucí) odbočí vlevo překonáním komunikace. Místo pro nepřímé levé odbočení bývá v nájezdu do křižovatky označeno svislým i vodorovným dopravním značením.

Bike sharing - systémy sdílení kol. Většinou je budují města v cyklisticky vyspělých státech pro podporu udržitelné dopravy. Efektivně doplňují systém veřejné dopravy ve městech a umožňují její lepší dostupnost. Díky bikesharingovým systémům získaly "politické body" např. starostové Paříže nebo Londýna (Boris Johnson). Nejznáměším bikesharingovým systémem je pařížský Vélib. V českých městech se o zavedení bikesharingu teprve uvažuje, několik stanic české značky HOMEport s 20 koly je k dispozici v pražském Karlíně.

Carsharing - systém pro sdílení aut větším počtem uživatelů. V německých městech vč. bývalé NDR carsharing významně podporuje udržitelnou dopravu ve městech. Využívají jej zejména lidé, kteří se po městě pohybují pěšky či na kole v kombinaci s veřejnou dopravou a to v případech, kdy jim tyto dopravní prostředky nestačí (odvoz většího nákladu, dovolená mimo město, doprava do míst hůře dostupných veřejnou dopravou). První carsharingový systém vznikl v Brně, v Plzni se o jeho rozjezd pokouší Společnost pro veřejnou dopravu (SPVD). Její předseda Miroslav Klas stále ještě hledá další zájemce pro rozjezd.

Udržitelná doprava/mobilita - doprava preferující nemotorovou dopravu (pěší a cyklo) spolu s dopravou veřejnou. Podle dopravních odborníků je to jediný způsob, jak zajistit dobře fungující a rychlou dopravu ve větších městech, kde většina cest je kratších než 5 km.

Přečtěte si také

Mnichov na kole žije i v mrazivých dnech - portrét bavorské metropole, která se chce stát hlavním městem cyklistů a hodně pro to dělá. Postřehy cyklistické novinářky, která na kole celý den sledovala život cyklistů a srovnávala jej s tím naším. Doplněno bohatou fotogalerií. 

Odkazy

www.stadtentwicklung.berlin.de - odkaz na oficiální stránky města

www.rücksicht-im-strassenverkehr.de -stránky na kampaň podporující vzájemnou ohleduplnost účastníků silničního provozu

ADFC http://www.adfc.de/ - stránky německého svazu cyklistiky Algemeiner Deutscher Fahrrad-Club. Pouze v němčině. 

Diskuse (3)

Fotogalerie

Dáma v kostýmku a pán v obleku - oba na kole na cestě do práce. V Berlíně nic neobvyklého.

Pro Berlín je typická jízda na kole v jednosměrných pruzích

Před křižovatkou jsou tyto pruhy součástí komunikace

Za ní pak mnohdy zavedou cyklistu na chodník

V křižovatce bývají vyznačeny bílou přerušovanou čarou

...někdy s červeným nástřikem

Když se zrovna někde opravuje dům, cyklopruh se posouvá do vozovky oddělen zábranami od pruhu pro motorová vozidla

...nebo aspoň žlutou výraznou čarou. Všimněte si, že to není na úkor šíře pruhu pro auta.

Auta stojí, ale cyklista má cestu volnou - v cyklopruhu mezi auty.

V cyklopruhu jsou logicky piktogramy kola. Víte proč je zde každý z nich jinak natočen?

Lidé na křižovatkách čekají - oblečení napovídá, že jedou do práce

Počítejte se mnou nejprve pruhy v tomto směru a pak počet cyklistů (4 pruhy, 12 cyklistů)

Pošťáci na žlutých kolech s velkými brašnami - potkali jsme jich několik

To bylo ale až v dopolední projížďce s berlínským cyklokoordinátorem Rolandem Jannermannem

A autorem většiny procyklistických změn Heribertem Guggenthalerem

Parkoviště pro kola byla všude

V každém zastřešeném prostoru jsme mohli najít stojany

Pod mosty rovnoběžně se směrem jízdy, aby v neobsazeném stavu nezabírala zbytečný prostor

Na městských bulvárech jsou stojany mezi stromy (kola parkují rovnoběžně se směrem jízdy)

V klidnějších komunikacích slouží též jako zábrana proti poškození stromu (např.couváním)

Před kancelářskými budovami najdete parkovací hnízda

Stejně tak před některými restauracemi

Na rozdíl od nás i u vládních budov - zde ???

Automatické půjčovny kol bývají hlavně u stanic metra

Kola jsou zaparkována v betonových cyklostojanech

Půjčení kola nabízejí většinou i hotely

Nebo cestovní kanceláře pro turisty

...kteří absolvují prohlídku města většinou po místech Berlínské zdi v doprovodu průvodce.

Častým cílem turistů na kole bývá Berlínská zeď. V místech, kde bývala, nyní většinou vede trasa pro cyklisty Mauerweg

Jako turista si můžete chytnout i velotaxi pro dva

To, co nás inspirovalo, byla Fahrradstrasse, tedy Cykloulice

Cyklisté tu mohou legálně jezdit vedle sebe, protože tu mají přednost

Jezdí jich tu požehnaně

Někteří s kuriozním nákladem

Cykloulice jsou doslova obložené zaparkovanými koly

Tenhle umělý ostrůvek pro cykloparkoviště je v místě, kde by auta stejně nemohla stát, protože by bránila rozhledu do vozovky

A parkoviště u zdejší školy je našlapané koly všech velikostí

Berlíňané jezdí na kole se svými dětmi do školy

...i do školky. Kolik dětí veze tahle máma?

Od lékaře na kole hned do lékárny - i s dítětem

Tohle cykloparkoviště patří k obytnému domu

Cyklotrasy vedou samozřejmě podél vodních toků

Nábřeží tu doslova žije

S novou budovou tu udělali i spoustu cyklostojanů - všimněte si těch dvou úředníků, co se sešli u kol

V tomto místě trasa podjíždí protipovodňový polder

Trasy podél kanálu jsou klidnější a tak je využívá mnoho cyklistů

V některých místech je stezka přímo u vody vyhrazena pouze pěším

Zvlášní kapitolou je berlinský Cycle-chic nebo li cyklomóda

Berlíňanky jezdí většinou v kalhotech

V sukni ale nezahlédnete jen mladé dívky

Pánů v obleku jsem potkala také několik

Odvážné mini s punčochami na městském kole značky BERLIN

Berlíňanky se nezaleknou ani chladnějšího počasí

To vše pod značkou CYKLOměsto BERLÍN

Včetně berlínské cyklomapy

Berlínská inspirace: Chodník od hl. nádraží ČD kolem Mikulášského hřbitova v Plzni - na kole ano, ale pozor - chodci tu mají přednost!

Berlínská inspirace: Zahradní ulice v Plzni jako cykloulice s předností cyklistů - jak se vám líbí?