Kontrola na Třemšíně byla za 80 bodů - byly to ale náročné body

Když jsem se asi před deseti lety dověděla, že na kole se jezdí i orientační závody, zbystřila jsem. Není to totiž klasický závod, kde rozhoduje čas. Čas je jen limitem, limitem pro sesbírání bodů z kontrol rozházených v terénu kolem startovního místa. Když zvolíte dobrou taktiku, můžete tak  být lepší než trénovanější a zdatnější cyklisté. Tenhle typ závodu mne dlouho lákal a když jsem zjistila, že bude jen kousek od Plzně ve Spáleném Poříčí, věděla jsem, že tohle chci vyzkoušet...

Autor: cykloRADKA (text), Michal ARNOŠT (foto), Vojta LIŠKA (foto&GPS zákres), Monika ROJOVÁ (foto) Aktualizace: 18.09.2011
Vstoupit do diskuse (5)

První šance byla, když se na jaře 2010 jel v Brdech bodový závod dvojic Merida Bike Adventure. Zkušení závodníci, náročný a pro většinu neznámý terén, udělaly z tohoto závodu lahůdku mezi orientačními cyklisty. Do Spáleného Poříčí, kde měl závod start, cíl a zázemí, se jich sjelo tentokrát velice mnoho. Spálenopoříčtí sokolové ale pojali myšlenku, zorganizovat podobný závod i pro obyčejné cyklisty, kteří tohle ještě nezkusili. Tak se zrodila myšlenka připravit Cyklisticky za zážitky - orientační závod na kolech v okolí Spáleného Poříčí. Od myšlenky k nápadu nebylo daleko a tak se už na podzim konal první ročník. Akce se vydařila a já jen smutněla, že jsem se nemohla už podruhé zúčastnit. Další příležitost jsem si ale už nechtěla nechat ujít. A taky nenechala. Na letošní ročník jsem se opravdu těšila a rozhodla se přihlásit i přesto, že se zrovna v tomto termínu konalo několik dalších akcí, na které jsem chtěla jet. Takto je to ale v září vždy, bohužel.

Příprava

Moje informace o tom, jak cykloorienťáky probíhají, byly sice zpočátku kusé, ale to základní jsem věděla již dlouho. Rozhoduje strategie, s jakou zvolíte vhodnou trasu v terénu, abyste posbírali co nejvíc bodů na kontrolách. Je to podobné jako v tenise - nezáleží až tak, jak silný máte úder, ale kam soupeřovi umístíte míček. A to mne právě lákalo - závod s přemýšlením. Cyklistické orienťáky se jezdí ve dvojicích, takže jsem věděla, že potřebuju dobrého parťáka. Moje volba byla jednoznačná. Vojta se mnou najezdil už hodně a zkusil si se mnou pokořit i dvoustovku při loňském ročníku Západočeským regionem za 17 hodin. Osvědčil se jako skvělý navigátor podle GPS v době, kdy já ho ještě nepoužívala. Náš navigační tým - já z papírové mapy, on z GPS - odnavigoval i průjezd pelotonu po cestách neznámým územím do L´isle-sur-la-Sorgue v Provence. Vojta moji nabídku přijal a já věděla, že to je dobrý začátek...

Nechtěla jsem nic ponechat náhodě a tak jsem ještě proklepla kamarády, kteří už cyklistické orienťáky jeli. Potvrdili mi, co jsem již věděla, tedy dobře naplánovat trasu, snažit se dojet v časovém limitu, raději s menší rezervou a pro stoupání raději volit cesty s asfaltovým povrchem a po horších klesat. To je ale obecné pravidlo, které aplikuji i při přípravě tras pro cyklovýlety, které jezdíme. Standa mi ale poradil ještě jednu věc - ke konci trasy je dobré zvážit, zda při časové rezervě nesebrat ještě jednu kontrolu někde blízko cíle.

S Vojtou jsme si ještě pár dní před cestou dali společnou Skype poradu a probrali kvalitu některých cest, které v okolí Spáleného Poříčí známe. Dalo se očekávat, že na některých místech budou kontroly a pro nás bylo důležité znát k nim nejsnazší cestu, tedy po cestě s co nejlepším povrchem a v co nejkratším čase. Na žádné cyklistické mapě, co znám,  tohle totiž stoprocentně neodpovídá. Některá lesní průseková cesta je neprůjezdná, jinou můžete pěkně svištět. Znalost terénu tedy některé závodníky zvýhodňuje. Vyměnit si zkušenosti a oživit vzpomínky na místa, kterými jste již projížděli, se prostě vyplatí.

Před startem

Pro nás závodní den začal už brzy ráno. Přestože se startovalo až v deset ráno, my si s Vojtou dali sraz už v 7.45 na Světovaru, abychom kolem deváté, kdy u registrace rozdávali mapu s kontrolami, byli na místě a měli dost času na strategickou poradu a naplánování trasy. Vstávání po šesté bylo pro mne kruté, zejména když si uvědomím, že jsem šla spát kvůli problémům se zkolabovaným PC až v jednu ráno. Že mi to nejede jsem poznala už po pár kilometrech. Pětadvacet kilometrů do Spáleného Poříčí  jsme dojeli v klidném tempu za plánovaných asi sedmdesát minut, takže na startu jsme oproti valné většině závodníků už měli něco v nohách. Horší bylo, že nám hned za Koterovem začalo pršet a během cesty do Spáleného Poříčí jsme projeli dva pásy hustého deště. Při tom druhém mi začala stékat voda do bot, což opravdu nemiluju. Do Poříčí jsme přijeli s mokrýma botama a poněkud prochladlí. Ještě před startem ale začalo svítit sluníčko, takže jsme postupně schnuli. 

Prostor před sokolovnou se zaplňoval dalšími cyklisty a my je opatrně sledovali. Okukovali jsme kola, výbavu a odhadovali jejich zkušenosti. Viděli jsme bikery s pěknými horskými koly, ale i rodiny s dětmi, postarší cyklisty i cyklisty s trekovými koly. Pěkná směska. Co jsme nedokázali odhadnout bylo, zda jsou místní a zda a jak dobře znají terén. Kolem 9.45 promluvili k účastníkům organizátoři. Monika Rojová zopakovala základní pravidla: účastníci musí mít přilbou, členové týmu se mohou vzdalovat jen na doslech, do cíle musí dojet všichni členové týmu. V závodě Cyklisticky za zážitky nemusel tým čítat jen dva lidia tak některé měly až 5 osob. Michal Arnošt záhy vysvětlil a také předvedl, jak se získávají body na kontrolách. Všem názorně ukázal, jak se kleštičkami pod oranžovo-bílým „lampionkem” štípne závodní průkaz. Václav Ziegler nám zopakoval časový limit dojezdu a penále za dojezd po něm. Do 15.00 hodin je dojezd bez penále, při dojezdu od 15.00. do 15.15 se týmu strhne za  každou minutu 2 body, při dojezdu po 15.16 hod se ale za každou minutu strhává 10 bodů. Tým, který dojede po 16 hodině bude už diskvalifikován, stejně jako ten, který nedorazí do cíle v plném počtu. Pak ještě společné předstartovní foto na schodech před vchodem do sokolovny a přesun na start k vratům.

Odstartováno

Už při výjezdu z vrat bylo vidět, jak se plány závodních týmů liší. Doleva na most jich vyrazilo asi tak dvě třetiny, s námi směrem na Těnovice jen asi deset cyklistů. Naše skupinka se do kopce pomalu rozdělovala, cíl jsme měli ale stejný - kontrolu číslo 4 za 10 bodů u Těnovické skály. K té jsme dojeli jako třetí. Vojta nám "štípnul", já to vyfotila a hned jsme spěchali za těmi před námi. Na kraji lesa se cesta ztratila - našli jsme jen vyšlapané pěšinky. Potřebovali jsme se dostat na lesní cestu pod skalou asi 200 metrů pod námi. Jeli jsme tedy za těmi, co nás předjeli u kontroly v domnění, že místní znají cestičky lépe než my. Když jsme s kolem v ruce slezli kus svahu, viděli jsme, jak skupinka před námi obrací a vrací se. Bleskově jsme otočili taky a s koly vyběhli do svahu na rozcestí na kraji lesa. Tentokrát jsme zkusili druhou pěšinu. Moje GPS ukazovala, že směr máme dobrý. Vojta to vzal rovnou dolů prudkým svahem širokou lesní pěšinou. Až mne to vylekalo. Bylo to spíš na sestup s kolem v ruce, ale cesty z kopce umím sjíždět dobře i v terénu, tak jsem sedla na kolo, upravila posed, abych posunula těžiště dozadu a jela. Sice jsem nepřepadla, ale měla jsem na mále. Moje sjeté pláště ani větev přes cestu, nebyly to pravé pro sjezd téhle pěšiny. U větve jsem musela skoro zastavit zadní kolo se přitom smýkalo po lesní hlíně. Ještě že bylo sucho. Jinak už bych dávno ležela. Vojta mne ještě stihnul varovat před příkopem pár metrů přede mnou, ale po chvilce jsme byli na kýžené lesní cestě, která nás měla dovést k další kontrole. Byla to trojka a za 20 bodů. Zajížďka asi 1,5 kilometru k ní a pak ještě zpět se ale vyplatila, protože to byla pěkná kvalitní lesní cesta. Cestou ke kontrole jsme potkali jeden tým, který nám jel naproti. Nejspíš jeli k trojce přes Lipnici. Další lepili jen kousek od kontroly. Když jsme dojížděli k Lučišti, v dálce jsem zahlédla cyklisty. Po silnici jsme projeli Vísky a Trokavec a stoupali k Trokavecké skále. Tam nás čekala kontrola číslo 5 za 10 bodů. Hned na křižovatce na kraji lesa. Tam jsme dohnali asi dva týmy. dali jsme krátkou svačinku a po značené trase (jinak to ani nešlo) pokračovali k Padrťským rybníkům. Na hrázi Horního, kudy vede značená CT 2273 nám na šestce Vojta štípnul za 50 bodů. Sedmička byla na rozcestí cest pod Jahodovou horou. Odbočku jsme snadno našli - před námi jely týmy, co nám ujely u Trokavecké skály. Štípali jsme společně, pak ale přišlápli do pedálů a rychle dojeli k silnici na Příbram. Ti, co nám ujeli se právě radili, kudy pokračovat, my měli jasno - jedeme na Třemšín.

Kontrola s nejvyšším počtem bodů, tedy s 80 body byla lákavým cílem do naší sbírky. Kousek po silnici s náklaďáky sice nebyl nic moc, ale za to nám to rychle jelo. Odbočka k Výrovně byla dokonce vyasfaltovaná, ale od kempu na rozcestí nám už žlutá turistická značka vedla po lesní cestě. Poslední kousek, kterým jsme se napojili na zelenou turistickou ale už byl jen po vyšlapané pěšině a tak se mi Vojta již ztrácel v mlází. Křižovatku u Chýnské jsme našli, odbočka ke kontrole číslo 8 za 20 bodů byla jen kousek za ní. Zelené jsme se drželi až do Hutě pod Třemšínem. Na prvním rozcestí v Huti jsem zahlédla tekoucí vodu. Mé dvě cyklolahve už byly zpola prázdné a tak jsem je doplnila místní pramenitou vodou. Byla pitná, jak nám potvrdil pán, co tudy právě procházel. Jak  se ukázalo po asi třech kilometrech stoupání k Třemšínu, byla to chyba. Na rozcestí červené a modré byla totiž studánka Kobylí hlava. Inu, tady nám chyběly ty místní znalosti... U studánky mnozí zastavovali a tak jsme se dali do řeči. Podle frekvence na tomto místě to vypadalo, že Třemšín chce zdolat více týmů. Na jediné přístupové cestě pro kola k vrcholu byl tedy kolem jedné pěkný provoz. Po krátké svačince (posilnění a odpočinek před dojezdem na vrchol se hodily) jsme vyrazili k nejhodnotnější kontrole. Vojta nám štípal pár minut před jednou a bylo vidět, že má radost. 80 bodů bylo našich. Ani nás nepřekvapilo, že na vrcholu byli zrovna organizátoři a sledovali, zda ke kontrole dojede celý tým. Při druhém průjezdu okolo studánky Kobylí hlava jsme změnili původní plán. Vynecháme kontrolu číslo 12 za 20 bodů na Planinách a vezmeme to raději po žluté turistické kolem Moricky na kontrolu číslo 13 za 10 bodů a když to půjde "sebereme" i kontrolu č. 14 za 20 bodů u krmelce pod Fajmanovou skalou. Volili jsme lepší cesty, které nás zrychlovaly. Jak se ukázalo v cíli, byla to dobrá strategie. Z pěkné lesní asfaltky jsme zkusili odbočit ke krmelci. Měl být asi 600 metrů od cesty po průsekové cestě. Cesta byla rozjetá, v kolejích stála voda. Zkusili jsme po ní projít kousek s koly v ruce, ale po sto metrech to vyhodnotili jako ztrátu času a rychle otočili. Vojta si přitom nabral do boty. 

Čas se nám krátil, ale chtěli jsme ještě zdolat aspoň kontrolu číslo 22 na rozhledně nad Železným Újezdem, která byla za 30 bodů, a cestou do Poříčí posbírat nějaké s nižší hodnotou. Mně se po tyčinkovém dopinku a pozvolných sjezdech začaly vracet síly, takže jsme na rozhlednu dojeli kolem druhé hodiny. Glukopurový dopink před Třemšínem zafungoval. Poté, co jsme si připsali dalších 30 bodů do závodního průkazu, domluvili jsme si možnosti dojezdové trasy. Některé varianty bylo totiž nutné rozhodnout až na místě, podle kvality cest. Ke kontrole č. 23 za 10 bodů to bylo stále z kopce po silnici. Tam nás čekala Monika Rojová s fotoaparátem. Díky ním máme také společné fotky, protože jinak jsme se ve fotografování s Vojtou střídali. Poslední kontrolu číslo 24 za 10 bodů, která byla u lesa nad Ovčínem jsme zvládli v dobrém čase a ještě zvažovali zajet na kontrolu číslo 1 na Karlově. Těch 20 bodů nás sice lákalo, ale usoudili jsme, že nám to nestojí za riskování opožděného dojezdu, tak jsme to natřeli dolů do údolí do Spáleného Poříčí. S časem 14.38 jsme byli v cíli mezi prvními. Později se ukázalo, že to bylo dobře. Celou naši trasu zaznamenanou GPSkou si  můžete na mapě i s výškovým profilem prohlédnout na zde.

V cíli

Nejvíce týmů přijíždělo do stratu v poslední čtvrthodince před třetí. Sledovala jsem s fotoaparátem všechny dojezdy až do 15.17 hod a pak si šla dát něco k jídlu. Cílové hodiny byly neúprosné. Starosta Sokola a jeden z organizátorů Václav Ziegler upozorňoval na limitní dojezdové časy i mikrofonem. První čas, který se hlídal, byla patnáctá hodina. Poté už platilo: minuta navíc =  mínus 2 body. Viděla jsem, jak prudce zabrzdil před cílovým stolečkem jeden z účastníků, co dojel těsně po třetí, a když zjistil, že přišli o 4 body, pěkně zaklel. Po 15.15 už byla rovnice tvrdší: každá minuta navíc = mínus 10 bodů. Většina týmů dojela do uvedených limitních časů. Poslední dva se ale nějak zatoulali, takže ti úplně poslední museli být diskvalifikováni. Většina účastníků si ale závod užila přesně podle jeho názvu. Když mi při čekání na výsledky líčili, jak zkoušeli jet průsekovou cestou v lese a ona byla pěkná dolů, pěkná nahoru a mezitím byla bažina, teprve při pohledu na jejich zablácené cyklistické boty, které do nějaké té bažiny šláply, jsem pochopila, že to i pro ně to bylo dobrodružství a že se jim líbilo.Oni se to tiž při tom usmívali... Těch bažin totiž prošli víc. Myslím, že o to víc si tuhle akci budou pamatovat.

Vítězové a poražení

Jako každý podobný závod, tak i tento  hodnotil napřed nemedailové pozice. Tu bramborovou dostal tým Dědouší a taťuldové, který jako jediný zdolal Třemšín po žluté zdola (klobouk dolů). Za nimi skončil tým Nadšenci s číslem 1. Pak došla řada nás. Já byla s umístěním moc spokojená. Chtěla jsem být tak v první desítce a  vzhledem k tomu, že ten den mi to opravdu nejelo, dopadlo to nad mé očekávání. Týmy Patnáctka a ROTOPED měli stejně bodů jako my, ale horší čas, takže skončili na sedmém a osmém místě. Diplom dostali všichni, včetně mrňat, která šlapala či se vezla. Drobné ceny pak všichni. Ty velké čekaly na tři nejlepší týmy. Dvojice těch nejlepších, tedy tým DR.avci, nasbírala celkem 300 bodů v časovém limitu s dojezdem 14.53 hodin. Druzí Šimíci, kteří zvládli nasbírat také 300 bodů ale dojeli o 2 minuty déle. Jako třetí se umístili Tuláci, kteří nasbírali celkem 290 bodů, díky pozdnímu dojezdu bylo jejich konečné bodové konto jen 284 bodů. Radost si ale kromě vítězů užili i Rumové víly, jejichž závodní průkaz vylosoval jeden z nejmladších cyklistů. Získali tak poukaz na konzumaci v hotelu Ve Dvoře v hodnotě 300 korun. Co si za něj asi dají? Jejich radostné překvapení ale pobavilo všechny účastníky. Myslím, že v tu chvíli jim to všichni přáli. Zklamání asi prožili členové týmu Chameleoni, kteří dojeli po časovém limitu a byli diskvalifikováni. Druhý diskvalifikovaný tým Old Madison nedojel díky technické závadě - klacek, který se jednomu z účastníků dostal do přehazovačky, ji poškodil tak, že nemohl v závodě pokračovat. Je to škoda, protože měli šanci získat třetí místo. Zvláštní metál by ale zasloužila rodina Tupých, kdy táta Luděk s maminkou Míšou vyvezli až pod Třemšínskou rozhlednu na vozíčku Pavlíka. Výšlap na kolech proti tomu musel být brnkačka...

Nevím, jak ostatní, ale já bych tohle zážitkování chtěla zkusit příští rok znovu a už teď přemýšlím, co by se dalo udělat líp. Možná, že někdo z účastníků, co čte tento článek, přidá nějaký vlastní zážitek či radu. Diskuse k tomuto článku je otevřená a vy se do ní můžete zapojit také. Třeba  i dotazy...

Naše trasa v číslech

Cílový čas 4hodiny 38 minut (dojezd 14.38hod)

Celkový čas jízdy 3 hodiny 51 minut

Nastoupáno (podle GPS)  968 výškových metrů

Nejvyšší bod trasy Třemšín

Průměrná rychlost (bez zastávek) 15, 76 km/hod

Délka trasy 60,72 km (+25km Plzeň-Poříčí a +25km zpět)

Kontroly celkem 260 bodů

Body na trase časově:

10.00hod  -  Start ve Spáleném Poříčí

12.55hod  -  Třemšín

14.00hod  -  studánka pod Třemšínem

14.38hod  -  dojezd k sokolovně ve Spáleném Poříčí

GPS záznam trasy najdete zde.

Výsledková listina v příloze tohoto článku (vizte níže)

Trasu, resp. kontroly a jejich bodové hodnoty připravil David Regent.

Přečtěte si také 

Jak jsme se projeli regionem a zlomili přitom rekordy - nezvyklý závod, skvělý zážitek - tak lze hodnotit akci Západočeským regionem za 17 hodin. Po dlouhých přípravách jsem konečně vyzkoušela a vyrazila s Vojtou na trať individuálního cyklistického závodu, abych pokořila svůj vlastní rekord v počtu ujetých kilometrů za den

Zkuste dobrodružství na kolech kolem Spáleného Poříčí - pozvánka na akci Cyklisticky za zážitky 2011 ze Spáleného Poříčí

Bodový závod dvojic na kole se pojede v Brdech - o tom, jak probíhá orientační závod na kolech, jak  tento nápad vzniknul a v čem je zajímavý 

Cyklisticky za zážitky podruhé, aneb hemžení cyklistů v jižních Brdech - aktuální info o akci Cyklisticky za zážitky 2011 na stránkách MAS Nepomucko, spolupořadatele akce

Na kole ze Spáleného Poříčí - na výlet či na víkend? - několik tipů na cyklovýlety ze Spáleného Poříčí i s mapkou a popisemzabalené i se službami jako cyklobalíček ze Spáleného Poříčí

Odkazy

http://lomicak.rajce.idnes.cz - fotogalerie pořadatelů s fotografiemi z celé akce Cyklisticky za zážitky 2011

www.spaleneporici.cz - stránky podbrdského městečka Spálené Poříčí s informacemi o akcích i zázemí pro ně 

www.bike-adventure.cz - stránky orientačních závodů na kole

www.plzenskonakole.cz - na našem portále v sekce AKCE najdete pozvánky na cykloakce v našem regionu i těch okolních

Přílohy

Diskuse (5)

Fotogalerie

Detail lampionku na kontrole číslo 17

START!

Třináctku mají David s Goliášem

Pak prostudovat pravidla

Napřed se zaregistrovat

Přijeli jsme s dobrou náladou a teď vzhůru za zážitky!

V závěsu za námi přijel Bernard tým

Na poslední kontrole nás překvapila Monika Rojová s fotoaparátem

...a nohy na stůl

Dát si pivko...

Pěkně se napapat a při tom ještě kouknout na dnešní fotky

Dojely Rumové víly, ale dost po limitu

Ještě zkontrolovat, zda jsou platné otisky razítka z kontrol

Dědouši a taťuldové

Tohle byl tedy zážitek!

Rodinné týmy Regent a Rychlá rota

Tři bludičky - snad moc nebloudily

Mezitím jiné týmy štípaly jinde...

Nebo dělali srandičky jako Šneci - ale ono vás to přejde

Mapa pro závod s vyznačenými kontrolami

Náš první doplom z orienťáku na kolech

Poukaz do hotelu Ve Dvoře vyhrávají Rumové víly - radost je nekonečná...

A ještě vylosovat zvláštní cenu...

A tady je máme pohromadě na pomyslných bednách

Vítězný tým Dravců

První medailisté - tým Tuláků na 3. místě

Nadějní Chameleoni ze hry vypadli

Pro diplom si přišly i Rumové víly

Tihle z týmu Rychlá rota si to užili společně

Tady přenechal ocenění táta zbytku rodiny

David a Goliáš - hned bylo jasné, kdo je kdo

Tým Včeličky

A Gaučáci jako jeden muž

Tři bludičky pěkně ve třech

Pro diplom si Kitewixs přišli na boso

Podíváme se do listiny účastníků, kde jsou časy...

Stihli jsme to ještě v limitu?

Kontrola na hrázi Horního padrťského rybníka byla za 50 bodů

U kontroly nad Trokavcem jsme dojeli další týmy

Jen kousek od kontroly jiný tým lepil duši

My první kontrolu štípali u Těnovické skály

Při příjezdu k té druhé na křižovatce Hluboký jsme ty, co nás předjeli, úspěšně setřásli

...a vzhůru k první kontrole

Společné předstartovní foto

...a kontrola připevnění čísla na řidítkách

Poslední porada ke strategii trasy

Asi 15 min před startem začala instruktáž pro ty, kteří jeli poprvé

A ukázka, jak se na kontrole štípe závodnický průkaz

I my jsme dopsali bodové hodnoty kontrol do mapy a zvažovali, kudy jet

Vícečlenné týmy to měly asi složitější

Radili se nad mapou

Po deváté hodině se začali sjíždět závodníci

Ještě připevnit závodní čísla na řidítka

Další kontrola v lese u Míšova byla jen za 10 bodů

K té u bývalé hospodářské budovy v Chýnské jsme to vzali kousek po turistické značce - bylo to po křivolaké pěšině

Že by Nadšenci měli zálusk stát na nejvyšší bedně?

Medvídci Brumlové a David s Goliášem dojeli téměř současně

Teď hlavně doplnit tekutiny

Kudy to ti závodníci jeli?

Ejhle - tohoto tátu s klukem jsme potkali na Třemšíně

Za někoho šlapali rodiče

Předali závodní průkaz pořadatelům

Všichni zatím v časovém limitu

Dojížděli další týmy..

Ve 14.38 předával v cíli Vojta náš závodnický průkaz

Začali jsme sjíždět do Poříčí - tahle vyhlídka je od Ovčína

Mrkli jsme tam na závodní list kolegů - kolik že to nasbírali?

Poslední lépe ohodnocenou kontrolou byla rozhledna v Železném Újezdě - za 30 bodů

Ta další s číslem 13 byla při cestě - přímo na křižovatce

Jen o kus dál byla při cestě k Třemšínu studánka Kobylí hlava

V Hutích pod Třemšínem jsme si dočepovali vodu

Kontrola na Třemšíně byla za 80 bodů - byly to ale náročné body