Nejvíce nových ulic v Plzni přibylo označením těch v chatových a zahrádkářských osadách

Pro člověka, který se přestěhuje do velkého města, nebývá lehké nové město poznat tak, aby se v něm dobře orientoval. Honza Hojgr se rozhodl poznávat Plzeň ze sedla kola. Pomalu a systematicky. Postupně projížděl plzeňské ulice jednu po druhé. Co při tom objevil a co mu dalo tohle nezvyklé dobrodružství se dočtete v rozhovoru s ním...

Autor: cykloRADKA Aktualizace: 21.08.2016
Vstoupit do diskuse (3)

Honza Hojgr pochází z Trhových Svin v jižních Čechách. V Plzni studoval a později se sem přistěhoval. Byl zvyklý jezdit na kole i ve všední dny a tak hledal způsob, jak poznat své nové bydliště právě na kole. Tak se zrodil nápad: projet si postupně všechny plzeňské ulice na kole. Zeptala jsem se ho, jak to probíhalo a co mu to dalo:

Honza: Když jsem s tím začal, neměl jsem moc času vyjíždět za město, tak jsem si říkal, že bych se mohl projíždět po městě. Chtěl jsem ale mít nějaký cíl, kam jet. Těch nápadů nebylo tolik, abych vymýšlel každý den, kam pojedu. Tak mne napadlo, že bych si projel celou Plzeň podle ulic a tím bych ji zároveň celou poznal.

Radka: Měl jsi inspiraci k tomuto konkrétnímu nápadu?
Honza: Konkrétní inspiraci asi ne, ale ještě když jsem v Plzni studoval, tak jsem slyšel historku o jednom studentovi, který si dal předsevzetí, že si dá v Plzni pivo v každé hospodě. Myslím ale, že to do zdárného konce nedotáhl.

Radka: Jak jsi s tím začal?
Honza: Udělal jsem si seznam ulic. Nebylo jednoduché ho sehnat. Oficiální seznam ulic na stránkách města není (Pozn. red. lze najít v databázi Českého úřadu zeměměřického a katastrálního) takže jsem nejdříve vycházel z nějaké mapy, kde byl rejstřík ulic. Pak jsem zjistil, že v tom seznamu nejsou všechny, tak jsem se snažil seznam aktualizovat. Později jsem si koupil aktuální mapu Plzně, která právě vyšla, a z té jsem pak vycházel.

Radka: Kolik těch ulic v Plzni bylo, když jsi začal?
Honza: Bylo jich asi kolem 1070, když jsem si je vypsal prvně. Když jsem skončil, tak jich ale bylo přes 1200. Ono těch ulic nebylo nově tolik přistavěných, ale nově se pojmenovávala místa, kde žádné pojmenování ulice nebylo. Jako například na Výsluní, na Malé Homolce, u Tyršova sadu, ve Lhotě, zahrádkářská kolonie u Skrvňan - tam ulice dřív nebyly pojmenované. Díky pojmenování těchto uliček jich do mého seznamu hodně přibylo. Stávalo se mi, že jsem několikrát projížděl některou uličkou, která žádný název neměla a pak najednou koukám, že je již pojmenovaná. 

Radka: Našel jsi třeba ulici, která by měla stejný název jako jiná v okrajových částech města, které Plzeň pohltila?

Honza: Ne, Plzeň to má udělané tak, že každá ulice má svoje jméno, které se v Plzni již nikde nevyskytuje. Toto pravidlo neplatilo vždy, ale mám za to, že vznikla nějaká vyhláška, která obcím nařizuje, že v jedné obci se nesmí vyskytovat dva stejné názvy ulic. V Plzni se proto muselo nejspíše také několik ulic přejmenovat. Myslím, že mezi ně patří ulice Rolní v Radčicích, kde ji jen změnou písmenka přejmenovali z Polní na Rolní, protože Polní už v Plzni je. Původní název se zde ještě vyskytuje na číslech popisných, kde je občas uveden i ten původní název ulice. Podobně je to patrné i v Křimicích v ulici Učňovské, která byla původně Školní. Snažil jsem se po těch cedulích koukat, abych zjistil, zda je ulice označená, jak by měla být. Je i spousta ulic, které označené nejsou. Jméno mají, ale označení v terénu se nenajde.

Radka: Podle jaké mapy jsi jezdil? Nebo jsi to jezdil po paměti?
Honza: Ze začátku jsem využíval hodně cyklistickou mapu, kterou jsem získal díky cykloprohlídkám, protože jsem se snažil jezdit tak, abych využil míst, kde vedou stezky. Prostě, abych se co nejvíc vyhnul dopravě.

Radka: Jak sis plánoval, že projedeš nějakou novou ulici nebo nové ulice?
Honza: Já jsem si řekl, že budu ulice projíždět abecedně. Kdybych si vybral oblast, kterou bych projížděl křížem krážem, abych projel co nejvíce ulic najednou, tak by mne to nebavilo. Chtěl jsem si to naplánovat tak, aby mne to pokaždé zavedlo někam jinam a trasa vedla jinudy. Abych si musel pokaždé vymyslet trasu mezi těmi ulicemi, které byly právě na řadě, abych ji naplánoval co nejlépe po té cyklistické stránce. Nešlo mi o to, aby to bylo nejkratší, ale aby to bylo optimální pro cyklisty.

Radka: Byl jsi limitován nějak kilometry, počtem ulic atp. na jednu trasu?
Honza: Většinou jsem jezdil v týdnu po práci, když jsem přišel domů tak ve tři, v půl čtvrté, tak jsem vždy chtěl někam vyjet tak na dvě hodinky - to stačilo. Záleželo také, jak byly ulice rozházené. Tím, jak jsem to jezdil abecedně, tak se dost často stávalo, že jedna ulice byla na jedné straně města a druhá na opačném konci. Jelikož jsem tímto způsobem těch ulic při jednom výletě moc neobjel, tak jsem si je ale zároveň i lépe zapamatoval. Takto jsem vlastně některá místa projížděl několikrát z různých stran a tak jsem tu oblast poznal lépe, než bych tam jel jen jednou a celé bych to tam prokličkoval.

Radka: Kolik jsi najel kilometrů na takové trase?
Honza: To bylo různé, většinou od 15 do 30 kilometrů. Záleželo na tom, kolik ulic jsem si vybral. Většinou to ale byly jen 2-3 ulice na jeden výlet.

Radka: Tak to bylo hodně výletů!
Honza: To bylo.

Radka: Kdy jsi s tím začal?
Honza: V září 2010 a skončil jsem přesně po pěti letech na den přesně v roce 2015. Přesně 17. září 2015. Myslel jsem, že skončím dřív, ale v roce 2015 jsem neměl tolik času, tak mi to trvalo celkově déle.

Radka: Vedl sis o tom nějaké záznamy?
Honza: Měl jsem ty ulice sepsané, do seznamu jsem si ty odjeté vždy odškrtnul a připsal k nim datum, kdy jsem je projel, takže přesně vím, kterou ulici jsem kdy jel.

Radka: Dokážeš si vybavit, která z těch ulic, které jsi projel, je nejdelší?
Honza: Asi Klatovská, protože většina lidí si asi myslí, že končí nahoře na Borech, ale ona pokračuje přes přehradu a konec ulice je až v Liticích. Klatovská mi dala zabrat, snažil jsem se ulice projet vždy poctivě celé...

Radka: Projížděl jsi je jen jedním směrem?
Honza: Ne, právě, že jsem chtěl projet i různé odbočné zálivy, tak jsem je projížděl oběma směry. Občas ta ulice není jen přímá, ale je různě rozvětvená. Třeba právě na Klatovské jsem přišel na to, že k této ulici patří i části, které jsou vlastně mimo hlavní komunikaci. A to jsem si myslel, že Klatovskou znám dobře. V Liticích je například nová výstavba pod ulicí Širokou, původně zde byl nějaký uzavřený dvůr, ale nyní z toho vznikla nová část ulice Klatovské, která ji spojuje s ulicí Širokou. Přestože domy jsou již bokem od hlavní komunikace, všechny mají adresu Klatovská.

Radka: Která z těch ulic byla nejkratší?
Honza: Těch je několik... Některé jsou takové, že mají jen jeden barák.

Radka: Pamatuješ si nějakou takovou?
Honza: Například Jachtařská ulice... Tu si dobře pamatuji, ta mne zaujala. Ta je u Borské přehrady. Takových zajímavých ulic je víc. Některé se ani nedají projet, protože jsou na soukromém pozemku a ještě za branou.

Radka: Takže je tam zákaz vjezdu všech vozidel?
Honza: Vlastně se tam nedá vůbec vjet. To je v Radobyčicích. Takové ulice jsou tam hned dvě, Vnitřní a Ke Schodům a de facto je označení ulice jen u vjezdu do dvora a v tom dvoře jsou dvě nebo tři čísla popisná a do toho dvora se nedá vjet. To bych musel někomu vjet na zahradu.

Radka: Dokážeš říci, kolik jsi přitom najel na kole kilometrů?
Honza: Já si kilometry najeté na kole zapisuji denně, ale tohle jsem si při těch jízdách nesčítal.

Radka: Říkal jsi, že jsi projel na 1200 ulic, tak to mohlo být tak 500 cest. Počítejme tak 100 cest za rok v délce 15-30 kilometrů, takže průměrně tak 22 kilometrů, tak by to mohlo být až 11tis. km.
Honza: To asi tolik nebylo...

Radka: Když projedeš na druhou stranu města tam a zpátky, tak je to i 20 kilometrů.
Honza: To je pravda. Když bylo třeba horší počasí a mně se tolik nechtělo a věděl jsem, že ulice mám rozházené po různých koutech města, tak jsem projel třeba jen jednu. Nebo mne překvapila změna počasí - přihnala se přeháňka a já jsem tu další ulici už nestihnul projet. Ale i při té jedné cestě se dá najet 10 kilometrů hravě. A to jsem bydlel skoro ve středu města, ne na okraji.

Radka: Takže ten odhad - asi 10 tisíc kilometrů by mohl být reálný, že?
Honza: To asi ano. Když jsem jel ty delší trasy, tak jsem někdy zvládnul i tři ulice. Jen výjimečně se mi stalo, že jsem jich stihl více. To jen když byly ty ulice poblíž sebe, což se moc často nestávalo.

Radka: Kdybychom počítali, že jsi ujel za rok 100 tras po 15km, tak to za 5 let vychází na asi 7,5 tisíce kilometrů.
Honza: To by možná i odpovídalo, mohl bych tu zkusit spočítat přesně...

Radka: To by možná některé čtenáře zajímalo... Třeba by se někdo chtěl vydat ve tvých stopách.
Honza: Ono tohle ježdění po ulicích není ani tak náročné. Člověk si vyjede jen tak na dvě hodinky... Není to náročný výlet, který by někdo nezvládnul ujet. Do 20 km - to ujede každý. I pokud není trénovaný. Mně na tom bavilo to, že člověk poznával místa, kam se normálně nedostane, nebo kam by ho v životě nenapadlo jet.

Radka: Stalo se ti někde, že bys vzbudil nekalé podezření, že tam šmejdíš a tipuješ si dům k vykradení, nebo něco takového?
Honza: Faktem je, že některé ty uličky jsou takové, že nikam nevedou, takže hodně lidí koukalo přes plot, co je to tam za blázna, který se tam žene. Často taková ulice ještě navíc vedla do příšerného krpálu, kam by asi nikdo jen tak bezdůvodně nešlapal, takže když se tam objeví někdo, kdo tam šlape do kopce, tak lidé překvapeně koukali, co tam pohledávám. Já jsem se na konci ulice otočil a zase jsem odjel. (smích) Jednou se mi stalo na Valše v místech, kde jsou nyní nové ulice, bylo to konkrétně v ulici Slavíkové, že jsem do ní zajel. Byly tam nově postavené baráčky a lidé, kteří je tam mají postavené, byli na zahrádkách. Té paní, co byla na zahrádce, se to nelíbilo, že do ulice jedu. Tvrdila mi, že je to soukromý pozemek. Říkal jsem, že je to ulice, tedy veřejný pozemek, a ona oponovala, že ten pozemek jim patří. Já jsem si to později pak ověřoval, jak to tam s těmi pozemky je. Je pravda, že tahle ulice je na společném pozemku všech vlastníků z té ulice, ale je tam věcné břemeno - cesta.

Radka: Kterou mapu bys doporučil cyklistům, kteří by tě chtěli následovat? Tys totiž potřeboval nejen ty ulice, ale i mapu, podle které si mohl naplánovat trasu na kole.
Honza: Já si trasy plánoval hlavně na internetu, kde jsou mapy aktuální. Na Seznamu, jsou v mapě informace čerstvé. Také se mi jednou stalo, že na Mapy.cz byla ulice, která v terénu ještě nebyla označená, ani dokonce na stránkách města Plzně, kde má město portál s vlastní mapou, tak ani tam ještě ta ulice nebyla. Právě do této mapy jsem občas nahlížel. Jsou totiž ulice, které jsou značené, že se nějak jmenují. Ve skutečnosti to není oficiální název a dokonce domy, které tam jsou, mají adresu úplně jinou, ale na mapách se to objevuje. Je to například v Křimicích ulice Balíková. To ale není oficiální název té ulice. Všechny objekty, které v této ulici jsou, jsou vedené v ulici Křimické. Balíková ulice oficiálně neexistuje.

Radka: A byla tam červená cedule s názvem?
Honza: Ne, nic takového tam nebylo.

Radka: A jak jsi to vlastně zjistil?
Honza: Našel jsem to v některých mapách, přitom to není pravda.

Radka: Takže jakou mapu bys cyklistům doporučil?
Honza: Já jsem jezdil s cyklistickou, kterou jsem získal v Info centru v Plzni. Tu jsem měl u sebe, když jsem někdy bloudil, ale to bylo tak nějak ze začátku, když jsem hledal některé ulice. Když už jsem měl něco naježděno, tak po roce, roce a půl jsem Plzeň měl najetou moc dobře, to už jsem mapu nepotřeboval. Mapu jsem potřeboval spíš na to, abych ulici projel dokonale, prostě úplně celou, ale to jsem si zjišťoval již před jízdou. Občas se stává, že ulice pokračuje ještě kousek dál a tam to již není označené, takže člověk ani neví, že to k té ulici patří.

Radka: Maloval sis do mapy ulice, které jsi již projel?
Honza: Ne, plánoval jsem si, že by to mohlo být zajímavé, ale nějak jsem to nezrealizoval.

Radka: Ty nejsi z Plzně, ty ses do Plzně přistěhoval. Jaká doba uplynula od doby, kdy ses do Plzně přistěhoval, do doby, kdy jsi dostal nápad projet si všechny plzeňské ulice na kole.
Honza: Se mnou je to trochu složitější. Do Plzně jsem prvně přišel už v roce 1998, protože jsem v Plzni studoval, takže Plzeň jsem znal jen tam, kam jsem musel chodit. Čtvrti jako Doubravka, Skvrňany a podobné, to mi vůbec nic neříkalo. To byla místa, kam jsem se nikdy nepotřeboval dostat. Znal jsem jen část Plzně, kterou jsem potřeboval. Pak jsem byl nějakou dobu pryč a přistěhoval jsem se do Plzně až v roce 2007 a ten nápad projet si na kole plzeňské ulice vzniknul v roce 2010. V roce 2007 jsem tu totiž ještě ani neměl kolo, takže jsem na kole po Plzni nejezdil. Na kole jsem po Plzni začal jezdit až poté, co jsem si v Plzni pořídil vlastní bydlení, kde jsem měl i svoje zázemí. To bylo asi v polovině roku 2008, kdy jsem si od rodičů přivezl i věci jako kolo, které jsem před tím neměl kam dávat. Teprve od roku 2008 jsem tady v Plzni začal jezdit.

Radka: Objevil jsi i ulice bez označení?
Honza: Ano. Ulice, které nejsou označené, jsem si do seznamu vyznačil. Ulic, které mají oficiální název, ale v terénu jejich oficiální označení nenajdete je v Plzni asi kolem stovky. Některé, jak jsem později zjistil, byly nově označeny. Jako například Krásná ulice...

Radka: Tu znám!
Honza: Ta byla pojmenovaná a nebyla označená. Pak se tam ten nápis objevil. Pak jsem koukal, že ho někdo ukradnul, asi se někomu ta cedule líbila a teď ta ulice zase znovu označená je. Ta ulice má pěkný název, tak se to asi někomu líbilo, že si asi ceduli vypůjčil.

Radka: Setkal ses často s tím, že byla cedulka, která označuje ulici, poškozená?
Honza: To jo! Dokonce jsem objevil, že na cedulkách jsou staré názvy ulic, jak se jmenovaly původně před přejmenováním.

Radka: To by mne zajímalo.. . Jakých ulic se to týkalo?
Honza: Teď si vybavuji jednu - to je právě ta Na Jíkalce, která je na starší ceduli označena U Jíkalky. Takových ulic, které byly přejmenovány, je ale více viz již zmíněná Rolní a Učňovská. Staré cedule s názvy ulic se moc nevyskytují, staré označení ulic se najde spíše jen na číslech popisných.

Radka: To může být pěkný tip na výlet pro tvé následovníky...
Honza: Někde bylo umění nějaké označení vůbec najít. Taková Karlovarská ulice je jedna z nejdelších v Plzni. Třeba tam bylo umění najít, kde je vůbec označená. Skoro nikde není označení této ulice, našel jsem jen dvě cedule po celé její délce!

Radka: Standardně má být název ulice stejně jako číslo orientační bíle na červeném podkladu. Setkal ses někde v Plzni s nestandartním označením ulice, které by neodpovídalo tomuto červenobílému standartu?
Honza: Setkal. Bylo jich několik. Bylo patrné, že to nebyly tabulky od města, ale že si to někdo nechal vyrobit. Na tohle jsem narazil na Bručné. Tam si to někdo označil sám. Od města tam cedule nebyla žádná. Bylo zajímavé, že na některých mapách byly ulice, které se připravují do výstavby, ale za celých těch pět let, co jsem po plzeňských ulicích jezdil, k té výstavbě nedošlo. Stále je tam jen pole, žádná ulice tam neexistuje. V roce 2010 byl nějaký návrh, tak jsem si říkal: „Než já se dostanu k písmenu, pod kterým to je, tak mezitím už bude ta ulice postavená,” a ona není postavená doteď. To je například v Černicích, kde se plánovala výstavba směrem k obchoďáku. Mezi Bručnou a Olympií se plánovaly ulice, které doteď nejsou zrealizované.

Radka: Byly cedulky se jmény značek často nějak poškozené? Dříve se dělaly poctivé smaltované, bývají spíš nějaké plastové destičce.
Honza: Ani ne, spíš jsou úplně ukradené a tedy chybí. Teď, jak označovaly ulice na Výsluní, tak jsou cedule jen přidrátované na plotě. Ono je to těžké, kam tu ceduli vlastně dát.

Radka: V zákoně je, že vlastník musí strpět umístění cedule.
Honza: Každé město to má trochu jinak... V Trhových Svinech, odkud jsem, tak tam jsou čísla popisná a ještě i názvy některých ulic na modrém podkladu bíle napsaná. Ale nově se již přidělávají pouze červené. Čísla popisná zůstala v modré.

Radka: Stalo se teď, poté, cos všechny ulice již projel, že tě to poznamenalo? Máš z toho profesionální deformaci, že se třeba koukáš po cedulkách, když jsi někde mimo naše město? Koukáš, zda jsou někde lepší a zda mají všechno označeno?
Honza: To asi ne, protože to bych je musel projíždět tak dokonale jako tu Plzeň.

Radka: Ani v cizině? Víš, z čeho jsou například značky označující ulice v některých italských městech?
Honza: To tedy netuším...

Radka: Jsou z mramoru. Pamatuji si, že jsem si říkala, jak je to bohatý stát, že si to může dovolit z mramoru. Ve Francii je někdy jen vepíšou do fasády. V Provence bývá často nápis složen u malých ornamenty ozdobených obkladaček, ve středověkem městečku Perouges, které jsme navštívili při zájezdu do Auvergne, byl nápis z vykovaných písmen vsazen přímo do fasády. Honzo, děkuji ti za rozhovor a za inspiraci k malým výletům, které si může nejen v Plzni naplánovat každý. Přiznám se, že jako rodilá Plzeňanka se trochu stydím, protože jsem v některých ulicích v Plzni nikdy nebyla. Možná si sem tam nějaký odpolední výlet do neznámých ulic také udělám. Možná, že tě bude následovat i někdo další z našich čtenářů a třeba o tom i napíše do diskuse pod tímto článkem.

Přečtěte si také

Jiří Grygar: Na kole rád závodím sám se sebou -  rozhovor se známým astrofyzikemo jeho vztahu ke kolu

Cykloprohlídky opět představí méně známá místa i cesty - vše o letošních cykloprohlídkách

Míra Klas: Chci propagovat cyklodopravu osobním příkladem - rozhovor s předsebou Společnosti pro veřejnou dopravu o jeho vztahu ke kolu a cyklistice

Diskuse (3)

Fotogalerie

Někdy to bylo spíš hledání ulice

Karlovarská spolu s Klatovskou tvoří nejdelší průjezd Plzní

Někde byla ulice slepá a končila zavřenými vraty

Nejvíce nových ulic v Plzni přibylo označením těch v chatových a zahrádkářských osadách

Najdete tu ale také jiné cedulky s označením ulic...

V Honzových rodných Trhových Svinech jsou názvy ulic psány bíle na modré

Takové modré tabulky můžete spatřit i nedaleko Plzně. Víte kde?

Takto jsou označeny ulice ve francouzském středověkém městečku Perouges

Míst, kde jedna ulice přechází plynule v druhou je i v Plzni několik