David s Goliášem vítězoslavně v cíli

Pokud máte rádi dobrodružství nebo jen tak jízdu krajinou na kole s přáteli, pak byste měli zkusit spálenopoříčský orientační závod Cyklisticky za zážitky. Je úplně jedno, zda jste zvyklí jezdit desítky kilometrů nebo jen kratší tratě, zda je to terénem nebo po lepších cestách a silnicích, protože v tomto závodě si trasu sestavujete sami. Každý tým (dvou či vícečlenný) si pak přiveze jiné zážitky. Trasy se každý rok mění, jen účastníků přibývá. Ti, co jednou vyzkoušeli, přijíždějí znovu. To byl i můj případ. A zážitků jsem si přivezla dost...

Autor: cykloRADKA (text&foto), Michal ARNOŠT (foto), Monika ROJOVÁ (foto) Aktualizace: 24.09.2012
Vstoupit do diskuse (6)

Cyklistické orientační závody mne už lákaly dříve, ale stále jsem se s nimi nějak míjela. Loni mi to konečně vyšlo a zkusila jsem to poprvé. S mým cykloparťákem Vojtou jsme si zajeli na první pokus pro 6. místo. V   tomto závodě nejde ani tak o umístění, jako spíš o zážitky, což už ostatně napovídá název. A těch v kopečcích kolem Spáleného Poříčí můžete zažít dost. Zvlášť pokud terén dobře neznáte a mapa vás zradí. V čem se cykloorienťák liší od běžného závodu? Je to snadné - kritérium pro hodnocení není jen čas, ale i body, které se s časem dojezdu do cíle sčítají. Před startem dostanou přihlášené týmy mapu se zákreslenými kontrolami - letos bylo 30 kontrol. Každá má ale jinou bodovou hodnotu. Nejnižší bývají za 10 bodů, nejvyšší letošní byla za 80 bodů (byla jediná), druhá nejvyšší hodnota byla 50 bodů. K tomu pár kontrol za 20 nebo 30 bodů. Je na vás, jak si naplánujete sbírání bodů na kontrolách, dojet byste ale měli do časového limitu. Ten byl letos, stejně jako loni, 5 hodin. Kdo přijel po 15 hodině, přišel za každou minutu o 2 body, ale to jen v případě, že dojel do 15.15 hodin. Pokud dojel déle (třeba jen v 15.16 hodin) přišel za každou minutu o 10 bodů. Při dojezdu více než hodinu po limitu, je tým diskvalifikován. Každá kontrola je opatřena bílooranžovým lampionkem s číslem a s kleštičkami. Těmi štípnete do závodního průkazu a vytvoříte tak děrovaný vzor z kleštiček plných ostrých kovových trnů. Pro případ, že by někdo, třeba z legrace, lampionek schoval či přemístil, nasypou pod něj organizátoři drobné papírové útržky s číslem kontroly, které slouží jako náhrada za štípnutí kleštiček do závodního průkazu.

Před startem

Přestože jsem se vrátila ze služební cesty ve Slovinském Mariboru (EHMK 2012) pozdě večer a do postele se dostala až po půlnoci, domluvila jsem se s Karlem, že do Spáleného Poříčí raději vyrazíme dříve. Po celodenním sezení ve vlaku jsem si potřebovala protáhnout tělo a tak jsem na cestu na kole do Spáleného Poříčí nasadila ostřejší tempo. Ze Světovaru jsme tam byli za 70 minut, což představovalo průměrnou rychlost nad 21 km/h. U sokolovny se právě začalo s přípravami a stěhováním stolečků. Udělala jsem pár fotek, než se rozjela registrace a pak se s Karlem postavila do fronty na závodní číslo a mapu. Dostali jsme pětadvacítku. Nejdříve jsme si zakreslili bodové hodnoty do mapy, pak začali plánovat trasu. Na start jsme šli s rámcovým plánem - vyjet nad Poříčí směrem na Struhaře a sbírat kontroly cestou k Bukové hoře. Vzpomínala jsem na mého loňského parťáka Vojtu, který doma smutnil, že nemůže jet.

Vyjíždíme na trať

První dvě, tedy kontrolu 2 a kontrolu 4 jsme zvládli docela rychle. U té první jsme se potkali s několika týmy, u té druhé jsme zahlédli zdáli jen jeden. Dost nám to ale pomohlo, protože jsme odbočili na polní cestu dříve, než jsme měli, a díky tomuto týmu jsme se nemuseli vracet. Místo toho jsme to vzali po louce kopcem dolů rovnou ke kontrole. Cestou zpátky na kopec jsme potkávali další týmy. Na kopci jsme se rozhodli zajet ještě pro šestku. Jak se ukázalo později, toto rozhodnutí nám zřejmě bylo osudné. Projetá lesní cesta se záhy změnila v hnusnou průsekovku, kde bylo kvůli vodou zalitým rygólkům nutné vést kolo a místy ho i přehazovat přes vodu. Protijedoucí tým nás varoval. A měli pravdu. Díky GPSce jsme se na cestu, kde měla být kontrola 6 za pouhých 10 bodů správně napojili, na rozdíl o těch, co jeli za námi. Jak se ukázalo, od silnice vedla ke kontrole docela slušná lesní cesta, v mapě byly ale obě značeny stejně. Právě když jsme se na cestu napojovali, přefrčel nás jiný závodní tým. Ti to tu rozhodně znali. Po pár desítkách metrů jsme si konečně štípli šestku a najeli na silnici. Když jsme se rozjeli z kopce směrem na Smederov, zahlédla jsem vpravo houf cyklistů, kteří přijížděli z lesa. Jak mi později jeden z nich sdělil, oni šestku nenašli.

U kontroly na Smederově jsme potkali Rumové víly a já zjistila, že mi při tom přehazování kola v lese někde vypadla z rámu litrová lahev plná vody. Tu druhou jsem měla už zpola vypitou. To mne tedy zamrzelo. Karel štípnul a my se snažili ujet nejen Rumovým vílám, ale také dalším týmům, které za námi ke Smederovu dojeli. Podařilo se. Když jsme zabočovali na cyklotrasu 2148 v Myti na Bukovou horu, nikoho jsme za sebou neviděli. Vypadalo to nadějně. Dojeli jsme tým, který do kopce odkládal nadbytečnou ústroj. Cestou k závoře nad Ždírcem, kde byla kontrola 8 jsem udělala foto nádherné louky se soliterními stromy a nabídla sobě i Karlovi glukopurové tabletky. Pro zbytek stoupání na Bukovou horu se budou hodit. A hodily. Tenhle kopec jsem ale znala a dobře věděla, co nás čeká. Kontrola 9 za 80 bodů byla za asistence Moniky Rojové, která náš tým vyfotila. Dozor nad dodržováním pravidel, tedy, že se tým nevzdálí na doslech, bývá právě u bodově vydatnějších kontrol obvyklý. Ke kontrole 27 u památníku amerických letců to šlo vcelku dobře, i když průseková cesta nebyla nic moc. Od památníku dolů do Kláštera jsem si cestu pamatovala a věděla, že je to asfaltka, po které to pofrčí. Předjel mne jeden z Patnácky, jeden z týmu, který jsem potkali u památníku. Lehce jsem ho upozornila, že cestou z kopce ztratil zbytek týmu... Nezdržela jsem ho ale na dlouho, dole nás zase dojel. Profrčeli jsme kolem klášterní zdi a zabočili ke hřišti. Vzpomínala jsem, kde je ta lávka, na které má být kontrola 11. Najít ji bylo s GPSkou hračka. Zbytek týmů za námi jsme setřásli. Jen co jsem odložila kleštičky, blížili se ke kontrole z druhé strany DR.Avci. V  tu chvíli mi nedošlo, že jsme na druhé straně vody, než jsem chtěla být. Od lávky totiž vedla pěkná polňačka, která posléze jako pěšina vyústí bez stoupání u nádraží ve Dvorci u Nepomuka. Pohodová cesta kolem vody. No když už jsme se ocitli na druhém břehu a cesta tu nevypadala valně, vrátili jsme se kousek (ovšem s časovou ztrátou) a pokračovali k Zelené hoře, kde byla kontrola 12 za 20 bodů. Ještě kousek to od ní bylo do kopce, pak ale dlouhý pěkný sjezd. Vystoupali jsme nepříjemný kopeček ve Vrčeni, minuli mašinkové muzeum - jen jsem Karlovi ukázala domek s mašinkou na fasádě a železničním semaforem u něj - a pokračovali ke sv. Vojtěchu. Kaplička je kousek nad silnicí. Ten krátký kopeček je ale docela strmý, takže kdo to tu zná, nejspíš by zvažoval, že pošle parťáka nahoru štípnout a počká na něj dole. Právě proto tady byl Michal. S foťákem čekal na závodníky a zjišťoval, kdo se umí smát i při výšlapu do prudkého kopce. Za nás štípal kontrolu 20 Karel, já ho při tom fotila.

Po pár stech metrů jsme u silnice našli zelenou turistickou značku a po ní se vydali k padesátibodové kontrole 21 pod Štědrým. Věděla jsem, že je asi v půli kopce studánka a cesta k ní je dost ošklivá. Jenže to byla lesní cesta, která začínala u silnice o pár metrů dál. Zelená turistická značka byla ještě horší. U studánky jsme se tedy nabumbali, doplnili vodu a slupli svačinku. Když jsem viděla tým na horských kolech sjíždět proti nám, jen jsem koukala, zda se nebudou z kopce dolů kutálet. Po této strmé cestě bylo totiž i tlačení kola náročné. U zasloužené kontroly 21 si dával jeden tým nad mapou svačinku. My se rozhodli dojet ještě pro 30 bodů na kontrole 25 v Kladrubcích a cestou zpátky sebrat 10 bodů na kontrole 24 u Přebudova. Tady je ale hodně kopců a nám ubývalo sil. Začínalo mne mrzet, že jsme ráno do Poříčí tak hnali. V 15 hodin jsme byli za Radošicemi. Sice jsme získali ještě 20 bodů na kontrole 19 nad Dožicemi, ale už nám začínalo být jasné, že dojet v časovém limitu bude nerálné. V 15.15 hodin jsme na silnici u Chynína lehli na kolo a jeli, co to šlo. Během 16 minutového dojezdu do Poříčí jsme sjeli 200 výškových metrů a trochu si vylepšili průměrnou rychlost. V cíli jsme byli v 15.31 hodin se 290 body. Přestože jsme kvůli pozdnímu dojezdu ztratili hodně bodů, byli jsme spokojeni. A jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že strategie vítězů byla podobná jako naše, a trasa bez té zapeklité šestky skoro totožná, tedy jen do Dožic, odkud jsme už museli frčet a zbylé kontroly nechat napospas osudu.

Naše trasa na mapě a v číslech

Celkový čas jízdy 4 hodiny 28 minut

Nastoupáno (podle GPS) 883 výškových metrů
Nejvyšší bod trasy Buková hora
Průměrná rychlost (bez zastávek) 15.54 km/hod
Délka trasy 69,44 km (+25km Plzeň-Poříčí a +25km zpět)
Kontroly celkem 290 bodů
Body na trase časově:
10.00hod - Start ve Spáleném Poříčí
13.00hod - Buková hora
15.00hod - za Radošicemi

15.31hod - dojezd k sokolovně ve Spáleném Poříčí
GPS záznam trasy najdete zde.
Výsledková listina v příloze tohoto článku (vizte níže)
Trasu, resp. kontroly a jejich bodové hodnoty připravil David Regent.  

Rozhovory s nejlepšími

Nejdříve jsem se povyptávala loňských vítězů, kteří letos skončili jako druzí. Pavel a Vašek, tým DR.Avci jeli se závodním číslem 5.

plzenskonakole.cz: Tak jak se vám jelo?

Vašek: Dobře, dobře, zase dobře:)

plzenskonakole.cz: Kudy jste jeli? Jakou jste zvolili strategii?

Pavel: Dobrou (smích)

plzenskonakole.cz: Strategie byla dobrá, tak jaká byla? (smích)

Vašek: Já nevím, strategie byla vyhrát.

Pavel: Pocitově jsme to vzali doprava a pořád jsme to točili na pravou ruku.

plzenskonakole.cz: Jo, takže kolem Poříčí doprava a posbírat všechno, co je po cestě. A které hodnotné mety jste si vzali za cíl?

Pavel: Všechny nejvyšší. Padesátku, osmdesátku.

plzenskonakole.cz: Třicítku jste nechali?

Vašek: Třicítku jsme nevzali, ta byla moc stranou.

plzenskonakole.cz: A která kóta, která kontrola byla pro vás nejhorší, nejnáročnější?

Pavel: Šestka, tu jsme nenašli.

plzenskonakole.cz: A ztratili jste hodně času?

Vašek: Ztratili jsme první místo.

plzenskonakole.cz: Tak to zamrzí.

Vašek: Deset bodů nám chybělo.

plzenskonakole.cz: Děkuji Vám za rozhovor.

Pak jsem vyzpovídala vítězný tým VENDAKAREL, který jel s číslem 42. Vendula a Karel jsou z nedalekých Nezvěstic a cykloorienťák jeli poprvé.

plzenskonakole.cz: Jezdíte orienťáky, nebo jen jezdíte na kole?
Karel: Nejezdíme orienťáky, jezdíme hodně na kole.
plzenskonakole.cz: Jakou jste zvolili strategii?
Václava: My jsme si to promysleli tak k té Zelené Hoře no a pak už jsme si tak říkali podle času a koukali jsme kde je víc těch bodů...
plzenskonakole.cz: V kolik jste dojeli? Stihli jste to do limitu?
Karel: Pět minut, akorát jsme to měli.
plzenskonakole.cz: Kufrovali jste někde, zdželo vás něco?
Karel: Hned na začátku, jak jsme jeli na Struhaře, u dvojky.
plzenskonakole.cz: Která kóta byla nejhorší, která vám dala nejvíc zabrat?
Karel: Nejhorší, no Štědrý, tam jsme museli tlačit kola.
plzenskonakole.cz: To je u té studánky, ta padesátka?
Vendula: Jojo.
plzenskonakole.cz: Jeli jste po té zelené nebo po té cestě za ní?
Karel: Po zelené, to bylo nejkratší, ale časově trochu ztráta.

plzenskonakole.cz: Děkuji Vám za rozhovor.

Přečtěte si také

Cykloorienťák aneb jak jsme jeli na kole za zážitky - článek zachycující přípravu, průběh i vyhlášení vítězů orientačního cyklistického závodu Cyklisticky za zážitky 2011, který se konal 17. září v okolí Spáleného Poříčí. Zážitky z cesty jednoho závodního týmu včetně rad, jak se na závod připravit, i když nejste závodníci nebo jste cykloorienťák ještě nejeli. Doplněno bohatou komentovanou fotogalerií z akce i samotného závodu. 

Cyklisticky za zážitky 2012- shrnutí a výsledková listina - info o akci Cyklisticky za zážitky 2012 na stránkách MAS Nepomucko, spolupořadatele akce

Jak jsme se projeli regionem a zlomili přitom rekordy - nezvyklý závod, skvělý zážitek - tak lze hodnotit akci Západočeským regionem za 17 hodin. Po dlouhých přípravách jsem konečně vyzkoušela a vyrazila s Vojtou na trať individuálního cyklistického závodu, abych pokořila svůj vlastní rekord v počtu ujetých kilometrů za den

Na kole ze Spáleného Poříčí - na výlet či na víkend? - několik tipů na cyklovýlety ze Spáleného Poříčí i s mapkou a popisemzabalené i se službami jako cyklobalíček ze Spáleného Poříčí

Odkazy

http://lomicak.rajce.idnes.cz - fotogalerie pořadatelů s fotografiemi z celé akce Cyklisticky za zážitky 2012

http://lomicak.rajce.idnes.cz - fotogalerie pořadatelů s fotografiemi z celé akce Cyklisticky za zážitky 2011

www.spaleneporici.cz - stránky podbrdského městečka Spálené Poříčí s informacemi o akcích i zázemí pro ně 

www.bike-adventure.cz - stránky orientačních závodů na kole

www.plzenskonakole.cz - na našem portále v sekce AKCE najdete pozvánky na cykloakce v našem regionu i těch okolních

Přílohy

Diskuse (6)

Fotogalerie

Začali jsme registrací v sokolovně ve Spáleném Poříčí

...kde jsme vyfasovali závodní číslo 25

Pak následovala krátká porada nad mapou

Michal Arnošt všem vysvětlil pravidla závodu

Všichni pozorně poslouchali

Přitom poočku studovali mapu

Tradiční společné startofoto

A minuta před startem...

Na první kontrole (č.2) nad Spáleným Poříčím se náš sešlo víc

K té další (č.4) jsme dojeli po louce - štípal Karel

Šestka nás pěkně zdržela, ale na konec jsme ji našli

Cesta k ní byla ale špatná a já někde přitom ztratila cyklolahev s vodou

Na Smederově (č.7) jsme se potkali s Rumovými vílami

K osmičce nad Ždírcem jsme zajížděli shora a potkali tým Kitewixs

Předjeli nás, když jsem fotila

Tuhle nádhernou louku nad Ždírcem

Devítka na Bukové hoře byla za 80 bodů - s radostí jsem si štípla

Poctivost závodníků tu sledovala Monika Rojová, ta nás také vyfotila

Průseková cesta k sedmadvacítce nebyla nic moc

Navíc jsme museli dávat pozor - bylo to místo, kde nám vedení modré TZ v mapě nesouhlasilo s terénem

O této odpočívce na Bukové hoře jsem nevěděla

Jedenáctku v Klášteře u lávky jsme našli snadno a dokonce se nám podařilo setřást tým, který jsme potkali při štípání kontroly č.27 u památníku US letců

Proti nám právě přijížděli ke kontrole DR.Avci

Kontrolu na Zelené Hoře jsme nabrali vlastně neplánovaně

U č.20 u Sv. Vojtěcha nás čekal krátký, ale šťavnatý kopec

A taky Michal s foťákem

Poté jsme se vydali po zelené TZ k č.21

Já se napila a doplnila zásoby vody do zbývající cyklolahve

Spolu se svačinkou to byla vhodná pauza - zbytek kopce byl náročný i na tlačení kola

Tohle štípnutí patřilo k nejzaslouženějším

Přes kontrolu nad Liškovem jsme se vydali do Kladrubců

Tohle nádherné místo, kde jsme před pár lety piknikovali, jsem si narychlo vyfotila. Bohužel bylo pod mrakem

Po pětadvacítce za 30 bodů v Kladrubcích jsme sebrali ještě i 10 bodů u mýtní budky v Přebudově a přes č.19 nad Dožicemi šupajdili do Poříčí

I přes velice rychlé sjezdy jsme do cíle dorazili 31 minut po limitu

...ale s úsměvem na tváři a žážitky v srdci

David s Goliášem vítězoslavně v cíli

I jim se dostalo vřelého přivítání od organizátorů

V cíli si mnozí při gulášku prohlíželi fotky ze závodu

Někteří oddychovali před spálenopoříčskou sokolovnou

Jejich kola opřená o ni

Michal Arnošt již pilně počítal výsledky

Pak začalo vyhlašování, kterého se s ujali Michal s Václavem Zieglerem

My díky pozdnímu dojezdu zůstali na chvostě výsledkové listiny

Vyhodnocení probíhalo od konce

Tihle byli o něco rychlejší

Vyhlašování přihlížel špalír lidí

Ceny předával spálenopoříčský starosta Sokola Václav Ziegler

Tihle byli ještě lepší

...a tihle ještě lepší

Tříčlenný tým Dědouši a taťuldové, který skončil na 3. místě

Loňští vítězové DR.Avci byli letos druzí

A fanfára pro vítěze - tým VENDAKAREL

Medailisté na schodišťové "bedně"

3. místo tým Dědouši a taťuldové s 370 body a časem dojezdu 14.56h

2. místo získali DR.Avci s 370 body a časem dojezdu 14.53h

VENDAKAREL to všem natřeli, hned při první účasti na cykloorienťáku zvítězili s 380 body a časem dojezdu 14.55h

Po vyhlašování nám ukázali i mapu svojí trasy

Tady je v detailu

Za organizátory se s pozváním na příští ročník rozloučil Václav Ziegler

Většina účastníků odjížděla auty, nás čekalo ještě 25 km do Plzně - teď už ale v klidném tempu a s guláškem v bříšku