Na singltrek jsme vyrazili z nástupního místa U Spálené hospody u Nového Města pod Smrkem

Již několik let jsem se chystala projet si Singltrek pod Smrkem. Nový typ stezek pro kola, který vzniknul po velšském vzoru u česko-polské hranice, odstartoval doslova novou éru jednostopých singltrailů v přírodě. Dostat se do česko-polského příhraničí vlakem s kolem raději ani nezkoušejte, my jsme se tedy vypravili v osmi lidech větším autem s koly na vleku. Bikeři i zdatnější cykloturisté na horských i trekingových kolech. Jak jsme si to užili a co bychom mohli doporučit singltrekovým nováčkům?

Autor: cykloRADKA Aktualizace: 22.06.2014
Vstoupit do diskuse (3)

O singltreku jsem se poprvé dověděla na národní cyklokonferenci ve Velkých Karlovicích před sedmi lety. Projekt byl inspirován úspěšným britským projektem a chtěl vytvořit podobně jako v lesích ve Walesu i v Čechách resort, kam by mohli za svými cyklopěšinami jezdit bikeři. Po vzoru americké IMBY (IMBA = International Mountain Bicycling Association) byla založena česká ČEMBA (ČEMBA = Česká mountainbiková asociace) a ještě ručně, tedy s pomocí krumpáčů a lopat byla vybudována jejími členy první kroutící se pěšina pro kola v lese.

Nejstarší úsek červené trasy z nástupního místa ve svahu nad Novým Městem pod Smrkem jsme jako první vyzkoušeli i my. Naše osmičlenná skupinka čítala dva čistokrevné bikery, kteří jezdí všechny možné typy cest a cestiček mimo asfaltky a šest zdatných cykloturistů na horských a trekingových kolech, kteří jsou zvyklí jezdit trasy kolem sta kilometrů za den kombinující roviny i kopce a asfaltky s lesními a polními cestami různé kvality - od těch zpevněných až po ty jen projeté od aut či prošlapané od lidí. Všichni zvládají jízdu na kole po kamenité či blátivé cestě nebo pěšině, což byl základní předpoklad k tomu vyzkoušet si singltrek. Jediný, kdo měl již předchozí osobní zkušenost se Singltrekem pod Smrkem, byl biker Pavel, který nás také do Nového Města pod Smrkem svým 8+1 autem odvezl. Naše první zastávka hned po nastoupání prvních asfaltových výškových metrů vedla k infotabuli s mapkou tras v místě na mapách označovaném U Spálené hospody, místními nazývané jednoduše "na spálence". Srub, který tu nyní stojí, nabízí kompletní služby pro cyklisty - půjčovnu kol a občerstvení s posezením. V sobotu dopoledne bylo Centrum U Kyselky, které tu sídlí, doslova v obležení cyklistů. Kyselku tu opravdu najdete - nedaleko od tohoto bike centra asi kilometr po lesní asfaltové cestě je skutečný pramen Novoměstské kyselky. Zde si můžete nabrat do lahve či camlebagu léčivou vodu, která pochází ze stejných hlubinných obzorů, ze kterých léčivou vodu odebírají Lázně Libverda nebo Swieradov Zdroj. A že je toto místo skutečně oblíbené, potvrdí  i místní, kteří si sem jezdí pro vodu i s taškami na kolečkách. 

Z infotabule u křižovatky jsme zjistili, kudy které singltreky vedou, kde se kříží, kde se dá zastavit na občerstvení a hlavně, jak se na nich chovat. Základní rozdíl mezi běžnou cestou a singltrekem či singltrailem je, že je zpravidla jednosměrný, a na místech, kde by hrozilo, že na něj cyklista vjede v opačném směru, je na sloupku malá červenobílá značka jednosměrky. Když cyklista vjede na trasu, musí jet jen dopředu. Nováčci jsou trochu nejistí, když za sebou cítí rychlejšího cyklistu, který je chce předjet. V tom případě je nutná hlasová komunikace předjíždějícího s předjížděným. Pomalejší vpředu má uhnout ke svahu, rychlejší za ním ho předjede. Trénovaní bikeři se umí minout na vhodném místě, aniž by ten předchozí zastavil. I v naší skupince byli rychlejší a pomalejší a hlavně já jsem kvůli focení musela občas někoho předjet. Odpoledne po pár kilometrech na singltreku, už jsem to zvládala, jako ostřílení bikeři - tedy za jízdy.

Zelená, modrá, červená a černá

Na radu Pavla, který nám tentokrát plánoval trasy, jsme začali červenou trasou z nástupního místa U Spálené hospody k Lomnickému mostu. Lesní pěšinka se na Novoměstské straně nenápadně kroutila mezi stromy, sem tam se zhoupla i výškově, to zejména v místech, kde brodem překonávala nějaký malý potůček. Červená, která označuje střední náročnost, pro nás byla vhodná na to, abychom si jízdu na singltreku osahali. Zatímco na běžné lesní pěšině člověk většinou drncá přes kořeny, tady se pěkně houpe nahoru a dolů a díky upravenému podloží s kameny zpevněnými krajnicemi a přejezdy kořenů stromů. Po pískem vysypaném povrchu tu s dobrou vidlicí jedete pěkně plynule a jen si hlídáte stopu, kudy jet a při tom tělem klopíte zatáčky. Náš druhý biker Bohouš to popsal takto: „Byla tam místa, kde to mohli vést rovně, ale udělali to se zatáčkou, aby zachovali rytmus. Bylo to houpání jako na koni. Jel jsem vysedlej. Kolo pode mnou pak jede nahoru a dolů a tím pádem jede rychleji, než kdybych seděl v sedle."

Po asi 15 kilometrech jsme si řekli, že zkusíme kousek černé, která má být nejnáročnější. Zvolili jsme smyčku trasy, která vede přes hranici do Polska a umožňuje na několika místech zkrácení. Nakonec jsme ji ale projeli celou, což původně plánoval jen Pavel. Od rozcestí na staré česko-polské hranici jsme zastavili jen dvakrát. Všichni ale cítili, že černá trasa stoupá víc než červená, na které jsme začínali. Jiřina, která se singltreku zpočátku bála, rozdíl v náročnosti popsala slovy: „Já jsem s červenou neměla problém, užívala jsem si to. S černou jsem problém měla, protože mi ubývalo sil. Považuju se za cykloturistu a myslím, že červenou cykloturista zvládne - je to jen o rychlosti."

Jako poslední jsme projeli část modrého okruhu na sever od nového Města pod Smrkem a večer skončili jen kousek nad Bajkovnou, kde jsme se před tím ubytovali. Modrá trasa měla být nejméně náročná - vede totiž rovinatější částí lesa a aspoň mně přišlo, že se tolik nekroutí. Poprvé jsme se na ní setkali s krátkým obousměrným úsekem singltreku. Díky deštivému počasí posledních dní jsme ale modrou vnímali spíš jako označení trasy vedené mokrými částmi lesa, než jako nejsnazší trasu. Louží jako na modré jsme si totiž nikde jinde tolik neužili. První jezdec byl vždy ve výhodě - v čiré vodě mohl zahlédnout kámen, ale i odhadnout hloubku louže v jejích částech a pro průjezd volit optimální stopu, jezdci za ním vjížděli do rozvířené vody ale naslepo. Na kámen v louži jsme ale narazili jen jednou. Ještě štěstí, že tuhle trasu jsme jeli až nakonec. Několik posledních louží bylo tak hlubokých, že si kluci při šlapání do pedálů nabrali do bot. Já jsem většinou při průjezdu loužemi nohy zvedla, což mne od promočených bot zachránilo.

Tratě singltreků čekají na všechny zdatné i nezdatné, leč nadšené cyklisty. Každý si tu najde svoji stopu a svoji porci adrenalinu. 

Značení a infotabule

Od roku 2009, kdy byl u Nového města pod Smrkem vybudován první singltrek, tras notně přibylo, stejně jako nástupních míst, kde jsou infotabule, bufety a dokonce i cykloservis. Vše důležité včetně toho, že na trasách se pohybujete na vlastní nebezpečí, se dovíte u mapy na infotabulích v nástupních místech a na důležitých křižovatkách. Aktuální mapu najdete také na internetu, nebo ji na letáčku získáte v některém z nástupních míst.

Stání, zastavování a předjíždění

Místa pro zastavení jsou jen na rozcestích, kde si také můžete odpočinout, napít se, nebo odložit nějaký kus oděvu. Sami poznáte, že při jízdě se musíte plně soustředit na to, kudy jedete, a s rozmyslem vybírat stopu, kterou vaše kolo povedete. Přestože singltrek je stavěn v devadesáticentimetrové šíři, ve výsledku musí vaše kolo většinou projet pásem širokým asi tak 50-30 centimetrů. Když je na trati louže, musíte zvážit, zda ji projedete rovně v plné hloubce, nebo při kraji, kde není tak hluboká. Vybočení ze směru vás ale zpomalí, navíc musíte brát v úvahu, co je na kraji cesty - zda je to kámen nebo strom. V celé délce je trasa singltreku dost přesně vymezena. Na místech, kde by někteří měli snahu vybočit a vyjet druhou stopu, jsou často, zřejmě záměrně, větší kameny, které mají udržet jezdce v dané stopě. Vyjet z trasy mimo zastávková místa bývá problém. V některých úsecích je těžké najít širší místo k předjetí. Pokud už na trase zastavíte, postavte se na její okraj ke svahu, tak aby ti za vámi mohli bezpečně projet. Nutno podotknout, že na zastavování mimo určená místa snad kromě náruživých fotografů, jako jsem já, na trati ani nepomyslíte. Není na to čas. Musíte se věnovat řízení. Nechat se rozptylovat něčím jiným, tím si koledujete o pád nebo aspoň o zavrávorání na trati. Přesto jsme se shodli na tom, že vhodně upravená místa na krátké zastavení třeba na fotku či na napití bychom uvítali zejména na místech s vyhlídkou do údolí. Těch jsme na našich asi 45 kilometrech na singltrecích projeli několik, ale fotky z nich nemáme. S bídou jsme si stačili všimnout, co krásného je okolo. Stačí ale zastavit, popojít ze stezky do lesa a můžete nerušeně fotit, svačit, či jen rozjímat uprostřed lesa. Bikeři s dobrými brzdami a řazením většinou předvídají chování ostatních cyklistů na trase a počítají s tím, že ostatní uživatelé, hlavně děti, mají rozdílnou výkonost. Snaží se být ohleduplní, buďte i vy. Dodržujte přitom doporučené  desatero bezpečnosti.

Než se vydáte na singltrek nebo singltrail

Až při návratu jsme hodnotili, zda naše příprava na tuhle pro nás novinku byla dostatečná. Společně jsme dali dohromady několik rad, které vám, pokud se chystáte singltrek pod Smrkem navštívit, mohou pomoci:

1. Řádně zkontrolujte kolo, hlavně brzdy a přehazování. Brzdy musí brzdit přesně a ve chvíli, kdy to potřebujete. Oproti jízdě na polní cestě, tady máte na brždění či jen malé přibržďování kratší čas. Zkontrolujte tedy špalíky či brzdové destičky, upravte lanko, či odvzdušněte brzdy, aby vám páčky brzdy zabíraly už při malém stisknutí. Kolo si ale vůbec nemusíte s sebou vozit. V testcentrech si můžete zarezervovat a vyzkoušet nejnovější modely kol, určených pro singltrek. Vybrat si můžete z nabídky tří výrobců.
2. Pokud vás zlobí přehazovačka, nebo vám „střílí" nový řetěz, asi byste měli cestu na singltrek odložit do doby, kdy budou fungovat spolehlivě. Když zrovna nebudete moci přehodit na silnici, kamarádi vás v tu chvíli objedou. Když se vám to stane na singltreku, může to být nebezpečné nejen pro vás, ale i pro jezdce za vámi.
3. Hlavně vidět - spíš než sluneční brýle se na singltrek hodí brýle čiré nebo žluté či oranžové, které okolní terén jakoby rozsvítí. Ochrání vás od bláta z kol jezdce před vámi (bikeři většinou nejezdí s blatníky) ale i hmyzem. Muška do oka, může být na místě, kde nemůžete hned zastavit, velice nebezpečná. Pokud nevidíte moc dobře a běžně brýle nenosíte, na sigltrek si je rozhodně vezměte. Naši obrýlenci si pochvalovali speciální sportovní dioptrické brýle s přídavnými tmavými skly, které lze lehce odklopit i jednou rukou.
4. Rukavice - potřebujete pro dobrý kontakt s řídítky. Když vám zpocené ruce na řídítkách kloužou, jen těžko můžete přesně vést kolo optimální stopou. Protože jedete lesem, doporučovala bych spíš celoprstové tenčí rukavice proti klouzání pogumovanou částí dlaně a prstů - na řidítkách opravdu nekloužou.
5. Focení - pokud stejně jako já, při svých cestách na kole fotografujete, tady budete mít nejspíš problém. Když za vámi někdo jede, nemůžete zastavit na místě, ze kterého byste záběr chtěli pořídit. Fotit v lese, kde bývají horší světelné podmínky, je mnohem náročnější, a navíc se často střídají v záběru sluncem osvícené plochy s těmi ve stínu, což většina, hlavně jednoduchých fotoaparátů, moc dobře nezvládá.
6. Pro nováčka není dobré vyrazit na singltrek o víkendu, kdy je na některých tratích opravdu rušno. Vyrazte aspoň o den dříve, třeba v pátek, abyste si jízdu a vyhýbání na singltreku osahali v době, kdy tam není tak hustý provoz. Ušetříte si tím počáteční stres hlavně z míjení zkušenějšími a rychlejšími jezdci přímo na trati.

Jak se na singltrek dopravit a ubytovat

Jedním z důvodů, proč jsem se na singltrek nemohla dostat, bylo, že do nástupních míst není moc dobré vlakové spojení. Cesta do Nového Města pod Smrkem trvá rychlíkem z Plzně 6,5-7,5hodin se 3-4 přestupy. Přímý rychlík Praha-Vršovice-Tanvald, který bere kola, jezdí třikrát denně. Bohužel z Tanvaldu je to ale k nejbližšímu singltreku 25 kilometrů přes téměř celé Jizerské hory. Jízdné do Nového Města pod Smrkem bez slev stojí z Plzně 397 Kč pro osobu a 100 Kč pro kolo vč. rezervace Místo+kolo, tedy Plzeň-Nové Město pod Smrkem - Plzeň celkem 497 Kč (při nákupu v pokladně). Zvládnout dva dny v této oblasti s využitím vlaku tedy dost dobře nejde. My vyjížděli na dvojdeňák v So po šesté ráno z Plzně, před desátou jsme byli u Bajkovny (přes 3 hod jízdy), kolem 10.30 sedali na kola. S delší zastávkou na jídlo v hospodě na náměstí, jsme s odpolední porcí modrého „vodního" singltreku dorazili k Bajkovně kolem 20 hodiny. Pak jsme ještě ostříkali zablácená kola (hadice na vodu je na Bajkovně k dispozici) a uložili je i s vlekem do garáže. Večer jsme zatopili v kamnech a v jídelně u společného stolu ještě probrali jizerskou trasu na druhý den - přes český Smrk (1124 m n.m.) a polský Smrek (1100 m n.m.) polskou stranou do Jizerky (oběd) a na Kamenec, kde nás už čekal Pavel s autem. Oddělil se od nás u polského Smrku a střihnul si ještě zbývající černou, co s námi nestihnul. Jak se později ukázalo, pěkně nám ten plán vyšel - jelo nás 8, ale i kdybychom měli plný počet lidí v autě, tedy 9, v Bajkovně bychom se všichni vyspali. Čtyři pokojíčky pro 8+ přistýlka s vlastní koupelnou nám cenou i vybavením plně vyhovovaly. Navíc jeden řidič a zdatný biker v jedné osobě, který nám popovezl auto, abychom se nemuseli vracet na stejné místo, nám rozšířil možnosti výletu.

Ubytovat se můžete také v kempu u koupaliště, ve Sportovním a relaxačním centru, kde je i krytý bazén nebo můžete využít i jiné možnosti. Spoustu ubytovacích a stravovacích služeb naleznete v Lázních Libverda, kde je také nástupní místo. Pokud má někdo radši luxusní služby, můžeme doporučit wellness hotel Antonie ve Frýdlantu. 

Naše minianketa

Při návratu z Frýdlantska jsem se všech účastníků zeptala na jejich zážitky, zkušenosti a rady, které by dali kamarádům, kteří by chtěli singltrek také vyzkoušet. V naší osmičlenné skupince byli bikeři i cykloturisté na horských i trekingových kolech různé kvality. Pohled každého člena výpravy byl tak vždy trošku jiný. Najděte si ten svůj a pak zvažte, zda si singltrek zkusíte.

Pavel (biker tělem i duší, jel na „fullu" tedy celoodpruženém horském kole) - Nemusel bych to jezdit každý den - není to můj šálek kávy. Třeba pětkrát za rok bych to jet nechtěl. Líbí se mi, že je to změna. Na to, jak se to jede rychle, je to relativně bezpečný. I s tím švihem daným zatáčkami a ďolíčky. Nenabereš velkou rychlost. Než se rozjedeš, cesta se totiž stáčí. Řazení přitom musí být rychlé a s předstihem - chce to na ně myslet včas. Mně se na Singltreku líbí, že vydáváš energii a vůbec to nevnímáš, že přitom jedeš do kopce. Vlastně si hraješ.

Bohouš (biker, jel také na celoodpruženém „fullu") - Nebyly tu chytáky, tedy nebezpečná místa. Člověk mohl jet stálou rychlostí, stále viděl dopředu, ne jako po cestách v přírodě. Oproti přírodním lesním pěšinám to bylo mnohem bezpečnější. Jízda po singltreku klade důraz na techniku jízdy i kola samotného. Jako je škola smyku pro šoféra, tak tohle je škola ježdění pro každého bikera.

Standa (cykloturista, který rád poznává nové, jel na horském kole) - Jsem rád, že jsem to absolvoval, že jsem to mohl vyzkoušet. Mým koníčkem by se to nestalo, já jsem spíš na cykloturistiku. Za bikera se nepovažuju. Neříkám, že jsem to jel naposledy. Možná bych si to ještě někdy vyzkoušel i jinde. Teď jsem totiž teprve poznal, co je to singltrek. Já sem jel hlavně kvůli Jizerkám, které znám z běžek. Přijel jsem hlavně kvůli neděli, singltrek byl pro mne bonus. Pro mne je červená dobře absolvovatelná, musí se jet přiměřeným tempem, ale byla místa, kde jsem málem skončil bez přilby na kameni hlavou. Přilbu jsem zapomněl.

Zdeněk (cykloturista cestovatel, brýle 3 dioptrie, jel na horském kole) - V lese na světelných přechodech slunce-stín jsem jen tušil, kam mám jet, ale moc neviděl, jel jsem trochu poslepu. Singltrek je pro každého, kdo jezdí na kole přínosem k zvládnutí techniky jízdy v terénu. Měl jsem pocit, jako bych v lese na kole tančil. Rytmus se samozřejmě měnil podle sklonu, lávek, potůčků, skal a vždy v tempu zvládnutého dalšího kroku jízdy.

Hanuš (cykloturista, který rád na kole vypne hlavu, ale zbytečně neriskuje, jel na horském kole) - Na singltreku jsem se cítil bezpečně, bylo to dobře značené. Hlavně kritické úseky (trojúhelníkem s vykřičníkem) a eventuální oboustranný provoz (krátký úsek na modré). Nikdy jsem tam nezabloudil, přestože jsem tam nikdy nebyl. Mně se navíc krásně odblokovaly záda - bylo to pěkné cvičení na protažení těla.

Honza (cykloturista, který s rozmyslem zkusí skoro vše, co jeho trekkingové kolo zvládne) - Bral jsem to především jako turistický výlet. Singltrek mě zaujal hlavně tím, že se jedná o projížďku převážně lesem a já do přírody jezdím nejraději. Osobně jsem postrádal zastávky na trase např. se zajímavou vyhlídkou do krajiny. Singltrek bych doporučil každému, kdo jezdí rád na kole v terénu mimo silnice a chtěl by si relativně bezpečně vyzkoušet rychlejší jízdu v terénu. S rychlostí stoupá náročnost na techniku jízdy a pohotové reakce.

Jiřina (cykloturistka, která s pomocí kamarádů zkouší nové trasy, cesty i destinace, jezdí na horském kole) - Já jsem si to taky užila. Na kole jezdí hodně lidí, kteří špatně vidí a brýle nenosí, tady by ale brýle mít měli. Mám jednu dioptrii a kdybych neměla brýle, tak bych neviděla kameny nebo kořeny a vůbec bych to nemohla odjet. Tady je opravdu nutné dobře vidět. Já jsem s červenou neměla problém, užívala jsem si to. S černou jsem problém měla, protože mi ubývalo sil. Červenou cykloturista zvládne, je to jen o rychlosti. Ráda bych to ještě zažila. Měla jsem pocit, jako kdybych se vrátila do dětství, s kolem jsem se víc spřátelila.

cykloRADKA (cyklonovinářka, co zkusí na kole vše, aby o tom mohla napsat, jezdí na na zakázku postaveném trekingovém kole) - Tady při jízdě nemáte čas na věci kolem, protože musíte sledovat nejen cestu ale i provoz před sebou a za sebou. Přestože jsem jela na trekovém kole, jízdu jsem si místy doslova vychutnávala. Jela jsem dost rychle a našim bikerům, co jeli na kolech se širšími plášti, často „dýchala na záda". Líbilo se mi houpání i zatáčky, jela jsem skoro pořád vysednutá, abych mohla upravovat těžiště kola i pohybem těla a lépe klopit zatáčky. Mám-li srovnat českou a polskou stranu, ta česká mi přišla lépe trasovaná a povrch sypaný pískem lepší než ten štěrkový na polské straně. Měla jsem jen problém s focením - na trati se špatně zastavuje a v lese s kontrasty světlo-stín a s rychlými cyklisty, to je mnohem náročnější.

Minislovníček

MTB trasa (nebo terénní stezka) - trasa pro horská kola vedená v terénu zpravidla mimo již značené turistické trasy KČT, mnohdy s náročnějším povrchem či větším převýšením.

Singltrek - úzké přírodní stezky projektované a budované v oblasti pod Smrkem. 

Singltrail -  úzká, zpravidla jednostopá, přírodní stezka pro cyklisty. Zkrátka to nejlepší co biker v přírodě rád použije.

Přečtěte si také

Nové MTB trasy otevřeli u Čerchova - o MTB trasách v česko-bavorském příhraničí u Čerchova

Jak budou fungovat nové české MTB trasy -  o plánech ČEMBy, jak značit MTB trasy

MTB trasy budou mít v ČR své značení - o konceptu nového terénního značení pro bikery v ČR

Singlík u Horní Břízy - lahůdka nejen pro bikery -  článek o tom, jak vznikal ručně dělaný sigltrail u Horní Bříjy, jen pár kilometrů severně od Plzně

Představujeme singlík u Horní Břízy, na cyklotrase z Třemošné - video projížďka po novém singltrailu mezi Horní Břízou a Třemošnou s komentářem o jeho vzniku

Odkazy

www.cemba.eu

www.singltrekpodsmrkemops.cz

www.bajkovna.cz

Diskuse (3)

Fotogalerie

Na singltrek jsme vyrazili z nástupního místa U Spálené hospody u Nového Města pod Smrkem

V novém srubu sídlí Centrum U Kyselky se službami pro cyklisty

Kromě občerstvění si tu lze půjčit nebo ostříkat kolo, k dispozici je i servis

Na první singltrek jsme najeli jen kousek nad hospodou

Nejstarší úsek se vine mezi sílícími kmeny listnatého lesa

Singltreky jsou vlastně pěšiny pro kola

Většinou vedou lesem

Občas křižují lesní průseky. Na pohledy do údolí, ale není čas.

Pěšiny jsou zakousnuté do svahu

Značení je na asi metrových sloupcích, aby cyklista nemusel zvedat hlavu

Malá červeno bílá-značka "jednosměrka" je na začátku každého úseku, aby na něj tímto směrem cyklista nevjel.

Rozdíly slunce-stín dělaly problém hlavně obrýlencům

Jedno z mála míst, kde šlo kouknout do krajiny, bylo před Obřím sudem

Je jasné, proč se toto nástupní místo tak jmenuje

Tento způsob parkování je maximálně pro biková kola. Já bych to své takto nezaparkovala

I tady je místo, kde si lze ostříkat zablácené kolo

Cesta se v lese často kroutí

Místy křižuje cesty nebo potoky

U Hubertky, stejně jako na ostatních nástupních místech, bylo v sobotu našlapáno

Po červené jezdili i zdatní mrňousové

Některé to rodičové teprve učí v závěsném kole

Tuto dvojku jsme obdivovali i my

Pavel vše sledoval a občas radil

Na singltreku už byl před pár lety

Černá už je náročnější

Na polské straně jsme zahlédli značení nastříkané na stromě

České klikaté S vystřídalo polské S s kolem na klikatící se stezce - docela výstižné

V místech křižování trasy s cestou pro lesní techniku byla zpomalovadla

Jedno z mála míst na černé, kde šlo na trase zastavit

V některých místech byly tzv. "posílací" zatáčky...

...tedy zatáčky v úhlu skoro 300 stupňů, do kterých se jako do každé serpentýny muselo nadjet

Černá se místy ve svahu zakousla i do skály

Někde po dřevěných lávkách překonávala mokřad

Uměle vytvořený zářez do svahu byl ještě dobře znatelný

Lávka přes potok a za ní zatáčka - černá byla technicky náročnější

Klopení zatáček - bez toho se na červené a černé neobejdete

Modrou si budeme pamatovat hlavně díky vodě - vede místy přes prameniště

Sprcha u Bajkovny byla nutná i pro kolo

Společně v Bajkovně