To, že jste na trase navštívili předepsaná místa, prokážete fotkou, zde např. u menhiru Mořinka

Před pár týdny mne oslovila jedna cyklistka s prosbou, abych jí pomohla najít parťáka na BikeHero. To jsem ještě nevěděla, jakou výzvu tahle trasa představuje. Mezi těmi, kteří hledají výzvy na kole nebo se jen chtějí projet po trase se spoustou zajímavých míst, se už ale dostala do povědomí. Letos ji vyzkoušeli další cyklisté. Denisa s Pavlem chtěli trasu zdolat za jeden den. Trasa BikeHero měří 159 kilometrů ale s převýšením 4139 metrů převážně mimo asfalt. To byla opravdová výzva pro hrdiny.

Autor: cykloRADKA (text), Denisa HOCMANNOVÁ (foto), BikeHero (foto) Aktualizace: 14.08.2020

Denisa Hocmannová se o téhle výzvě pro cyklisty dověděla loni v létě od spolužáka. Výzvy má ráda, tak si o této cyklistické začala na internetu zjišťovat víc. Četla komentáře těch, co trasu již projeli, tzv. finišérů, a začala shánět, kdo by s ní jel. Nakonec se domluvila s Pavlem Šimkem, který cesty i cestičky v okolí Berouna, na Džbánu i v Brdech dobře zná a navíc často jezdí za tmy „na čelovku". Asi týden po odjetí trasy jsem vyzpovídala tuhle BikeHero finišerku i jejího parťáka:

plzenskonakole.cz: Co tě přimělo přijmout tuhle výzvu a zdolat trasu nejlépe za jeden den?
Denisa: Byla to výzva zdolat trasu za jeden den a dokázat si, že ještě nepatřím do starého železa. Ještě nikdy jsem totiž tak dlouhou trasu nejela. Nejdelší měla 120 kilometrů a byla na pohodu, rozhodně ne takovým náročným terénem bez jakékoli větší přípravy.

plzenskonakole.cz: Jak ses na tuhle odvážnou výzvu připravovala?
Denisa: Příprava nebyla žádná. Jezdila jsem na kole jen po práci a asi dva týdny před plánovaným startem si projela část trasy (asi 90 km) z Berouna na Klíčavu s kamarádkou. Zkusila si přitom vyjet na kole polovinu stoupání na vrch Děd. Před akcí si četla na internetu reakce a zkušenosti těch, co již trasu projeli, tzv. finišérů. Zkušenosti z absolvování jsem si zjišťovala od známého, který okomentoval trasu slovy „že to byl masakr".

plzenskonakole.cz: Jaká byla cesta? Jak jsi to zvládala?
Denisa: Cesta byla krásná. Bylo fajn, že jsem měla parťáka, který cestu hodně znal. Cesta s ním byla pohodová. Vyjeli jsme v 4.45h ze Zdic a museli na trase navštívit 6 klíčových bodů. Bylo to pro mne náročné, hlavně kamenité sjezdy a výjezdy třeba na Velíz, tam jsme tlačili oba. Co jsem nemohla vyjet, to jsem tlačila. Cesta byla hezká. Původně jsme si mysleli, že to dojedeme za světla, ale tma nás chytla na Hředelské cestě směrem do Knížkovic. To byl pro mne největší masakr. Síly ubývaly, tam už se do toho dostávaly emoce, jeli jsme už na světla, tak jsem parťáka Pavla prosila, aby jel za mnou a svítil mi. To nám zbývalo asi 10 kilometrů do cíle. Já tu chtěla položit kolo, vyspat se v lese a pokračovat druhý den, ale Pavel mne nakonec přesvědčil. Říkal, že by mne sežrali komáři a že to máme jen kousíček, tak jsme to nakonec dojeli. Ono to bylo jen kousek, ale terénem, jakým jsem ještě nejela. Jinak byla ale cesta dobrá. To, co se mi původně zdálo být pro mne nesjízdné, jsem nakonec sjela. Opatrně, ale sjela. Naštěstí bez defektu. Jiní takové štěstí neměli. Asi dva týdny před plánovaným startem jsem četla příspěvek dvou holek, které to ujely za 12 hodin. My to jeli 17 hodin! Já jsem děkovala pánubohu, že jsme neměli defekt a dojeli jsme v pořádku.

plzenskonakole.cz: A co jídlo a pití. To je pro takovou náročnou cestu důležité. Připravila sis něco speciálního?
Denisa: Na internetu jsem si objednala magnezium, soli a energetické tyčinky, gely - ty pěkně nakopnou - a energetické šumivé tablety s obsahem proti křečím. No, křeče mne chytly při výstupu na Děd. Měla jsem co dělat, abych to rozchodila.

plzenskonakole.cz: A po cestě?
Denisa: V Roztokách jsme zastavili a koupili si broskve a doplnili vodu. Já vypila asi tak 9-10 litrů tekutin. Já si s sebou vzala tři housky, ale snědla jsem na cestě jen dvě, tu třetí až v autě na cestě domů. Po 75 ujetých km jsme se stavili v Berouně pro banány a melouna, který jsme společně spořádali.

plzenskonakole.cz: A jela bys to ještě jednou?
Denisa: Znovu to chci jet, ale trasu si tentokrát chci rozložit na dva dny. Měla jsem slovní popis trasy, ale tím, že jsme chvátali, tak jsme se na ta místa zastávek u zajímavostí nedostali. Kdybych to měla znovu jet za jeden den, tak bych začala Hředelskou cestou. My ji jeli až za tmy a to se jelo fakt blbě.

plzenskonakole.cz: Co bys vzkázala organizátorům?
Denisa: Měli to neskutečně zmáknuté. Připravili krásně popsanou i značenou trasu. Kde nebyly turistické značky, bylo značení BH na asfaltu.

Povyptávala jsem se i jejího parťáka Pavla Šimka. Ten si po zkušenosti s Denisou zajel trasu BikeHero ještě jednou. I když chtěl jet původně sám, nakonec měl dva parťáky. Jeli to jen tak - nešlo jim o to, aby je zapsali mezi finišery. Poprvé naměřila Denisy GPSka 172 kilometrů, podruhé parťákův cyklokompjůtr 175 kilometrů. Ten rozdíl byl zřejmě chyba měření - podruhé trasu totiž měřil jen cyklokompjůtr. „Vyjížděli jsme na obě trasy plus mínus v pět ráno. Když jsme jeli poprvé s Denisou, tak byly teploty ve dne přes třicet, pak podruhé, bylo ještě tepleji. Trasa je vždycky 2 kilometry nahoru a pak 2 kilometry dolů. V terénu vápencové skály, šutry, volné kameny, kořeny, louka, přesýpaný šutr, louka - prostě terénem. Prostě tak, jak to má být. Ani při jedné z tras jsme naštěstí neměli defekt," konstatuje Pavel.

Jak vznikla výzva BikeHero

Tým BikeHero, tedy Honza Koubík a Pavel Hynek z Berouna, jsou nadšení cyklisté. Asi před 4 lety byl Honza s rodinou v Českém ráji a tam viděli na asfaltu nastříkané značky. A teprve večer googlením na internetu zjistil, že jsou to značky Author Cupu Český ráj, závodu, který jezdí každý rok jako otevírání cyklistické sezóny. „Já jsem ale vůbec nevěděl, že ten závod vede kolem Kosti, kolem Trosek, protože když jste na tom závodě, tak vidíte jen to kolo závodníka před sebou a vidíte rudou. Tak jsem si říkal, zda to není špatně? S Pavlem jsme nad tím přemýšleli a chtěli jsme dát cyklistice jiný rozměr, aby lidé viděli také kus našeho kraje, než aby se honili za výsledkem a za vteřinami. To byl moment, který nás nakopnul. Moment k tomu, abychom vytvořili takovou výzvu, která bude lehce závodní pro ty, kteří to chtějí dát za jeden den, ale i pro ty, kteří to chtějí dát za dva nebo za tři na pohodu. Přitom jim ukážeme kus krásné krajiny, hrady, zatopené lomy, vojenskou základnu a všechno to, co tady ve středních Čechách máme. To byl základní moment, proč jsme BikeHero vymysleli a začali připravovat,” vysvětluje Honza Koubík.

Zeptali jsme se také, nakolik se původní představa Honzy a Pavla o této výzvě naplnila. „My si myslíme, že se naše prvotní představa, tedy výzva pro naše ultrakamarády, kteří jezdí ultramaratony atp., minula realitou. Šíleně jsme se spletli, protože sem začali jezdit lidé z celé republiky. My jim totiž ukážeme na trase místa, která v životě nenavštívili nebo by si je nenašli nči by si je nespojili v takovýto okruh. Za ty tři roky od roku 2018 se z BikeHero stala výzva pro lidi, pro které je to cyklistický vrchol, pro lidi, kteří nikdy neujeli 160 kilometrů, nikdy nenastoupali 4 tisíce metrů. Nás to moc baví. Lidé totiž píšou reporty a posílají nám fotky, jak to bylo úžasné a jak na to celý rok trénovali. To je vlastně důvod, proč to v našem volném čase děláme a snažíme se, aby BikeHero mělo i charitativní přesah. Prostředky, které se tím získají a nespolkne je provoz spolku, aby šly na dvanáctiletou Alex, které se skládáme na handbike a pomáháme jí, aby se dostala na paralympiádu, nebo na Nikol, které zase pomáháme v ultrazávodech,” uvedl na dotaz naší redakce Honza.

Trasa vede po turistických značkách pěšího značení, po trailech, ale cyklista musí také mapovat na trati. Několikrát v roce trasu organizátoři projíždějí a zjišťují, zda nejsou na trati nějaké problémy. Bike Hero je pro někoho zážitek, pro někoho výzva. Na zdolání má 1-3 dny. Podrobná pravidla i to, jak se stát finišerem, se dočtete na internetových stránkách BikeHero.

Přečtěte si také

Jak jsme se projeli regionem a zlomili přitom rekordy - reportáž z 250 kilometrů dlouhé trasy jednoho z ročníků akce Západočeským regionem za 17hodin spolu s radami, jak se na takovou štreku na kole připravit

Krajský cykloFANATIK je výzvou pro každého cyklistu - o závodě, který navázal na „Západočeským regionem za 17 hodin" 

Jiří Grygar: Na kole rád závodím sám se sebou - někdo rád závodí v pelotonu, jiný sám se sebou. K takovým patří i známý astronom a popularizátor cyklista Jiří Grygar.

Karel Babka o závodě 1000 Miles Adventure 2013 - finišér Karel Babka o extrémním závodě s extrémními zážitky 

Noční závod Night bike Stupno pohledem nováčka - čím se liší noční cyklistický závod od toho ve dne?

Fotogalerie

To, že jste na trase navštívili předepsaná místa, prokážete fotkou, zde např. u menhiru Mořinka

Projedete kolem známých památek, jako je Křivoklát...

...nebo hrad Karlštejn

Poznáte tenhle?

Další povinné selfie - tentokrát s parťákem Pavlem u vodní nádrže Klíčava

Na trati bylo několik rozhleden

Některé kuriozního vzezření, jako např. Máminka

Před prvním schodem si lze přečíst známý Nerudův verš

Byli jste třeba tady?

Mnozí dojíždějí za soumraku nebo dokonce za tmy

Na asfaltu pomáhají určit správný směr nastříkané značky BH

Jeden z kopečků na trase. Tentokrát s křížovou cestou.