Na druhém břehu Dunaje za Kelheimem jsme si užívali příjemné cesty po poldru

Když jsem minulý rok počátkem zimy vyrazila na jednodenní výlet do Mnichova s kolegy ze Společnosti pro veřejnou dopravu, netušila jsem, jaký bude mít článek o cyklistickém Mnichovu ohlas u čtenářů. Nakonec tahle jednodenní cykloslužebka vyprovokovala další cestu - tentokrát po mezinárodní cyklotrase Praha-Plzeň-Regensburg-Mnichov. Poté, co jsem si cestování s kolem do Mnichova sama vyzkoušela, začala jsem spřádat plány na cestu na kole z bavorské metropole přes partnerský Regensburg do Furth im Waldu u česko-německých hranic...

Autor: cykloRADKA (text&foto), Hanuš VÍDRŠPERK (foto), Jarda SOBOTA (zákres trasy), Jana KRAUSOVÁ (foto) Aktualizace: 26.08.2011
Vstoupit do diskuse (4)

Projet si mezinárodní cyklotrasu z Regensburgu přes Plzeň do Prahy mne lákalo už delší dobu. V roce 2005, kdy byla dokončena a slavnostně otevřena její česká část, jsem si řekla, že projedu aspoň část na našem území. To jsem také udělala. Z cesty z česko-německých hranic do Plzně jsem napsala článek. Další část trasy z Furth im Waldu až skoro k Chamu jsme projeli před dvěmi lety při dvojdenním výletu do Bavorska. K poslednímu úseku jsem se odhodlávala delší dobu. Nakonec na jaře loňského roku německá strana trasu prodloužila z Regensburgu až do Mnichova. Teprve poté, co jsem si vyzkoušela cestu vlakem s kolem do Mnichova v zimě, řekla jsem si, že zkusím připravit cyklovýlet z Mnichova do Čech po této trase a nabídnu ho kamarádům. Já potřebovala němčináře a kompars na fotky, oni uvítali možnost zajímavého výletu. Dali jsme síly dohromady, naplánovali a jeli. Musím ovšem říci, že bez Vildy a bez Jany bychom asi nikam nejeli. Vilda nám vyhledal a objednal ubytování, Jana vyřizovala většinu německé komunikace na trase vč. telefonátů do pensionu. S plánováním pomohl i Jarda, se kterým jsme řešili i problémy s dopravou, které se neplánovaně vyskytly. Než se začtete do řádek, které jsem vám jako návod pro výlet po dálkové trase procházející Plzní připravila, musím poděkovat všem, kteří se mnou jeli, šlapali do pedálů déšť nedéšt, zvládli noční dojezd a měli trpělivost s mým neustálým focením, bez kterého by tento článek, který je spíš cestovním průvodcem po trase, byl jen suchým textem. Doufám, že vás zaujme a bude inspirovat. Na vaše reakce se těším v diskusi k článku, do které se, věřím, hojně zapojíte...

Plánování

Základním požadavkem pro plánování výletu bylo zvládnout cestu v minimálním čase a s minimálními náklady, tedy zkusit naplánovat trasu do 2-3 dnů a tak, aby jízdné vlakem bylo co nejnižší. To znamenalo nastudovat "výhodné" jízdenky nejen Českých drah, ale i v Německu. Vzhledem k tomu, že České dráhy zrušily s poslední změnou jízdního řádu i výhodné přeshraniční jízdenky REGIO DB+ pro 2-5 osob, rozhodli jsme se použít Bayern-Böhmen-Ticket (BBTicket) pro stejný počet osob. Teprve, když jej Jana na hlavním nádraží v Praze v kanceláři Českých drah (spodní hala vlevo od pokladem) kupovala, ukázalo se, že v pátek platí BBTicket až od 9 hodin ráno. (Teprve po návratu z cesty jsem se dověděla, že BBTicket prodává i STUDENT AGENCY, která má pobočku i v Plzni. V Plzni ale nemaj prodejní terminál, proto jízdenku s připočteným poštovným posílají klientům poštou.) To nás postavilo před otázku, zda si na plánovaný spoj vlakem z Plzně s přestupem ve Schwandorfu dokoupit mezinárodní jízdenku, nebo to vyřešit jinak. Spolu s Jardou jsme nakonec vybrali místo plánovaného železničního spojení přes Furth im Wald, Schwandorf a Regensburg spojení přes Klatovy, Železnou Rudu a Plattling u Deggendorfu s trojím přestupováním. Protože jsme na německý vlak sedali již ve Špičáku v 9.38 hodin, stačilo nám dokoupit jízdenku právě jen na Špičák. Jelo nás celkem osm, takže to bylo jen necelých sedmdesát korun navíc. Do Mnichova jsme ale přijeli o 75 minut později, než jsme původně plánovali. Jak se ukázalo později, tento čas nám zoufale chyběl.

Jízda vlakem a jízdenky

Cestování německými vlaky (a to jsme použili samé osobáky) bylo samo o sobě velice pohodlné a příjemné. V Německu neznají službu úschova během přepravy, takže jsme si kola sami nakládali do vagonů na speciálně označené plošiny, kde je i pás k připoutání kola, aby třeba v zatáčce či při brzdění nespadlo. Nástup a výstup i s naloženým kolem nebyl problém, neboť veškerá německá nástupiště jsou tak vysoká, aby cestující s kolem, kočárkem či na vozíčku nemusel překonávat výškový rozdíl - vše v jedné rovině. Ve vlaku do Plattlingu moc cyklistů nejelo, zato ve vlaku do Mnichova jich bylo požehnaně. Nikdo z cestujících, kteří se proplétali mezi zaparkovanými a mnohdy zablácenými koly, se ale nerozčiloval. Naopak jsme registrovali vstřícnost k cyklocestovatelům z ciziny. Kdybychom jeli původně plánovaným spojem (Ex 350 Karel Čapek), museli bychom při přestupu ve Schwandorfu kolo vyložit ze služebního vozu (oficiální označní pro poštovní vůz) a pak se o jeho naložení do vlaku na Mnichov postarat již sami.

Za zmínku stojí ještě mezinárodní jízdenky pro kola. Pro jistotu jsem je šla koupit den předem pro celou skupinu do mezinárodní pokladny na hlavním nádraží v Plzni. Jaké bylo mé překvapení, když mi paní u pokladny sdělila, že pro vydání jízdenky potřebuje nejen jména majitelů kol, ale i jejich adresy a čísla pasů. Polil mne studený pot, protože kromě svojí, jsem žádnou z adres kamarádů celou neznala. Začala jsem tedy hbitě telefonovat všem účastníkům, abych požadované údaje (nakonec stačilo jen jméno a adresa) ode všech získala. Průběžně jsem získaná data expedovala na papírku k paní za sklem přepážky a tiše nadávala na úžasné operátory na infolince Českých drah, kteří mne na tento důležitý detail neupozornili, přestože jsem tam kvůli spojení do Mnichova volala nejméně třikrát... Jak bychom to stíhali ráno před odjezdem, když jsme měli i na naložení kol jen 15 minut, to nevím.

Rozdělení do etap

Důležitou částí předcestovní přípravy bylo rozvrhnout si trasu na jednotlivé denní etapy. Vzdálenost Mnichov - Furth im Wald činí dle kilometráže v oficiálním průvodci 254km, do Domažlic pak 275km. Pro lepší orientaci uvádím v dalším textu za jmény jednotlivých míst na trase i jejich kilometráž z výchozího bodu v Mnichově dle oficiálního průvodce po trase od nakladatelství Publicpress - např. Furth im Wald (MRPP 254 km). Rozdělení do etap tedy bylo jasné - tři etapy na tři dny s tím, že ta první bude nejkratší. Ubytování kolem padesátého kilometru trasy se nám ale nepodařilo najít (je to blízko letiště), takže náš penzion byl až v Lindkirchemu za Mainburgem na 79 kilometru. Přestože jsme Mnichov opouštěli již ve 14.15 hodin, tedy jen o čtvrthodinku déle, než jsme měli v plánu, do pensionu jsme dojeli až ve 22.15 hodin. Těch 75 minut, o které jsme přišli změnou vlakového spojení, se nám tady poněkud vymstilo. Další ubytování jsme hledali v Regensburgu nebo někde za ním, abychom v případě včasného dojezdu do Furth im Waldu zvládli ještě popojet nám již dobře známých 21 kilometrů na nádraží do Domažlic, odkud lze rychlík z Mnichova, který staví ve Furth im Waldu, také chytit. Z Furth im Waldu bychom totiž potřebovali mezinárodní jízdenku nejen pro sebe, ale i pro kolo, takže by se cesta prodražila asi o 170 Kč na osobu s kolem. Druhé ubytování jsme našli až v Ramspau na 176 kilometru, asi 17 kilometrů od centra Regensburgu. Výše uvedenou mapku s vyznačením jednotlivých etap tak, jak jsme je absolvovali, si můžete také stáhnout v příloze na konci tohoto článku.

Mapy na cestu

Na cestu jsem se odvážila hlavně díky tomu, že jsem získala letos čerstvě vydaného cykloprůvodce po trase Praha-Plzeň-Regensburg-Mnichov od německého nakladatelství Publicpress, kterého už lze koupit i v Plzni. Skoro 3 metry dlouhé oboustranné leporelo v dešti odolném provedení papíru se ukázalo nepostradatelnou výbavou na této trase, hlavně proto, že směrovky na Prahu jsme potkávali zejména v prvních dnech jen občas a bylo tedy nutné se řídit místním značením lokálních cyklotras. Těch jsme vystřídali několik. Z Mnichova jsme jeli asi 40 km podél řeky Isar po Isarské stezce (Isarradweg), poté po Chmelové stezce (Siegenburger-Hopfen-Tour), pak po Abenské podél řeky Abens (Abensradweg), Dunajské (Donauradweg), Regentálské (Regentalradweg) podél řeky Regen a Chambské stezce  (Chambtalradweg) kolem řeky Chamb. Na některých místech bylo nutné hledat název místní cyklotrasy, po které ta naše na Plzeň a Prahu pokračuje. Ukázalo se, že ani tento průvodce nebyl někde zcela přesný. Moje GPS na několika místech ukázala drobné nepřesnosti ve vedení trasy (většinou v lesních úsecích), což vypovídá o tom, že nakladatel neudělal srovnání s GPS stopou. Osobně jsem ale spíš postrádala detail průjezdů některých větších měst, kde jsme se několikrát odchýlili z trasy, protože nám prostě „zmizela značka". Cestu zpět na trasu jsme sice vždy našli, ale za cenu toho, že jsme jí část minuli. Co mi ale v mapách tohoto cykloprůvodce zoufale chybělo, byly vrstevnice, které pokládám za důležité v jakékoli kvalitní mapě pro cestování na kole. V mapě použité v oficiálním německém cykloprůvodci Publicpressu ale byly jen zdvojené šipky v místech prudšího stoupání či klesání. Na jednom místě (před Rodingem) ovšem zcela chyběly.

Cykloznačení v Německu

Kdo už jezdil po Německu na kole, ví, že německé cykloznačení se od toho našeho liší hlavně barevně. Zatímco naše žluté tabulky z dálky přímo září a cyklista je jen tak nepřehlédne, ty německé bílé, s drobným zeleným písmem (zelené v Bavorsku, jinde v Německu najdete např. i červené písmo), jsou na tom mnohem hůř. Stejně jako u nás jsou občas poškozené či pro změnu přespříliš polepené logy místních či dálkových cyklotras. Od loňského roku přitom Německý cyklistický svaz (ADFC) sjednocuje značení po celém Německu a začíná jednotně používat směrovek, které mají logo či název trasy zavěšený na spodní hraně směrovky a tvoří tak jakýsi její druhý řádek. Kromě těchto směrovek ale musíte často číst i souhrnné turistické značky, které na rozcestích jako tabule s dřevěnými příčkami instaluje regionální samospráva okresu Cham. Ty zahrnují značení cesty pro pěší a cyklisty (zelené příčky) k turistickým cílům (hnědé příčky) a k obcím a městům (bílé příčky) a to často i se vzdálenostmi v metrech. Tyto tabule zahrnují někdy i mapu místa a jeho okolí. Po chvíli cestování tak objevíte na některém rozcestí či křižovatce doslova směrovkovou čítanku. Nenechte se ale vyvést z míry, tu správnou na ní nakonec vždy najdete. Jediné, co nám na trase působilo problémy, bylo směrování tras na cíle, které už byly za hranicí našich mapových výřezů. To byl ale spíš problém vydavatele mapového průvodce, který tuto informaci nedoplnil na kraj mapy v místě přerušení trasy, jak jsme na to zvyklí z našich map.

Z místních tras, které jsme na naší cestě sledovali, měla logo Svatojakubská stezka (bílý symbol mušle na modrém podkladě) a Dunajská stezka (zeleno-žluto-modrý čtverec s obrazem města u vody a nápisem DONAU).

1. den:   Mnichov - Lindkirchen

Přestože vlak cestou do Mnichova projel slabým deštíkem, v Mnichově nás vítalo sluníčko a teplo. Trochu komplikovaněji jsme se vymotali z nádraží do historického centra. Bylo páteční popolední (vlak přijel 12.35 hod), a tak bylo v ulicích mnohem více aut, než při mé poslední nedělní návštěvě Mnichova. Jak se záhy ukázalo, i v Mnichově se v období prázdnin na silnicích hodně opravuje. Městské bulváry, které lemují cyklostezky, byly plné aut a i díky stavebním strojům tu byl docela kravál. Cyklistům to ale moc nevadilo. S každou zelenou na semaforech nám přijelo na místo, kde jsme si zastavili na převléknutí, pěkných pár civilně oblečených - dámy i slečny v šatech, pánové v košilích. Na frekventované cyklostezce souběžně vedené s rušnou městskou dvouproudovkou jela i maminka se závěsným vozíkem či tatínek s mrňousem na zadní sedačce. Tam, kde chyběly stojany, byla kola zaparkovaná o dopravní značky. Z každé strany jedno. Přestože jsme po Mnichově najeli jen asi 12 kilometrů do napojení na stezku podél řeky Isar (Isarradweg), nám to stačilo. Tedy stačilo to, abychom poznali, jak to v bavorské metropoli cyklisticky chodí. Myslím, že tady i Jiřina, která pracuje v bance, pochopila, že jet do práce do banky na kole je zcela normální, protože potkat perfektně upravenou dámu v letech na kole v kostýmku, nebo mladou holku v krajkované sukni a střevíčcích na podpatku, je tu zcela běžné.

Vést skupinu cyklistů v neznámém městě, navíc frekventovanými stezkami bylo náročné i pro mne. Když jsem  tu v zimě jezdila sama, bylo jedno, kde zastavím, sedm cyklistů, kteří jeli za mnou, ale při nevhodném zastavení mohli způsobit nebezpečnou situaci nejen pro řidiče aut, ale i pro cyklisty, kteří se tu po stezkách proháněli pěkně svižným tempem... Pro všechny pak bylo následujících cca 43 kilometrů po Isarské stezce (Isarradweg) příjemnou oddychovou cestou. Zřejmě nejen pro nás. Ještě pár kilometrů za Mnichovem jsme potkávali sportovně oblečené cyklisty, kteří si očividně vyjeli jen tak pro radost. Těch dopravních, kteří jeli z práce, či za jinými povinnostmi, s rostoucí vzdáleností od Mnichova ubývalo. Právě tam, kde nás přestali míjet dopravní cyklisté, přešel asfalt v kvalitní zpevněnou cestu s písčitokamenitým povrchem. Občas jsme zastavili a pokochali se výhledem na řeku - na jezy, peřeje, pláže a ostrůvky ze světlých křemitých valounků. Až do Freisingu (MRPP 38km) jsme pořád jeli v přírodě a bez deště. Ve Freisingu jsme přejeli přes řeku, podjeli trať a usedli ke stolům v zahradní restauraci, abychom měli kola i s nákladem pod dohledem. Když jsme zahlédli velký černý mrak, raději jsme opláštěnkovali brašny a přesunuli se do resturace. Tam jsme během pozdního oběda (asi 17.30-18.50hod) přečkali déšť, který nám v parném dni hrozil. Dále jsme pokračovali už jen v slabém deštíku. Že jsme se zázrakem minuli s pořádným slejvákem, jsme zjistili až o pár kilometrů dál, kde v jedné vísce hasiči čerpali vodu z přívalovým deštěm zaplaveného domu.

Jen kousek za Freisingem (MRPP 40,5km) jsme opustili Isarskou stezku (Isarradweg) a odbočili na spojku k Abenské stezce (Abensradweg). Průjezd Marzlingem byl v pohodě, zato křižovatka hned za ním nás pěkně potrápila. Náš další cíl na trase, tedy Langenbach, byl podle cyklistického značení doleva po novém mostě přes železnici, směrovka doprava ukazovala ve stejné vzdálenosti po Abenské stezce Oberhummel. Ten jsme ale na mapě neměli. Zde se ukázal nedostatek německého průvodce - na krajích mapového výřezu chyběla informace o nejbližší destinaci na trase vč. vzdálenosti. Museli jsme se zeptat někoho místního. Jak se ukázalo, Oberhummel figuroval i na dalších cyklorozcestnících, což nás docela mátlo - byl totiž jen asi kilometr východně od Langenbachu, který jsme měli na samém okraji mapového výřezu č. 5 a 7 našeho cykloprůvodce. To jsem ale zjistila až doma hledáním v internetové mapě. Za Marzlingem (MRPP 41km), kde jsme již opustili Isarskou stezku, nás čekalo pár kopečků a také první chmelnice  (???tady nebo až dále???) u cesty. Cesta střídala asfaltové silnice a zpevněné polní cesty. Na křižovatce v Langenbachu (MRPP 50km) u železničního přejezdu ke kostelu jsme váhali, zda přejet trať už tady, nebo zda jet ještě podél ní a odbočit později. Ze směrovek to jednoznačné nebylo. Asi po půl kilometru jízdy podél trati jsme našli cyklosměrovku Abenské stezky na Haag a.d. Amper a odbočili přes trať. Cesta se houpala po kopcích podobných těm kolem Plzně. Jen lesy tu chyběly. Zato chmelnic přibývalo. S focením jsem se už pomalu loučila, protože sluníčko už bylo na cestě do peřin a my museli na křižovatce za Sixhaselbachem (MRPP 57 km) rozsvítit světla. Snažila jsem se přitom „naskenovat" z mapy do hlavy nejbližší kilometry trasy, protože jsem na ni už přestávala vidět a v GPS jsem měla jen základní mapu, která byla svojí přesností zcela nepoužitelná. Zavzpomínala jsem na jarní dojezd do Znojma, který jsem bravurně odnavigovala právě díky GPS mapě, která mi na řidítkách svítila sama a tak byla čitelná i za jízdy ve tmě. Škoda, že tohle prodejci GPS nezmiňují v reklamách. Za Nandlstadtem (MRPP 60 km) (tohle jméno mi znělo tak nějak příjemně česky), kde postupně doprava směrem k Mainburgu houstla, se trasa změnila ve stezku. Bylo právě na čase, protože oslňování protijedoucími auty začalo být pěkně nepříjemné. To už byla opravdu tma a vedení pelotonu i jízda za sebou se světýlky vyžadovaly velkou pozornost. Občasné odpočítávání „První, druhý..." hlášky jako „díra!" nebo „hrbol!"  nás ovšem udržovaly stále ve střehu. Do Mainburgu  (MRPP 74 km) jsme dojeli v pořádku, jen jsme někde na začátku města minuli odbočku doprava na Abenskou stezku (Abensradweg) a tak jsme jej až do Lindkirchenu (MRPP 79 km) projeli hladce za světel místního pouličního osvětlení po cyklostezce podél hlavní komunikace. Pension Barbara, kde jsme měli domluvené přespání, byl jen pár metrů od cesty, po které jsme jeli a tak jsme jej ani nemuseli hledat. Jarda po dojezdu ještě opravil duši a našel malý drátek v plášti, který způsobil, že musel posledních asi 25 kilometrů dofoukávat zadní kolo. Ještě že stačilo jen dopumpovat a nemuseli jsem za tmy lepit. To by bylo veselo...

2. den:    Lindkirchen - Ramspau

Druhý den ráno jsme po vydatné snídani a zaplacení ubytování vyrazili mezi chmelnice. Moje lítost, že nemám fotky cyklistů u chmelnice, byla po chvíli uspokojena. Jen krátký pohled na zdejší chmel mi stačil, abych pochopila, proč je ten náš žatecký tak ceněn v celém světě. Tyhle malé šištičky česat na brigádě ručně, to by bylo za trest. Ale třeba ještě do konce srpna „nalijou"...  Abenská stezka (Abensradweg), na kterou jsme se hned za Lindkirchenem zase napojili, tentokrát částečně kopírovala Chmelovou stezku (Siegenburger-Hopfen-Tour). V Trainu (MRPP 85 km) mne zaujalo několik starých, ale krásně upravených domků. Barevné okenice a květiny na parapetech mi připomněly Provence. Tahle víska prostě měla šmrnc. Před Siegenburgem (MRPP 89 km) jsme málem zapomněli odbočit doleva. Minuli bychom tak zdejší trh, který tu na místním parkovišti právě vyrůstal. Že jsme na německém Žatecku, bylo jasné nejen z chmelnic všude kolem, ale také z dopravního značení. Právě jsme se napojili na Německou chmelovou cestu (Deutsche Hopfenstrasse). U kostelíka v Rappensdorfu (MRPP 95 km) čelo našeho skromného osmičlenného pelotonu minulo odbočku doprava na Abensberg. Já se zdržela focením a tak jsem skupinku dojela na dalším rozcestí asi o půl kilometru dál. To už bylo pozdě, takže jsme se museli kousek vrátit. Odbočka na pěšinu opravdu vypadala nenápadně a ten krátký asi 150 metrů dlouhý úsek byl na německé poměry dost neupravený, takže se ani nechtělo věřit, že tudy vede naše trasa. Ale vedla. Stále mezi chmelnicemi a plantážemi vzrostlého chřestu, na který si vzpomínám z Francie a Švýcarska. Vypadalo to na kraj gurmánů a labužníků. Možná chřest servírují hostům v místních lázních Bad Gögling (MRPP 104km), kde jsme poprvé spatřili směrovku na Dunajskou stezku (Donauradweg).

Jen po pár kilometrech (MRPP 109 km) se nám otevřel pěkný výhled na dunajskou soutěsku před Kelheimem. Těsně za Staubingem (MRPP 111 km)  jsme najeli na pravý dunajský břeh. Strmé skály před námi vytvářely krásné scenérie. Tady trasa umožňuje dvě varianty cesty do Kelheimu. Komu se nechce šlapat do pěkného kopce, může popojet necelý kilometr k mysu, na kterém stojí Weltenburský klášter (Kloster Weltenburger) a odtud do Kelheimu pokračovat lodí. My zvolili cestu po souši, což znamenalo projet kolem Weltenburgského kostela a vyšlápnout kopeček po suchozemské části Dunajské stezky. Dole ve Weltenburgu bylo živo. Půjčovny lodí, auta s nosiči na kola i spousta lidí všude kolem nás upozorňovaly, že Weltenburg (MRPP 112 km) je důležité místo na Dunajské stezce (Donauradweg). Značka na křižovatce za kostelem nás zavedla na jinou trasu, ale zjistili jsme velice brzy, že se musíme kousek vrátit a šlapat do kopce blíž k Dunaji. Cesta se za Weltenburgem ponořila do lesů, což bylo v horkém letním dni velice příjemné. V nejvyšším bodě se skoro dotkla silnice, ale hned se jí zase začala vzdalovat (náš průvodce ale tuhle drobnost nezachytil). První část klesání končila na parkovišti u silnice, druhá, kde díky strmému svahu a kamenitému povrchu cesty značky přikazovaly sesednout z kola, pak jen kousek nad Kelheimem. Tam jsme také poprvé zahlédli monumentální Památník vítězství. Byl vybudován na kopci v Kelheimu (MRPP 120 km) na příkaz krále Ludvíka I. na památku vítězných bitev proti Napoleonovi v napoleonských válkách v letech 1813 - 1863. Pilíře venkovní fasády jsou zakončeny 18 monumentálními sochami - alegoriemi germánských kmenů. Číslo 18 také symbolizuje datum bitvy u Lipska (18.10.1813), ve kterém byli Napoleonovi vojáci koalicí poraženi. Nám ale celkový pohled na něj poněkud kazil jeřáb, jehož rameno se nad ním právě vypínalo.

Doprava v Kelheimu pěkně zhoustla, takže se mi podařilo minout odbočku trasy do historického centra města. Přejeli jsme tak oba mosty, tedy přes Dunaj i přes kanál Main-Dunaj (Main-Donau-Kanal). Právě z mostů byla Walhalla vidět nejlépe. Za druhým mostem jsme se napojili na naši stezku a podél vody dojeli až do Kelheimwinzeru (MRPP 125 km), kde jsme na křižovatce zastavili na oběd v Gasthausu Winzer. Odpočinek s jídlem pod slunečníkem jsme už potřebovali. Hlavně ale doplnit tekutiny - zásoby v cyklolahvích už skoro vyschly. Až do Poikamu (MRPP 134,5 km) to byla pohodová cesta podél Dunaje s vyhlídkou na skály a na řeku. V Poikamu jsme přejeli přes most a pokračovali po stezce podél silnice pod prudkou skálou, kde byla ve skále vytesána obrovská pamětní deska staviteli silnice. Lázně Bad Abbach (MRPP 136 km) nás přivítaly cyklistickou objížďkou. Jak je v Německu zvykem - vyznačenou stejně dobře jako jsou ty pro auta. Byli jsme necelých 20 kilometrů od centra Regensburgu a provoz na stezce houstnul. V Mattingu (MRPP 145 km) u přívozu pod kostelem nás zlákala zmrzlina. Zastavili jsme a při vychutnávání poctivých kopečků italské ze zmrzlinového auta jsme sledovali čilý ruch na stezce a u přívozu. Já si ještě stihla ošplouchnout nohy v Dunaji. Voda byla docela teplá.

S blížícím se Regensburgem přibývalo piknikových míst u řeky, dětských hřišť a sportovišť kolem stezky. Při průjezdu pod železničním mostem na soutoku Dunaje s řekou Naab (MRPP 151 km) jsme sledovali mrňavé cyklisty, kteří šlapali do pedálů po mostě. Zcela přirozeně nás značky pozvolna dovedly přímo do historického centra Regensburgu (MRPP 157 km), jen kousek od dómu. Stihli jsme si ho v krátkosti prohlédnout, než ho, zřejmě na mši, v 18 hodin pro návštěvníky zavřeli. Prošli jsme vnitroblokem k Porta Pretoria - bráně, která tu zůstala jako památník na kasárna z doby vlády římského císaře Marka Aurelia. Poté jsme se vydali opět k břehu Dunaje a hledali most, kterým naše stezka přes něj přechází a napojuje se na Regentálskou. Jak se ukázalo později, ten správný most, který byl hned za tím historickým (Steinerne Brücke) jsme ale minuli. Než jsme se vrátili k soutoku Dunaje s Regenem, trochu jsme si zajeli. Ovšem ani takové poznávání okrajových částí města a místních komunikací pro cyklisty nebylo nezajímavé. 

Regentalská stezka (Regental Radweg) měla už od soutoku Dunaje s Regenem (MRPP 160 km) asfaltový povrch. Nebyla už zdaleka tak dobře značená, jako Dunajská nebo Abenská, ale zabloudit se tu nedalo. Poslední malá zajížďka nás čekala přes Regenstauf (MRPP 171 km). Na vyhlídku Schlossberg nad ním se nám už moc nechtělo. Tady se k nám přidal Michael, který dorazil právě přijíždějícím vlakem. Posledních pár kilometrů do pensionu v Ramspau (MRPP 176 km) jsme zvládli s německou přesností. Do pensionu jsme přijížděli, když kostelní zvony zvonily osmou večer. Po chvíli komunikace našich tlumočníků s majitelkou, jsme se dověděli, že kola pod zámkem spinkat nebudou, protože oni garáž na kola nemají. Počet pokojů a informace o naší rezervaci se během hovoru změnily, což na mne udělalo dojem, že s k nám chovají jako k českým hostům, přestože Jany němčina byla vskutku excelentní. Toho nepříjemného pocitu jsem se nezbavila ani po přidělení pokoje s rozbitou lampičkou, kde byly holé dráty. Naštěstí byla vypnutá ze sítě. Kola jsme tedy zamkli k dřevěnému zábradlíčku u parkoviště pro auta, já to své pro jistotu rovnou k pořádné bříze z druhé strany parkoviště. Vše jsem pak vyfotografovala pro případ, že by našim dvoukolým ořům někdo něco provedl, či je dokonce zcizil. Začínalo pršet a tak se možnost případné loupeživé výpravy za koly českých cyklistů s houstnoucím deštěm snižovala. Nebo já si to aspoň myslela. 

3. den:    Ramspau - Domažlice

Černé mraky, které jsme bedlivě sledovali při dojezdu do Ramspau, nás v noci dohnaly. Ráno bylo slyšet v tichém deštíku krátké vydatnější porce deště těžkých kapek. To nevěstilo nic dobrého. Když jsme po společné snídani vyjížděli na trasu, jen drobně pršelo. Sílící déšť jsme sledovali na hladině Regenu, která zde byla poměrně klidná. Ani ne po čtyřech kilometrech se ale spustil slušný liják. Scházel mi Vojta, který pokud je třeba, rychle stáhne do mobilu mapy dešťových mraků, které se na nás řítí. Jeho SMSka se zprávou, že příděl shora přijde tak kolem druhé, nás zastihla až později u Chamu. To už jsme měli první sprchování za sebou. V botech mi čvochtalo, což vůbec nemám ráda! V Nittenau (MRPP 195 km) nás ke kličkování kolem kostela zavedla značka se šipkou doleva. Dojeli jsme k němu, ale další značku nenašli, tak jsme se vrátili na hlavní komunikaci procházející přes Nittenau a těsně před mostem odbočili do sportovně rekreační zóny vedoucí kolem řeky. Než jsem odpověděla Vojtovi na SMS, ostatní mi ujeli a zastavili u nezvyklých náčiní na protahování těla. Hned si je podle návodu na blízké tabuli zkoušeli. O kousek dál byl z pravého břehu, na kterém jsme jeli, vidět Walderbašský klášter (Kloster Walderbach) . Ve Walderbachu jsme vyměnili pravý břeh Regenu za levý (MRPP 203 km).

V Kirkenrohrbachu (MRPP 206 km) nás zmátlo značení na první křižovatce pod kopcem, kam se sjíždělo „myší dírou" mezi domy z kopce dolů. Za Dicherlingem  (MRPP 211 km) jsme zastavili na místě s vyhlídkou do lehce rozšířeného údolí s prázdným vodáckým tábořištěm. Že to je tábořiště nám došlo, až když jsme začali přemýšlet, proč na tomto opuštěném místě stojí dvě WC budky ala TOITOI. Asi po kilometru od místa naší zastávky se cesta začala stáčet doleva do prudkého kopce, o čemž se náš německý cykloprůvodce po trase bohužel nezmiňoval :-( A to jsme na necelém půl kilometru nastoupali skoro sto výškových metrů! Sjezd do Rodingu (MRPP 218 km) byl až za most přes Regen bez problémů, ke kostelu jsme ale dojeli cestou pod ním místo nad ním. Na kruhovém objezdu při výjezdu z Rodingu chyběla ve směru z města směrovka, která by nás navedla na starou komunikaci, která vedla podél nové silnice až do Wulfingu (MRPP 222 km). Po rozloučení s Janou a Michaelem u Chamu (MRPP 232 km), jsme dojeli do centra k Radpavilonu. Teprve po jeho prohlídce zblízka jsem zjistila, že je to pěkné kryté parkoviště na kola, kde si můžete do prostoru válcové výseče uložit kolo i s přilbou a brašnami a vrátka zamknout svým zámkem na kolo. Ideální pro turisty, kteří se chtějí chvíli procházet po městě pěšky. Kéž bychom něco takového měli u nás...

Cesta z Chamu do Furth im Waldu nám po diskusi u rozcestníku za mostem přes Regen u soutoku s Chambem (MRPP 235 km) docela ubíhala. Kolem řeky bylo stále víc vysokého porostu růžově a červeně kvetoucích lodyh netýkavky žlaznaté. Tahle invazní rostlina zamořila břehy řek a říček na německé straně Šumavy víc než je zdrávo. Právě za Chamem jsem objevila obrovskou přes dva metry vysokou rozvětvenou lodyhu této rostliny, která mi připomínala trifida. Silná vůně, která byla cítit i v dešti, se při takové koncentraci rostlin stává vlastně zápachem. Ten nás provázel po většinu cesty podél řeky. Zlaté naše kopřivy. Tohle je stejná potvora, jako křídlatka, které se u nás tak daří, ale kterou v Německu pilně likvidují. Když jsme dojeli k rozcestí Regentálské a Chambské stezky (Chambtal Radweg), vzpomněla jsem si na výlet z Furth im Waldu do Železné Rudy přes Degggendorf, který jsme podnikli před dvěmi lety. Poznala jsem rozcestí, kde jsme odbočovali do Bogenu a pomalu si vzpomínala na cestu, kterou jsem teď jela obráceným směrem. V Arnschvwangu (MRPP 249 km) jen asi tři kilometry před Furth im Waldem jsme přemýšleli, proč tam mají tak krásně vyzdobená okna... Vypadalo to jako vánoční výzdoba, ale poněkud více historicky laděná. Že je to domácí výzdoba na Slavnosti skolení draka, které v srpnu probíhají ve Furth im Waldu, jsme zjistili právě až ve Furthu. Až pod nový vysoký most byla cesta totožná s tou, co jsem znala. Pod tělesem mostu, který zvedaly piloty do výšky asi třiceti metrů nad údolí, byla postavena lávka pro pěší a cyklisty přes Chamb. Po ní jsme pokračovali dále lesem a kolem furthimwaldských sportovišť dojeli přímo na nádraží ve Furth im Waldu (MRPP 254km). Protože už nepršelo a my měli hlad, našli jsme si restauraci s posezením venku a dali si polévku. Na cyklisty tu zřejmě jsou zvyklí, protože pod jídelním lístkem ve vitrínce jsme objevili logo FAHRARADFREUNDLICH Bayerische Hotel und Gastättenverband e.V. (Sdružení k cyklistům přátelských bavorských hotelů a restauračních zařízení). Ceny vstřícné, obsluha milá, sem se nejspíš ještě vrátíme... Po teplé polévce nám bylo hned lépe a tak jsme se vydali do Domažlic. Cestou jsme na křižovatce pod freskou svatého Jana Nepomuckého se šesti hvězdami nad hlavou nakoukli na furthimwaldské náměstí, kde už stála scéna k velkolepé historické hře na náměstí. Jde o nejstarší tradiční akci v Německu - Skolení draka je ve Furth im Waldu hráno již od roku 1430. Dvacetimetrového draka řídí od loňského roku již jen jeden člověk počítačem. Furth im Wald je malebné bavorské městečko těsně za naší hranicí s asi šesti tisíci obyvatel. Za prohlídku stojí i radnice se zvonkohrou (bohužel hraje jen v 11 a 18 h) a hradní věž naproti infocentru v boční uličce na konci náměstí.

Při odjezdu kolem půl páté z Furthu jsme uvažovali o tom, že bychom mohli stihnout v Domažlicích ještě večeři. Výstup na Ovčí vrch (MRPP 257 km) na hranicích nás zahřál. Loni dokončenou cyklostezku, kterou vybudoval Svazek obcí Domažlicko z Ovčího vrchu přes Babylon až do Domažlic,  jsem si poprvé projela v celé své kráse, i když na nový mostek pro pěší a cyklisty za železničním přejezdem u restaurantu Hadrovec (MRPP 267km) jsme museli ještě kola ručně zvednout, protože mu zatím chyběly nájezdy. Honza, který nám nevěřil, že už ho žádný další kopec do Domažlic nečeká, byl ale po dojezdu do Domažlic spokojený. Na trase opravdu už žádný kopec nebyl. Od Köglerova zastavení to byla pohodová cesta nejen pro dálkové cyklisty. Ostatně - u Havlovic  jsme potkali skupinku asi dvaceti pěkně naložených dálkařů. Prý jeli jen na Babylon... Naše vyzkoušená hospoda U Kocoura měla v neděli zavřeno a tak jsme dali na doporučení místních a vyzkoušeli Maštal v Podhradí. Byla to dobrá volba - dobré jídlo i pití, přiměřené ceny a rychlá obsluha. Dokonce nám otevřeli vchod do prázdné výčepní místnosti, abychom si tam mohli zaparkovat kola - to mne tedy moc příjemně překvapilo! Přijeli jsme po 18 hodině, takže jsme měli dost času na večeři i na přesun na nádraží. Vlak nám jel až ve 20.12 hodin. Rychlík z Mnichova měl vůz se služebním oddílem pro úschovu během přepravy a tak jsme se ani nenadáli a v devět večer dorazili do Plzně.

Náš výlet v číslech

Najeté kilometry na kole:

97km (Pá) + 110km (So) +  105km (Ne) = 312km z nádraží v Mnichově na nádraží v Domažlicích

Průměrná cestovní rychlost (bez zastávek)

cca 16km/hod

Jízdné:

68 Kč + 9 EUR + 5 EUR (kolo) + 48Kč + 330 Kč (kolo) = 14 EUR + 146 Kč 

Moje celkové výdaje

zahrnující jízdné, ubytování a jídlo na cestě celkem při přepočtu 1 EUR=25 Kč činil cca 2500Kč

Na závěr?

Tento výlet jsem dlouho plánovala. Říkala jsem si, že při té kilometráži by měl jít zvládnout za tři dny. To se nám sice podařilo, ale díky některým problémům, o kterých jsem se již zmínila, to byly dny dost našlapané - tedy hlavně ten první. K pohodě nám bohužel ani nepřispělo počasí, které nám přálo jen druhý den. Poslední den už se na nás pěkně zlobilo. Přestože jsme na cestování v dešti vybaveni, cesta v dešti zážitkům z trasy moc nepřidá. Přesto se mi výlet líbil a ráda bych si ho někdy zopakovala. Poučena komplikacemi prvního dne bych to udělala trochu jinak. Jak? To si můžete přečíst o pár řádků níže. A pokud byste se ptali, zda by mne to po stejné trase bavilo, musím říci, že určitě, už jen proto, že Isarská a Dunajská stezka mají variantní vedení po druhém břehu řeky, takže by to byl tak z poloviny nový výlet. A co vy? Vydali byste se na takovou cestu také? Vaše názory si v diskusi k tomuto článku ráda přečtu.

Minianketa účastníků

Účastníkům téhle dálkové cesty jsem po jejím absolvování položila pár otázek. Jejich názory zachycují zkušenosti, které by se vám mohly hodit, pokud uvažujete o tom, že tento výlet podniknete také. Za sebe jako organizátora musím říci, že kdybych tento výlet organizovala znovu, pár věcí bych udělala jinak:

• Začínala bych v So, abychom mohli na BBTicket jet s jedním přestupem až do Mnichova a byli tam dříve (příj. 11.15) a levněji (o 68 Kč)
• Začínala bych v So, aby byl při prohlídce Mnichova menší provoz v ulicích (v So a Ne odpol se dá předpokládat menší provoz)
• Pro případnou prohlídku Mnichova bych zvážila posun ubytování blíže k Mnichovu cca na 50 kilometr trasy (ubytování v Lindkirchenu bylo na 79 kilometru trasy)
• Pořídila bych si GPS mapu Německa (scházel nám Vojta :-( Já měla jen slepou GPS mapu) hlavně kvůli průjezdu městy (Mnichov, Kelheim, Regensburg, Roding)

Co by udělali jinak ostatní účastníci? Jak vnímali trasu? Přečtetě si jejich názory:

Jana KRAUSOVÁ, zdatnější cyklistka a zkušená cestovatelka

plzenskonakole.cz: Co bys pro příště změnila (kromě již výše uvedeného)?

Jana: Možnou variantou je začít v pátek po 9 hod. kdy začíná platnost BBT a vyčlenit pak na prohlídku Mnichova (ovšem mimo turistickou sezónu) alespoň půl dne. Dále pak rozdělit trasu do Domažlic na kratší úseky s návratem v pondělí. Na tři dny byla naše trasa možná krátká pro ty, kteří chtějí prioritně najet kilometry, a naopak příliš hektická pro ty, kteří si ji chtějí užít jako relaxační výlet s občasnými příjemnými zastávkami v přírodě nebo v malebných městečkách kolem. Přesnou GPS mapu nepovažuji za nutnost, většina cyklistů ji stejně nemá k dispozici. Lepší variantou je upozornit na možná úskalí na trase tak (viz Regensburg), aby se každý mohl doma včas připravit. Poměrně přesné mapy měst se dají na internetu zdarma stáhnout.

plzenskonakole.cz: Jak to pro tebe bylo náročné? Jak zdatný cyklista si na takovou trasu podle tebe může troufnout?

Jana: Trasa byla průměrná, náročná pouze první den, kdy by s ohledem na profil trati bylo lepší počítat s větší časovou rezervou. V případě rozložení do čtyř dnů půjde o pohodový výlet i pro méně zdatné cyklisty.

plzenskonakole.cz: Co se ti na cestě nejvíce líbilo?

Jana: Velmi hezký - ač cyklisticky nenáročný - byl druhý den, kdy jsme kopírovali z větší části Dunajskou stezku.

plzenskonakole.cz: Byla podle tebe trasa dobře značená?

Jana: Značení tras mi připadalo pro potřeby rekreačního cyklisty vybaveného mapou v papírové podobě dostatečné.

plzenskonakole.cz: Co bys před cestou doporučila tomu, kdo by si naši cestu chtěl naplánovat?

Jana: Projít si trasu na mapě a naplánovat rozvržení do jednotlivých dnů podle vlastních schopností. Osobně bych doporučila rozvrhnout na čtyři dny.

Jiřina POLÁKOVÁ, zdatná cyklistka se zkušeností z dálkové cesty na kole

plzenskonakole.cz: Co bys pro příště změnila (kromě již výše uvedeného)?

Jiřina: Obecně vždy nastavit reálný časový harmonogram, počítat i s rezervou a respektovat jej.

plzenskonakole.cz: Jak to pro tebe bylo náročné? Jak zdatný cyklista si na takovou trasu podle tebe může troufnout?

Jiřina: Já byla v pohodě.

plzenskonakole.cz: Co se ti na cestě nejvíce líbilo?

Jiřina: Cesta při Dunaji, jinak bohužel nic, protože jsme nestíhali žádné prohlídky.

plzenskonakole.cz: Byla podle tebe trasa dobře značená?

Jiřina: Nemohu hodnotit, nesleduji to ani při cestách v Čechách.

plzenskonakole.cz: Co bys před cestou doporučila tomu, kdo by si naši cestu chtěl naplánovat?

Jiřina: Plánovat na cestu více času.

Hanuš VÍDRŚPERK, zdatnější cyklista se zkušeností z dálkové cesty na kole

plzenskonakole.cz: Co bys pro příště změnil (kromě již výše uvedeného)?

Hanuš: Zcela určitě bych doporučoval úpravy celkové trasy a to buď časově, nebo kilometricky. Buď vyjet dříve, nebo volit jen část trasy, případně volit jinou alternativu dopravy. Sto kilometrů denně se za ideálních podmínek sice dá zvládnout, ale v případě deště, nebo defektu se doba strávená na trase prodlužuje a dojezdy na ubytování za tmy nejsou ideální. Totéž platí i pro cykloturisty chtějící navštívit různá zajímavá místa, zastavit se v městech, kostelích spod.

plzenskonakole.cz: Jak to pro tebe bylo náročné? Jak zdatný cyklista si na takovou trasu podle tebe může troufnout?

Hanuš: Pro cykloturistu 3 x 100 km znamená denně cca 7 hodin strávených v sedle. Každý sám musí zvážit zda to zvládne, protože jinak je profil trasy velmi příznivý, kopečky se téměř nevyskytují. Trasu bych nehodnotil jako náročnou. Při úpravě kilometráže, nebo času jí lze doporučit i pro rodiny s dětmi.
plzenskonakole.cz: Co se ti na cestě nejvíce líbilo?

Hanuš: Při průjezdu Mnichovem se mi líbila vzájemná ohleduplnost chodců i motoristů - tady se máme opravdu ještě co učit. Druhým zážitkem pro mne byla cesta kolem Dunaje, kdy z tohoto veletoku přímo vyzařovala síla vody.

plzenskonakole.cz: Byla podle tebe trasa dobře značená?

Hanuš: Trasa byla až na malé výjimky dobře značená, s podporou mapy by neměly být vážné problémy.

plzenskonakole.cz: Co bys před cestou doporučil tomu, kdo by si naši cestu chtěl naplánovat?

Hanuš: Zcela určitě bych doporučil vzít v úvahu počet ujetých kilometrů, fyzické schopnosti, místa zastavení plus dobu tam strávenou a eventuelní předpověď počasí. Pak usednout nad mapou a vytýčit si jednotlivé úseky, podle toho volit ubytování a dopravu. Já osobně nerad jezdím na tyto trasy sám, doporučoval bych alespoň ve dvojici, kdy jeden je schopný se domluvit.

Blanka SOBOTOVÁ, trénovaná cyklistka, co nemá kopce příliš v lásce

plzenskonakole.cz: Co bys pro příště změnila (kromě již výše uvedeného)?

Blanka: Já bych místo delšího sezení v hospodách raději zastavovala víc po cestě, třeba bych udělala pár malých zastávek u Isaru.

plzenskonakole.cz: Jak to pro tebe bylo náročné? Jak zdatný cyklista si na takovou trasu podle tebe může troufnout?

Blanka: Myslím, že průměrně. Já bývám většinou nejslabší článek pelotonu, ale tady jsem to zvládala dobře.

plzenskonakole.cz: Co se ti na cestě nejvíce líbilo?

Blanka: Mně se líbila ta soutěska při Dunaji do Kelheimu, ale raději než po trase bych do Kelheimu jela lodí. Takto jsem jí viděla jen začátek.

plzenskonakole.cz: Byla podle tebe trasa dobře značená?

Blanka: V rámci možností ano i když těžko mohu hodnotit, nikdy jsem nejela první, vždy jen za někým.

plzenskonakole.cz: Co bys před cestou doporučila tomu, kdo by si naši cestu chtěl naplánovat?

Blanka: Pokud pojede ve skupině, tak si dopředu říci, kde a jak dlouhé zastávky se budou dělat.

Vilda ŠIMANDL, zdatnější cyklista

plzenskonakole.cz: Co bys pro příště změnil (kromě již výše uvedeného)?

Vilda: Pokud by byla možnost, dostat se do Mnichova vlakem dřív, tak bych ji využil a prohlídku Mnichova samotného vypustil. Taky by bylo lepší sehnat ubytování blíž k Mnichovu. Tím by se kilometry lépe rozložily na jednotlivé denní etapy.

plzenskonakole.cz: Jak to pro tebe bylo náročné? Jak zdatný cyklista si na takovou trasu podle tebe může troufnout?

Vilda: Šel jsem do toho s tím, že to bude náročnejší akce, ale kdybych to jel na pohodu, tak bych ty úseky zkrátil maximálně na osmdesát kilometrů za den.

plzenskonakole.cz: Co se ti na cestě nejvíce líbilo?

Vilda: Hlavně krajina. Já Mnichov i Regensburg znám, ale krajinu mezi nimi ne. Tady bylo pozitivní, že šlo velkou část trasy překonat po rovině, protože jsme jeli hodně podél řek.

plzenskonakole.cz: Byla podle tebe trasa dobře značená?

Vilda: Značení nebylo optimální, na několika místech jsme měli problémy. V Německu mají značky do nejbližší vesnice, ale dálková trasa není vždy značená, takže jsme z ní mohli lehce sjet na jinou. Bylo by dobré, kdyby nás celou cestu provázelo jednotné značení, logo nebo nějaké barevné označení naší dálkové trasy.

plzenskonakole.cz: Co bys před cestou doporučil tomu, kdo by si naši cestu chtěl naplánovat?

Vilda: Naplánovat si časový plán a hlídat si případné časové ztráty na zastávkách.

Honza KRAUS, zdatnější cyklista, který ale neměl moc natrénováno

plzenskonakole.cz: Co bys pro příště změnil (kromě již výše uvedeného)?

Honza: Dle mého názoru je třeba také prohlédnout zajímavá místa po trase a umožnit teplé jídlo.

plzenskonakole.cz: Jak to pro tebe bylo náročné? Jak zdatný cyklista si na takovou trasu podle tebe může troufnout?

Honza: Zejména první den není dobře plánovat trasu cca 100 km s poslední částí do kopců. Porce sto kilometrů denně není pro většinu mě známých cyklistů pohodová. Ta se pohybuje cca do šedesáti kilometrů a od toho se odvíjí, že lze pak s časem vyjít.

plzenskonakole.cz: Co se ti na cestě nejvíce líbilo?

Honza: Určitě byl nejhezčí druhý den a to nejen počasím. Prohlídka Mnichova byla zpestřením, ale spíše bych jí věnoval celý den.

plzenskonakole.cz: Byla podle tebe trasa dobře značená?

Honza: Značení nebylo příliš průkazné, takže je třeba opatrnosti a z toho důvodu mít trpělivost a časovou rezervu. Most při příjezdu do Domažlic doufám dodělají, aby na něj cyklisté nemuseli šplhat.

plzenskonakole.cz: Co bys před cestou doporučil tomu, kdo by si naši cestu chtěl naplánovat?

Honza: Buď s sebou vézt stan a pak dojet kam to jde, nebo si zajistit ubytování, ale ve shora uvedené délce trasy.

Odkazy

www.cd.cz - stránky Českých drah, kde najdete i vyhledávač spojení s kolem (rozšířené hledání)

Přeprava kol ve vlaku - informace na stránkách Českých drah

Bayern-Böhmen-Ticket - stránky německých drah s informacemi o přeshraniční jízdence Bayern-Böhmen-Ticket

Cyklistika v Bavorsku www.bayernbike.cz - spousta informací pro cyklisty v Bavorsku - informace o akcích, značené cyklostrasy s možností stáhnout si itinerář té které trasy. Stránky jsou pouze v němčině.

ADFC http://www.adfc.de/ - stránky německého svazu cyklistiky Algemeiner Deutscher Fahrrad-Club. Pouze v němčině.

Přečtěte si také

Z Furth im Waldu do Plzně po mezinárodní cyklotrase číslo 3 - článek z 8/6/2009 o cestě z německého Furth im Waldu přes Všeruby, Kdyni, Merklín a Dobřany do Plzně po cyklotrase č. 3 (V letošním roce se ale CT3 z Furth im Waldu překlápí na nově vybudovanou stezku přes Babylon a Domažlice)

Mnichov na kole žije i v mrazivých dnech - portrét bavorské metropole, která se chce stát hlavním městem cyklistů a hodně pro to dělá. Postřehy cyklistické novinářky, která na kole celý den sledovala život cyklistů a srovnávala jej s tím naším. Doplněno bohatou fotogalerií.

Nový jízdní řád ČD - pro cyklisty novinky k lepšímu - o změnách při cestování s kolem vlakem nejen s Českými drahami

S kolem do vlaku - vyhněte se úskalím - článek plný rad pro cestování s kolem po železnici. (ceny a některé další informace v článku uváděné jsou vztažené k datu, kdy byl publikován, tedy s novým jízdním řádem nemusí být aktuální)

Přílohy

Diskuse (4)

Fotogalerie

Cestování vlakem s kolem do Plattlingu bylo velice pohodlné

Do Mnichova cestovalo už více cyklistů

Kola jezdí v Mnichově podél hlavních tříd ve zvláštních pruzích a kde není stojan, parkují u značek

Po pěší zóně musí i cyklisté kolo vést

Až k radnici s atraktivním orlojem ve věži

Jinou částí pěší zóny sice cyklisté projíždět smí, ale pouze rychlostí chodců.

Zahlédnete tu třeba i tandemové kolo

Pána v obleku šlapajícího z práce

Nebo dívku v krajkové sukni, čekající s kolem, než jí padne zelená

Mnichovské cyklostezky jsme také trochu ochutnali

V cyklodresech jsme v tomto cyklistickém městě moc nezapadali

Objížďky pro cyklisty jsou tu samozřejmostí

...ale jinak to nebylo špatné sousto

Jakmile jsme se dostali k Isaru...

...napojili jsme se na pravobřežní Isarskou stezku

V místě odbočky k Isarské bráně byl tento sloup

Jen kousek za ním pak lávka pro pěší a cyklisty

V některých místech se stezka rozděluje na pěší a cyklistickou

Na Isaru v Mnichově je několik jezů

Jeden z nich je překlenut touto zvláštní budovou

Další lávka je krytá - inu jezdí se tu i v zimě

Zelenkavá voda se tu prohání peřejemi

Na hranicích města najdeme přehledný plán cyklostezek - ideální pro cyklistu cizince

Železnici a frekventované silnice stezka podjíždí

...a vine se stále podél řeky

Někdy před povodňovým poldrem, někdy za ním - zde ho přejíždí

..až k Freisingu

Tady jsme zahlédli jednu z prvních cyklosměrovek na Prahu

Na rozcestí za Marzlingem nám právě tahle směrovka scházela

To jsme již opustili Isarskou stezku

Použili i sypanou cestu podél trati do Langebachu

...kde jsme projeli kolem kostela s neobvyklou moderní věží

Nás pension v Lindkirchenu byl jen kousek od trasy

Příprava na následující den začala pořádnou snídaní u jednoho stolu

Ráno jsme vyrazili kolem chmelnic

Cestu chmelovým krajem pokládám za nejkrásnější část trasy na německé straně

Chvíli jsme jeli po zážitkové stezce chmele a piva

Tradici pěstování chmete a výroby piva byla popsána na tabuli

A chmel jsme si mohli prohlédnout na vlastní oči po cestě

V Elsendorfu se na naši trasu připojila i CT31

Na křižovatce proti půvabnému kostelu

Na cestě do Trainu poprvé vysvitlo sluníčko

Takže cesta mezi chmelnicemi byla hned veselejší

Diskutovali jsme, zda tyhle dřevěné "stěžně" označují radostnou událost v domě

Train mi půvabnými domky připomněl Provence

Pokud vedla trasa po komunikaci, bylo to skoro vždy po samostatné stezce

Před Siegenburgem jsme málem přejeli odbočku vlevo

Abens není nijak velká řeka...

Trasa ji často kopíruje údolní nivou

Chmelová cesta tudy vede i pro auta

V Rappersdorfu naše trasa podjíždí kostel

Pak projíždí kolem lázní Limes Therme v Bad Göggingu

...kde míjí i cyklokrám

Ve zdejším kraji najdete na polích také hodně šparglu/chřestu

Krajina mezi chmelnicemi je podobná té české

Před Weltenburgem jsme se poprvé přiblížili Dunaji

A nahlédli do soutěsky, kterou protéká Dunaj mezi Weltenburgem a Kelheimem

My ji ale objížděli po trase přes kopec

Na frekventovaný most v Kelheimu nás mylně navedl cyklopruh

Na druhém břehu Dunaje za Kelheimem jsme si užívali příjemné cesty po poldru

S impozantní dominantou Walhally v pozadí

Trasa zde splývá se svatojakubskou

A míjí tedy i kostelíky jako je ten v Kelheimwinzeru

Jen kousek od něj jsme si našli svoji "biergarten" na oběd

Na křižovatce za Kelheimwinzerem se potkávala spousta cyklotras

Tady už byl na směrovkách použit nový závěsný systém tabulek na loga tras

Kostelík v Herrnsaalu doslova obestavěl pomníček Panny Marie ve skále

Dunaj láká také vodáky a rybáře

Před Ziegelstadelem se otevírá pohled na skálu na prvém břehu

Směr Donaubrücke - ano, to je správně

Most zdobí mořská panna. Nebo snad dunajská?

Stezka vede na pravém břehu při komunikaci pod strmou skálou

Je zde obrovská pamětní deska ve skále

...s pomníkem - vše věnované staviteli silnice

Před lázněmi Bad Abbach byla na Dunajské objížďka

Značená s německou precizností

...i v samotném Bad Abbachu

Tento kostelík v Oberndorfu musí být pěkně starý

Hodně pensionů tu žije hlavně z cyklistů jezdících při Dunaji

Stezku využívají kromě cyklistů i in-line bruslaři

...ale třeba i rodiny s malými dětmi

Přívoz v Mattingu využívají hodně právě cyklisté - stezky vedou i po levém břehu Dunaje

Rodince na in-linejch s kočárkem se dál na dlažbu už nechce

Někteří zde zastavují na zmrzlinu stejně jako my

Zato tahle dálkařka pokračuje s plně naloženým kolem ve svém tempu.

Tam, kde jsou u Dunaje skály, kopíruje stezka silnici pod nimi

...a podjíždí krásný železniční most

Cyklisty jsme viděli i nahoře na něm

Jsme na kraji Regensburgu a tak se nám opět dostává mapové informace o tom, kudy a jak nás stezka provede městem

Cyklistů i piknikových míst u Dunaje s blížícím se centerem Řezna přibývá

Konečně máme na dohled regensburgské věže

Regensburgský dóm je opravdu úchvatný

Deska na paměť křtu 14 českých knížat je jen kousek od vchodu do dómu

V historickém centru Řezna jsme kola opět raději vedli

Prošli historickou zahradou hned pod dómem

...a vyšli přímo u římské brány

Porta Pretoria je tu od dob římského vojevůdce Marka Aurelia

Přejeli jsme Dunaj ovšem po špatném mostě :-(

Napojení na Regentálskou stezku jsme ale nakonec našli

Minuli pseudogotický zámeček v Regendorfu

Ten v Rampsau vypadal také moc pěkně

Rampsau slavilo 1000 let od založení

Naše kola tu ale musela spát volně a na dešti

V místech, kde se údolí Regenu začalo zužovat, jsme přejeli na pravý břeh

Stezka stále kopírovala silnici

Při příjezdu do Steflinku se povážlivě zatáhlo

...a začalo lejt

V Nittenau nás zavedla odbočka vlevo ke kostelu

Nittenau trasa opouštěla sprtovně rekreační zónou opět podél Regenu

Fitness v přírodě aneb všemožná protahovátka jsme zkoušeli u stezky za Nittenau

Jeden z mála kopců - most přes frekventovanou komunikaci u Trumlingu

Zdejší cesty lemovala většinou kukuřičná pole

Ze silnice za Tiefenbachem už bylo vidět věže kostela v Reichenbachu

Trasa spolu se Svatojakubskou míjí malou vodní elektrárnu

Kláštěr ve Walderbachu je krásnou krajinnou dominantou

V Kirkenbachu vede trasa kolem hospody s "biergarten"

Značení při přejezdu potoka není, bohužel, moc jednoznačné

Trasa se vine kolem Regenu

Zastavili jsme na vyhlídce nad vodáckým tábořištěm

Bylo prázdné - projížděli jsme jen kolem kadibudek

Cesta do Rodingu lesem střídla asfaltový a přírodní zpevněný povrch

Při sjezdu jsme v Heilbrunnelu objevili pension s restaurací

..a pod ním "královskou" fontánu

Lávka přes Regen před Rodigem má spirálovitou rampu - je zakrytá stromy

Na křižovatce v Kienhofu stojí zato přejet přes most a prohlédout vodní kola

Po německu vyzdobené náměstí v Rodingu

Od kruhového objezdu v Rodingu až do Wulfingu vede stezka při silnici

Pak úzké asfaltky střídá přírodní povrch

Kostelní věž v Untertraunbachu má opravdu zajímvý tvar

Hustý porost netýkavky byl cítit i v dešti

V Michelsdorfu to vypadalo, že staveništěm neprojedeme

Právě tady u Chamu si nás začal znovu vychutnávat déšť

Šla jsem prozkoumat chamský Radpavillon v parku u stezky

Ve městě právě probíhaly významné regionální folklórní slavnosti

Stezka se centru vyhýbá, hlavní komunikaci podjíždí u autocentra

Pár schodů s ližinou - kolo nutno vyvést

Poprvé vidíme směrovku Chambské stezky

Přejíždíme po betonové lávce přes Regen

A váháme, zda jet vlevo je správně

Za soutokem Chambu s Regenem, jedeme po stezce zprava lemované porostem netýkavky zleva tratí

Cestu od rozcestí v Kammerdorfu už známe

Arnschwang nás vítá slavnostně vyzdobený ke slavnostem Skolení draka

Tady trasa zatáčí do "myší díry"

...a pod mostem přes chambské údolí přejíždí po dřevěné lávce na druhou stranu řeky

Lesní cestou s vyhlídkou do údolí...

Vjíždí do Furthu kolem hřiště - tady všude už je na směrovkách Praha

Projíždíme kolem vlakového nádraží - dnes tu nastupovat nebudeme

Vybíráme restauraci - tahle je Fahrradfreundlich, tedy přátelská k cyklistům

Sezení venku, ceny vstřícné, obsluha milá

...sem se rádi vrátíme

Na náměstí čekal drak. Naštěstí se nehýbal

Z Furthu je to na Ovčí vrch do kopečka

Už tu potkávme i české cykloznačky - tuto jen asi kilometr před hranicemi

Stále je krásně vidět do údolí v Bavorsku

Jen pár metrů za hranicemi je odpočívka s vyhlídkou z Čech do Bavor

Tento loni dokončený úsek spojil asfaltovou stezkou Furth im Wald s Babylonem

Projíždí lesem ke Köglerovvu zastavení

Do Babylonu už žádné kopce, jen "zvlněná rovinka"

Za železničním přejezdem, kde stezka podél silnice z Babylonu končí, se musí odbočit doprava a jet podél trati

Lávka už tu stojí, jen nájezdy jí ještě chybí - museli jsme kola vytáhnout

Na stezce kolem Havlovic je provoz - potkali jsme skupinu asi 20 dálkařů s brašnami

Konec naší cesty byl v Domažlicích na nádraží