Carsten Corte přijel do Plzně z Mnichova s kolem, fotoaparátem a počítačem. Fotografoval tady jednu sportovní soutěž.

Rok 2011 přinesl spoustu dobrého i špatného. K tomu druhému patří i množství proseb našich čtenářů o pátrání po jejich ukradením kole. Mohu-li soudit, zloději kol měli v Plzni loni žně. Bylo mi líto těch, co o kolo přišli, a často jsem se pozastavovala nad tím, jak a odkud se kolo ztratilo. Pomyslný hřebíček do rakvičky k tomu, abych konečně napsala seriál o ukradených kolech, ze kterého se budou moci jiní cyklisté hlavně poučit, mi dal zážitek jednoho květnového dne...

Autor: cykloRADKA Aktualizace: 24.02.2012
Vstoupit do diskuse (0)

Příběh první: Co napsala fotografie

Když jsem při ranní cestě do města zahlédla proti sobě cyklistu s nezvyklými brašnami, jen mi prolétlo hlavou, že to bude asi cizinec. Trochu mi vrtalo hlavou proč jede zrovna ulicí, kterou jezdí na kole leda místní. Jen co jsem projela viaduktem, něco jsem zezadu zaslechla. „Hallo, do you speak English?" „Yes, of course," odpověděla jsem duchapřítomně a zastavila.

Byl to zvláštní chlapík. Dali jsme se do řeči a hned zkraje jsem sdílela jeho překvapení nad tím, že v Plzni jezdí tak málo lidí na kole. Bylo chladné květnové ráno a mně mrzly prstíky na rukou, ve kterých jsem držela kytičky v květnících, které jsem v tašce na řidítkách vezla kamarádce do města. I já musím uznat, že to ráno jsem opravdu žádného cyklistu cestou do centra nepotkala. To se mi moc často nestává. Chlapík byl z Mnichova a vykládal, jak se tam jezdí na kole. Byla jsem v obraze - před rokem počátkem zimy, když už mrzlo, jsem si tam s kolem zajela a napsala o tom článek. O tom, jak moc se v bavorské metropoli jezdí na kole mráz nemráz. On to jen potvrzoval. Chvilku jsme stáli na cestě do podchodu, kde jsme se pletli autům zajíždějícím na parkoviště. Pak jsme popošli o kousek dál, kde si mne i s mým oprýskaným městským kolem vyfotil. Vysvětlovala jsem mu, že tohle kolo má odrazovat zloděje, že moje výletní kolečko je pěkný stroj s rámem na míru. A udělala jsem si taky pár jeho fotek s kolem.

Corte neskrýval překvapení nad tím, jak moc lidí u nás jezdí velkými auty. Znalá situace v Mnichově i v jiných cyklisticky vyspělých státech jsem ho tiše chápala. Snažila jsem se mu vysvětlit, že u nás cyklistů přibývá, ale auto je stále určitým měřítkem společenského postavení a že v myšlení lidí jsme bohužel stále ještě za naši západními vzory tak deset let pozadu. Bylo vidět, že je to normální cyklocestovatel. Přijel do našeho města vlakem a aby ho poznal, šmejdil tu na kole v domnění, že si s někým pokecá a líp tak nasaje atmosféru města. To chápu, také to ráda dělám. Chodím, či jezdím a pozoruji lidi. Čas neúprosně letěl a tak jsem se omluvila s tím, že mne tlačí povinnosti. Novinářce, co mi volala během našeho rozhovoru jsem slíbila, že budu do deseti doma u počítače a pošlu jí, co potřebuje. Musela jsem už šlápnout do pedálů, takže jsem odmítla pozvání na večeři, protože další časovou ztrátu jsem si již nemohla dovolit. Nabídla jsem mu, že pokud by se mu chtělo, že s námi může zítra vyrazit za město na výlet na kole. Cyklomapu Plzně jsem měla v batohu, tak jsem mu ukázala, kdy a kde máme sraz. Vypadalo to, že by s námi rád jel. Stál o další povídání...

Když se ptal po vhodném ubytování, doporučila jsem mu hotely se značnou Cyklisté vítáni (podobné mají v Německu pod značkou Bett&Bike) nebo si zajet pro radu do infocentra. Tam jsme dojeli vlastně společně - já totiž vezla kytičky na radnici. Projeli jsme Martinskou, kam vjela nějaká limuzína, přestože je tam pěší zóna s povoleným vjezdem jen cyklistů a prokličkovali Františkánskou, kde před spořitelnou zrovna parkovalo několik aut. Minuli jsme pekárnu, zlatnictví a hlídali si, aby nás na kostkách nějaké auto nesmetlo. Ukázala jsem mu, jak se FABkou zamyká kolo do stojanu před infocentrem, on použil svůj tlustý a pěkně těžký lanový zámek. Když jsem se vracela z radnice, jeho kolo stálo i s brašnami vedle mého. Odemkla jsem to své a rychlým šlapáním jsem se snažila dohonit během své cesty po městě, co jsem zameškala povídáním s cyklistickým cizincem.

Jen co jsem doběhla domů, zvonil mi telefon a já zodpovídala dotazy novinářce, která mi volala už během hovoru s Cortem. Bylo to dlouhé a já slyšela, že se mne snaží dovolat někdo další. Podařilo se, hned jak první hovor skončil. Byla to policie. Říkali že je u nich pan Corte z Mnichova a že říká, že mám fotku jeho kola. Prý mu ho ukradli. Před pekárnou, kam si zajel pro něco na zub. Kolo nechal i s brašnami před krámem a někdo mu ho elegantně zcizil. I s laptopem, který byl v brašnách. Byla jsem jak opařená. Fotky jsem ještě ani nestáhla z foťáku, ale slíbila je obratem zaslat na žádanou e-adresu policii. Bylo mi z toho všeho hrozně při představě, že tenhle usměvavý dobrodruh dojel do Plzně, aby si ji prohlédl, poznal lidi, cvrkot města a místo toho přišel o kolo, všechny věci krom foťáku a oblečení, co měl na sobě a ještě o počítač do kterého si den před tím stáhnul všechny fotky z cesty, když se mu zaplnila karta. Paradoxně mu zůstala jen vizitka na můj cyklistický portál a pár fotek, co ráno udělal. Když mi později volal, říkal , že si v infocentru vyžádal seznam bazarů, které chce obejít, zda tam nenajde svůj laptop. Data neměl zálohovaná a z jeho řeči jsem poznala, že ho nemrzí jen ztráta kola, ale, a možná ještě víc, právě ztráta laptopu s daty. Že s námi na výlet nemůže, nemá totiž na čem. Cítila jsem se bezmocná. Jak mu mohu pomoci? Lze najít jeho kolo nebo počítač? Vím jen o jednom případu, kdy se ukradené kolo podařilo najít v bazaru, ale i přes tuto malou šanci bych to zkusila. Malý stříbrný laptop trochu větší než list papíru se možná někde v zastavárně objeví. I kdyby, tak pochybuju, že s původním obsahem harddisku.

Přemýšlím, jak by bylo mně, kdyby se mi něco takového stalo... Jak bych reagovala? Vrátila jsem se z dálkové cesty, kdy jsem na kole také měla vše potřebné na celý týden. Sice bez PC, ale s pěknou zrcadlovkou a GPS navigací. Jak by mi bylo, kdybych o kolo se vším všudy najednou v krátké chvilce přišla? A přitom by stačilo tak málo - uvědomit si, že ve městě se mohou pohybovat i cyklisté a že i cyklisté nakupují a potřebují stojany tam, kde jsou obchody a služby, které mohou využít. Jenže ten cyklostojan před infocentrem je jen jeden ze čtyř pro celkem deset kol, které v historickém centru Plzně najdete. Jen pro celkem DESET kol! Ve městě, které chce být hlavním městem kultury v roce 2015. A výmluva na památkáře a různé předpisy v tomto případě neobstojí. Kdo se chce vymlouvat, ať si zajede o těch 250 kilometrů dál na západ do Mnichova a prohlédne si, jak se chová město, které chce být hlavním městem cyklistů. Je to vidět na každém kroku!

Co s tím aneb dobrá rada nad zlato

Ano, kola se kradou. Nejen v Čechách, ale i v Německu, Polsku, na Slovensku, ale i v Dánsku nebo Holandsku. Možná jsme při parkování kola málo obezřetní, možná máme jen šikovné zloděje. Ať tak nebo tak, stát se to může každému a většinou ve chvíli, kdy to vůbec nečeká. Od počátečního překvapení, či dokonce šoku, si většina okradených projde ještě pocitem vzteku, bezmoci a marnosti. Ti chytřejší se snaží ze situace poučit a své kolo proti krádeži lépe zajistit. Jak na to? Co musíte všechno udělat, abyste ztrátu svého kola minimalizovali? To se vám budeme snažit vysvětlit v našem miniseriálu článků Příběhy ukradených kol. Vyzpovídala jsem na dvacet okradených cyklistů a snažila se zjistit nejen, jak jim bylo kolo ukradeno, ale také, jak se z krádeže poučili, aby se jí napříště vyvarovali. Oslovila jsem státní i městskou policii, pojišťovny i zámečníky, abych zjistila maximum informací, které vám pomohou vyvarovat se krádeže kola. Jaro nám skoro klepe na dveře a tak se vám tyto informace budou jistě hodit...

Přečtěte si také

Tento článek je součástí ministeriálu článků:

Příběhy ukradených kol I - Příběh, co napsala fotografie
Příběhy ukradených kol II - Před obchodem/hospodou
Příběhy ukradených kol III - Z domu a ze sklepa - článek připravujeme
Příběhy ukradených kol IV - Z práce - článek připravujeme
Příběhy ukradených kol V - Hele, to je moje kolo! - článek připravujeme

Příběhy ukradených kol VI - Perličky a ponaučení  - článek připravujeme

Na který tematicky navazují články:

Bezpečné stojany v Plzni a jak je používat
Zámek na kolo - jak vybrat ten pravý? - článek připravujeme
Po městě na kole - jak na to?
Inspirace pro vás - kolárna na pracovišti - článek připravujeme
Není stojan jako stojan aneb Jak vybrat a umístit správný cyklostojan

Diskuse (0)